Nahlížení do dokumentace podle §133 stavebního zákona
Bydlení společně s prostředím, ve kterém žijeme, naprosto zásadně ovlivňují náš život. Každý by proto měl mít zaručeno právo na informace vztahující se k těmto dvěma složkám určujícím kvalitu jeho života. Jak je to tedy s právem nahlížet do stavební a územně plánovací dokumentace?
Výslovně jej upravuje §133 stavebního zákona, ve kterém se praví:
„Orgány územního plánování a stavební úřady, které evidují, ukládají územně plánovací dokumentaci a dokumentaci staveb, jsou povinny umožnit osobám, které prokáží odůvodněnost svého požadavku, nahlížet do této dokumentace a pořizovat z ní výpisy; přitom jsou povinny učinit opatření, aby nahlédnutím do dokumentace nebylo porušeno státní, hospodářské či služební tajemství, jakož i zákonem uložená či uznaná povinnost mlčenlivosti.“
Ze zmíněného ustanovení je patrné, že nahlížení do zmíněné dokumentace neupravuje ve všech podrobnostech, např. co se týče postupu při vyřizování žádosti o nahlédnutí, opravných prostředků proti odepření práva nahlédnout do dokumentace, ochrany proti nečinnosti příslušného subjektu, apod. Pokud bychom tedy museli vystačit při nahlížení do dokumentace pouze s tímto ustanovením, otevřel by se rázem široký prostor pro svévoli příslušných povinných subjektů. Proto je nutné pohlížet na uvedenou normu jako na lex specialis. V ostatních neupravených otázkách se nahlížení do zmíněné dokumentace řídí obecným předpisem
Okamžitě se nabízí otázka, který předpis je možno považovat za obecný. K danému problému jsou k dispozici tři judikáty:
„I. O právu na zpřístupnění dokumentace stavby podle §133 zákona 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) rozhoduje správní orgán podle procesního předpisu, kterým je správní řád.
II. Nahlížení do dokumentace upravené v ustanovení §133 stavebního zákona je právním institutem odlišným od procesního práva účastníků správního řízení nahlížet do správních spisů ve smyslu ustanovení §23 spr. ř.“
„Právní úprava obsažená v zákoně č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, se vztahuje i na poskytování informací povinnými subjekty vážících se k jejich působnosti v oblasti územního plánování a stavebního řádu; při poskytování požadovaných informací formou nahlédnutí do územně plánovací dokumentace a dokumentace staveb (popřípadě pořízení kopií této dokumentace) je však třeba respektovat podmínky uvedené v ustanovení §133 stavebního zákona.“
3) V přímé opozici proti tomuto rozhodnutí však stojí rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 12. 2001 – č. j. Ca 332/2001-42
„I. Žádost o nahlížení do projektové dokumentace (§133 stavebního zákona) se neřídí režimem zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ale podléhá předpisům stavebního práva.
II. Právo na svobodný přístup k informacím nelze užít ani subsidiárně, nebyl-li žadatel účastníkem řízení, v němž byla projektová dokumentace předložena.“
Na základě všech tří uvedených rozhodnutí je možné učinit si o celé situaci celkem jasný obrázek. Dva ze tří judikátů jasně považují ustanovení §133 stavebního zákona za pravidlo speciální, které musí být doplněno ještě obecnou úpravou. První judikát však byl vydán ještě dlouho před publikací zákona o svobodném přístupu k informacím. Ten je nyní podle našeho názoru obecným předpisem k ustanovení §133 stavebního zákona.
Zákon 106/1999 Sb. je totiž obecným správním předpisem upravujícím poskytování informací státními orgány, územními samosprávnými celky a jejich orgány a veřejnými institucemi. Dále se vztahuje rovněž na subjekty, kterým zákon svěřil rozhodování o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech fyzických nebo právnických osob v oblasti veřejné správy, a to pouze v rozsahu této jejich rozhodovací činnosti. Ve svém §2 odst. 3 zákon negativně vymezuje svou působnost na poskytování informací, které jsou předmětem průmyslového vlastnictví, a dalších informací, pokud zvláštní zákon upravuje jejich poskytování, zejména vyřízení žádosti včetně náležitostí a způsobu podání žádosti, lhůt, opravných prostředků a způsobu poskytnutí informací.
Ustanovení §133 tedy není zmíněnou normou z působnosti zákona o svobodném přístupu k informacím vyloučeno. Pro vyloučení z působnosti daného zákona by byla nezbytná taková celistvost úpravy ve stavebním zákoně, vedle níž by se obecná úprava v zákoně o svobodném přístupu k informacím nemohla uplatnit. Judikát uvedený v bodě 3), který naprosto vylučuje použití zákona 106/1999 Sb. je podle našeho názoru scestný, protože nebere v potaz systematiku stavebního zákona. V něm je ustanovení §133 zařazeno do části sedmé zákona, evidence a ukládání dokumentace. Kromě pravidel pro ukládání dokumentů a vedení jejich evidence se zde nenacházejí ucelená pravidla pro zpřístupňování dané dokumentace veřejnosti.
Nahlížení do územně plánovací dokumentace a dokumentace staveb tedy obecně upravuje zákon o svobodném přístupu k informacím s tím, že musí být respektována omezení uvedená v §133 stavebního zákona. V podstatě existují dvě omezení: Je zúžen okruh osob, které mohou žádat o nahlédnutí do dokumentace. Těmito osobami jsou ty, které prokáží odůvodněnost svého požadavku. Zmíněné omezení však nelze vykládat tak restriktivně, jak to činí mnoho povinných subjektů. Tyto umožňují nahlédnout do dokumentace pouze účastníkům proběhnutých řízení. Pokud by však zákonodárce zamýšlel omezit tímto způsobem právo nahlédnout do dokumentace, nemusel by dané ustanovení do zákona vůbec vkládat. Nahlížení do spisu by se řídilo ustanovením správního řádu o nahlížení do spisů. Druhým omezením je omezení formy, v níž se poskytne požadovaná informace. Poskytování informací z územně plánovací a stavební dokumentace je totiž možné pouze ve formě nahlížení do dokumentace a pořizování výpisů z této dokumentace.
Klára Veselá - Samková
Alžběta Krausová
Advokátní kancelář JUDr. Klára Veselá - Samková
lawyers@lawyers.cz
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
