epravo.cz

Přihlášení / registrace

Nemáte ještě účet? Zaregistrujte se


Zapomenuté heslo
    Přihlášení / registrace
    • ČLÁNKY
      • občanské právo
      • obchodní právo
      • insolvenční právo
      • finanční právo
      • správní právo
      • pracovní právo
      • trestní právo
      • evropské právo
      • veřejné zakázky
      • ostatní právní obory
    • ZÁKONY
      • sbírka zákonů
      • sbírka mezinárodních smluv
      • právní předpisy EU
      • úřední věstník EU
    • SOUDNÍ ROZHODNUTÍ
      • občanské právo
      • obchodní právo
      • správní právo
      • pracovní právo
      • trestní právo
      • ostatní právní obory
    • AKTUÁLNĚ
      • 10 otázek
      • tiskové zprávy
      • vzdělávací akce
      • komerční sdělení
      • ostatní
      • rekodifikace TŘ
    • Rejstřík
    • E-shop
      • Online kurzy
      • Online konference
      • Záznamy konferencí
      • EPRAVO.CZ Premium
      • Konference
      • Monitoring judikatury
      • Publikace a služby
      • Společenské akce
      • Advokátní rejstřík
      • Partnerský program
    • Předplatné
    16. 4. 2019
    ID: 109190upozornění pro uživatele

    Nejvyšší soud se vyjádřil k pravidlům zákona o obchodních korporacích upravujícím rozdělování zisku a svolání valné hromady akciové společnosti

    V usnesení sp. zn. 27 Cdo 3885/2017, ze dne 27. 3. 2019 se Nejvyšší soud zabýval výkladem (i.) § 407 odst. 1 písm. f) z. o. k., (ii.) § 348 odst. 1 z. o. k., § 34 odst. 1 in fine z. o. k., § 417 odst. 3 z. o. k. a použitelností závěrů formulovaných za účinnosti obchodního zákoníku v rozsudcích ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 29 Cdo 4284/2007 a ze dne 29. 4. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2363/2011 a dále v usnesení ze dne 25. 2. 2010, sp. zn. 29 Cdo 1326/2009 a ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3059/2011 na úpravu účinnou od 1. 1. 2014 a (iii.) § 424 odst. 1 z. o. k.

    A) § 407 odst. 1 písm. f) z. o. k.

    Závěry Nejvyššího soudu k výkladu předmětného ustanovení lze shrnout následovně:

    • právo účastnit se jednání valné hromady a podílet se tak na řízení společnosti patří mezi základní práva akcionářů,
    • účelem právní úpravy svolání valné hromady je zajistit, aby akcionáři mohli toto své právo realizovat, tj. na valnou hromadu se řádně připravit,
    • povinností společnosti (osob, které valnou hromadu svolávají) je učinit vše, co po ní lze spravedlivě požadovat, aby odpovídající informovanost akcionářů zajistila,
    • návrh usnesení musí být uveden zásadně v takové podobě, aby o něm mohlo být bez dalšího hlasováno,
    • zdůvodnění pak musí poskytnout akcionářům alespoň základní informace nutné pro posouzení důvodů, pro něž je přijetí usnesení navrhováno,
    • má-li valná hromada rozhodovat o změně stanov společnosti, musí pozvánka obsahovat – jakožto součást návrhu usnesení valné hromady – celé znění navrhovaných změn stanov (nestačí tudíž do pozvánky uvést toliko charakteristiku podstaty navrhovaných změn stanov, jak to umožňovalo ustanovení § 184a odst. 6 obch. zák.),
    • je-li navrhovaná změna stanov rozsáhlá, lze (zpravidla pro přehlednost) text změny stanov pojmout do samostatné přílohy, jež bude součástí pozvánky, a v návrhu usnesení uvést, že valná hromada schvaluje změnu stanov ve znění uvedeném v (konkrétní) příloze (to stejné platí kupř. pro schvalování účetní závěrky či smlouvy o výkonu funkce),
    • důvody, pro které je navrhováno přijetí určitého usnesení, by zásadně měly být uvedeny stručně, jasně a výstižně,
    • ze zdůvodnění by akcionářům mělo být (bez vynaložení nepřiměřeného úsilí a času) zřejmé, proč představenstvo (popř. jiná osoba svolávající valnou hromadu) navrhuje, aby valná hromada o dané záležitosti rozhodla, a proč se tak má stát navrhovaným způsobem,
    • obě formy (podoby) pozvánky na valnou hromadu (tj. pozvánka uveřejněná na internetových stránkách a pozvánka rozesílaná akcionářům, popř. oznamovaná jiným způsobem nahrazujícím písemnou pozvánku) by zásadně měly být identické,
    • je-li pozvánka v konkrétním případě s ohledem na zákonné náležitosti obsáhlá (zpravidla s ohledem na počet a rozsah příloh), společnost ji může v plném rozsahu (tj. včetně všech příloh) uveřejnit toliko na svých internetových stránkách a v písemné pozvánce (rozesílané akcionářům), popř. ve formě ji nahrazující, ohledně rozsáhlejších částí pozvánky odkázat na pozvánku uveřejněnou na internetových stránkách a
    • dodatečné vysvětlení nezdůvodněného návrhu usnesení poskytnuté akcionářům na valné hromadě – již s ohledem na výše vyložený účel právní úpravy svolání valné hromady a pozvánky – nedostatek náležitostí pozvánky nenapraví. Může však být důvodem pro nevyslovení neplatnosti usnesení valné hromady podle § 260 o. z. I v případě porušení § 407 odst. 1 písm. f) z. o. k. je totiž na místě vždy posuzovat, zda s ohledem na okolnosti konkrétního případu nejsou dány důvody, pro které soud nevysloví neplatnost usnesení valné hromady (§ 428 z. o. k. a § 260 o. z.).
    Reklama
    Nemáte ještě registraci na epravo.cz?

    Registrujte se, získejte řadu výhod a jako dárek Vám zašleme aktuální online kurz na využití umělé inteligence v praxi.

    REGISTROVAT ZDE
    Těmto závěrům Nejvyššího soudu nelze ničeho vytknout a nemá proto smysl je zvlášť komentovat.

    Reklama
    ChatGPT od A do Z v právní praxi (online - živé vysílání) - 5.8.2025
    ChatGPT od A do Z v právní praxi (online - živé vysílání) - 5.8.2025
    5.8.2025 13:003 975 Kč s DPH
    3 285 Kč bez DPH

    Koupit

    B) § 348 odst. 1 z. o. k. a § 34 odst. 1 in fine z. o. k., § 417 odst. 3 z. o. k.

    Závěry Nejvyššího soudu k výkladu předmětných ustanovení lze shrnout následovně:

    • právní úprava rozdělování zisku akciové společnosti doznala s účinností od 1. 1. 2014 několika změn; proto nelze bez dalšího přejímat judikatorní závěry přijaté při výkladu obchodního zákoníku,
    • s účinností od 1. 1. 2014 ž řádná účetní závěrka zpracovaná za předchozí účetní období může sloužit jako podklad pro rozdělení zisku až do konce následujícího účetního období (opačný závěr vyslovený v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 29 Cdo 4284/2007, a ze dne 29. 4. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2363/2011 tak již nově použitelný není),
    • závěry přijaté v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2010, sp. zn. 29 Cdo 1326/2009, podle kterých valná hromada nemůže stanovit podíl členů představenstva a dozorčí rady na zisku (tantiému), aniž by schválila zisk k rozdělení a podíl akcionářů na takto určeném zisku (dividendu), se již s účinností od 1. 1. 2014 neprosadí, neboť § 34 odst. 1 in fine z. o. k. připouští, aby byl zisk rozdělen i mezi jiné osoby než akcionáře,
    • i po 1. 1. 2014 však platí, že právo podílet se na zisku společnosti je jedním ze základních práv akcionáře (srov. § 256 odst. 1 z. o. k.); vytvoří-li akciová společnost zisk, může valná hromada rozhodnout o tom, že zisk nebude rozdělen mezi akcionáře, pouze z důležitých důvodů a při respektování zákazu zneužití většiny hlasů (§ 212
    • o. z.); v poměrech obchodního zákoníku (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3059/2011),
    • důležitým důvodem pro nerozdělení zisku mohou být mimo jiné i ujednání obsažená ve stanovách upravující nakládání se ziskem společnosti,
    • určují-li stanovy, že zisk či jeho část bude rozdělována mezi jiné osoby než akcionáře (např. mezi členy volených orgánů v podobě tzv. tantiém), je (zpravidla) takové ujednání důležitým důvodem pro to, aby tento zisk či jeho část nebyl rozdělen mezi akcionáře. Totéž platí, určují-li stanovy, že zisk či jeho část budou přidělovány do stanovami zřízeného fondu tvořeného ze zisku,
    • určují-li tudíž stanovy například, že 10 % zisku bude rozděleno mezi členy představenstva a dozorčí rady a dalších 10 % bude přiděleno do (stanovami zřízeného) fondu tvořeného ze zisku, jde o důležitý důvod, pro který valná hromada nerozdělí celkem 20 % zisku mezi akcionáře. Pro nerozdělení zbývajících 80 % zisku musí být dány jiné důležité důvody v souladu se závěry formulovanými v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3059/2011,
    • s účinností od 1. 1. 2014 valná hromada může rozhodnout o rozdělení zisku i tak, že jeho část rozdělí v podobě tantiém mezi členy volených orgánů (za předpokladu, že to připouští stanovy společnosti), popř. ji přidělí do fondu zřízeného stanovami a tvořeného ze zisku, a zbytek zisku ponechá na účtu nerozděleného zisku; i pro nerozdělení zbývající části zisku mezi akcionáře však musí být dány důležité důvody a
    • důležité důvody, pro které představenstvo (popř. jiný svolavatel) navrhuje, aby zisk nebyl rozdělen mezi akcionáře (včetně důvodů, které se podávají ze stanov společnosti), musí být uvedeny v pozvánce na valnou hromadu [srov. § 407 odst. 1 písm. f) z. o. k. a výklad podaný výše],
    • na tom, že se akcionáři rozhodnou v souladu se stanovami podělit o (třeba i významnou) část zisku společnosti se zaměstnanci, nelze bez dalšího shledávat nic nemravného; zásadně je totiž věcí akcionářů, jak velkou část vytvořeného zisku přenechají v souladu se stanovami třetím osobám (např. zaměstnancům). Žádné další okolnosti, pro které by bylo možné takové rozdělení části zisku považovat v poměrech projednávané věci za nemravné, popř. ze kterých by bylo možné usuzovat na zneužití většiny hlasů akcionářů, dovolatelé nenamítají.
    Jedná-li se o řešení výše uvedených otázek, Nejvyšší soud v podstatě vyšel (i když to v předmětném rozhodnutí výslovně neuvádí) ze závěrů prezentovaných v komentáři Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, 1128 s.

    ARROWS advokátní kancelář, s.r.o.

    Pokud jde o první otázku, a to sice zda řádná účetní závěrka zpracovaná za předchozí účetní období může sloužit jako podklad pro rozdělení zisku až do konce následujícího účetního období, tak již v Právních rozhledech 5/2018 jsem upozorňoval na to, že Nejvyšší soud se patrně od své předchozí judikatury odkloní právě s poukazem na změnu názorů autorů výše citovaného komentáře, kteří v prvním vydání tohoto komentáře zastávali opačné stanovisko. Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 14 Cmo 506/2015, ze dne 22. 3. 2017 (které jsem komentoval v daném vydání Právních rozhledů), který dovodil v jiné věci, že rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 29 Cdo 4284/2007, a ze dne 29. 4. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2363/2011 jsou nadále použitelné, tak správné není. Se závěry Nejvyššího soudu souhlasím, nicméně mám za to, že ke stejným závěrům bylo lze dospět i za předchozí právní úpravy a že tedy tzv. insolvenční test (§ 40 odst. 1 z. o. k.) posloužil Nejvyššímu soudu jako pouhá obezlička ke změně své předchozí judikatury, která byla nadále neudržitelná. Cožpak mohl statutární orgán i za účinnosti obchodního zákoníku rozhodnout s péčí řádného hospodáře o výplatě dividendy, která by měla za následek úpadek společnosti?

    Se závěry Nejvyššího soudu, že rozdělit zisk na tantiémy bez výplaty dividend je (v obecné rovině) nově možné, však nesouhlasím. Jednak mám za to, že Nejvyšší soud přeceňuje dikci § 348 odst. 1 věty první z. o. k. (tedy gramatický výklad dotčeného ustanovení), když uvádí, že „… (pozn. autora předmětné ustanovení) zakládá akcionářům (oproti § 178 odst. 1 obch. zák.[1]) toliko právo na podíl na zisku, který valná hromada schválila k rozdělení mezi akcionáře.“ a nikoliv (dle logiky Nejvyššího soudu) právo na podíl na veškerý zisk, který valná hromada schválila k rozdělení (bez přívlastku „jen mezi akcionáře“). Je tomu tak mj. proto, že obdobnou formulaci obsahoval obchodní zákoník u společnosti s ručením omezeným, srov.§ 123 odst. 1 obch. zák. „Společníci se podílejí na zisku určeném valnou hromadou k rozdělení mezi společníky v poměru svých obchodních podílů, nestanoví-li společenská smlouva jinak.“

    Znamená to snad, že za předchozí úpravy u společnosti s ručením omezeným šlo rozdělit zisk na tantiémy bez výplaty dividend? Soudím, že nikoliv. Ostatně sám Nejvyšší soud v usnesení ze dne 25. 2. 2010, sp. zn. 29 Cdo 1326/2009 neargumentoval toliko zněním § 178 odst. 1 obch. zák., nýbrž také postavením akcionáře, srov.: „Schválí-li ovšem valná hromada, že část zisku vytvořeného společností bude rozdělena, musí být předně rozdělena mezi akcionáře. Uvedený závěr plyne zcela zřejmě z ustanovení § 178 odst. 1 obch. zák. a odpovídá taktéž postavení akcionáře. Je to totiž právě akcionář, a nikoliv členové orgánů společnosti, kdo se prostřednictvím investice do akcií podílí na podnikání společnosti a mezi jehož základní práva podíl na jejím zisku patří.“

    Mám za to, že právě argument strukturou akciové společnosti – v níž je představenstvo výkonným orgánem (které za svou práci již dostává odměnu) a akcionáři (resp. valná hromada) nejvyšším orgánem, jejichž základní majetkové právo je představováno právě dividendou – je klíčový pro výklad dotčených ustanovení § 348 odst. 1 z. o. k., § 34 odst. 1 in fine z. o. k., § 417 odst. 3 z. o. k.

    Jinými slovy, dle mého názoru nelze ust. § 34 odst. 1 in fine z. o. k. vykládat tak, že do stanov lze zakotvit mechanismus na základě, kterého voleným členům orgánů akciové společnosti budou dlouhodobě vypláceny tantiémy a zbytek zisku bude (třebaže z důležitých důvodů) rozdělen do různých fondů, popř. na účet nerozděleného zisku. Stejné je to kupř. s přerozdělováním zisku do sociálního fondu určeného pro vyplácení různých benefitů zaměstnancům.

    Opravdu lze připustit, aby jen na základě klauzule zakotvené ve stanovách ve spojení s rozhodnutím valné hromady, byl zisk dlouhodobě rozdělován mezi členy představenstva, dozorčí rady a zaměstnance, nikoliv však mezi akcionáře (zejména jde-li o akciové společnosti, kde se stále ještě nachází tzv. dikové z kuponové privatizace)? A co je dlouhodobě? Dva, tři, čtyři, deset let? Tímto postupem by bylo zcela popřeno základní právo akcionáře na dividendu…

    Nemohu proto souhlasit s paušálním závěrem Nejvyššího soudu, že: „s účinností od 1. 1. 2014 valná hromada může rozhodnout o rozdělení zisku i tak, že jeho část rozdělí v podobě tantiém mezi členy volených orgánů (za předpokladu, že to připouští stanovy společnosti), popř. ji přidělí do fondu zřízeného stanovami a tvořeného ze zisku, a zbytek zisku ponechá na účtu nerozděleného zisku; i pro nerozdělení zbývající části zisku mezi akcionáře však musí být dány důležité důvody“.

    Koneckonců v samotném komentáři Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, se u § 348 odst. 1 z. o. k. uvádí: „Z § 348 odst. 1 ve vazbě na § 34 odst. 1 větu druhou plyne, že rozdělení zisku v akciové společnosti určují především stanovy – jen ty mohou určit, zda se bude zisk rozdělovat pouze mezi akcionáře nebo i mezi další osoby. V rámci tohoto určení mohou stanovy upravit i poměr, ve kterém se bude zisk rozdělovat mezi akcionáře a další osoby. Založí-li stanovy pouze možnost rozdělení zisku mezi akcionáře a další osoby, aniž by určily, jaká část z rozdělovaného zisku musí připadnout akcionářům, je toto rozdělení v působnosti valné hromady. Soudíme však, že vzhledem k tomu, že právo na podíl na zisku je jedním ze základních práv akcionáře, a tedy i jedním z důvodů, pro který akcionář akcie nabývá, nemohou stanovy právo akcionáře na podíl na zisku trvale vyloučit a nemohou je ani omezit způsobem, který by odporoval dobrým mravům.“

    K zamyšlení rovněž stojí, jak se stavět k situaci, kdy akciová společnost sice přijala po 1. 1. 2014 nové úplné znění stanov, které obsahují v intencích § 34 odst. 1 in fine z. o. k. ujednání o tom, že zisk lze rozdělit i mezi jiné osoby, než jsou společníci, avšak pro přijetí tohoto rozhodnutí nehlasovala tříčtvrtinová většina hlasů přítomných akcionářů, jak velí § 417 odst. 3 z. o. k. Jsem skeptický k tomu, že všichni notáři sledují kromě dvoutřetinové většiny hlasů přítomných akcionářů nutných pro přijetí rozhodnutí o změně stanov, i to, zdali bylo v inkriminovaném případě dosaženo i výše uvedené většiny.

    Čili otázkou je, co se stane, pokud takové většiny dosaženo nebude. Jsou v této části stanovy nicotné (§ 245 o. z. ve spojení § 45 odst. 1 z. o. k.), anebo toliko neplatné [srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1104/2016, ze dne 22. 2. 2017: „Závěr, podle kterého je případný nedostatek usnášeníschopnosti valné hromady či nedostatečný počet hlasů, odevzdaných pro přijetí usnesení valné hromady, zásadně důvodem neplatnosti usnesení valné hromady, a nikoliv vadou, pro kterou se na takové usnesení hledí, jako by nebylo přijato (srov. zejména § 45 odst. 1 a 2 z. o. k.), se prosadí i v poměrech právní úpravy účinné od 1. ledna 2014 (shodně srov. v teorii např. Štenglová, I.: Souhlas všech společníků či členů co tím zákon myslí? Právní rozhledy číslo 6, ročník 2015).“]?

    A co když akciová společnost nové stanovy nepřijala a ve svých „starých“ stanovách z doby účinnosti obchodního zákoníku takovou klauzuli již obsaženu má? Typicky ujednání o tom, že zisk lze vyplatit v podobě tantiém členům představenstva a dozorčí rady. Je předmětné ujednání, pokud tyto stanovy nebyly přijaty tříčtvrtinovou většinou hlasů přítomných akcionářů, s účinností od 1. 1. 2014 derogováno ust. § 417 odst. 3 z. o. k.?

    C) § 424 odst. 1 z. o. k.

    Závěry Nejvyššího soudu k výkladu předmětného ustanovení lze shrnout následovně:

    • akcionáři se mohou domáhat vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady toliko z důvodů, které byly uplatněny (lhostejno zda jimi osobně či jinou oprávněnou osobou) formou protestu na valné hromadě (§ 424 z. o. k.),
    • ust. § 424 odst. 1 z. o. k. upravuje jako jednu z výjimek pro uvedené omezení i nepřítomnost akcionáře, který podává návrh podle § 428 z. o. k., na jednání valné hromady,
    • z důvodové zprávy k návrhu zákona o obchodních korporacích se přitom podává, že úprava protestu sleduje zásadu vigilantibus iura scripta sunt (bdělým náležejí práva) a „zvýšení bezpečnosti vztahů, kdy bude vyšší jistota ohledně platnosti nebo neplatnosti usnesení valné hromady“,
    • gramatickým výkladem § 424 odst. 1 z. o. k. by bylo možné dovodit, že možnost domáhat se vyslovení neplatnosti usnesení přijatých valnou hromadou bez ohledu na to, zda a které důvody neplatnosti byly uplatněny formou protestu, je otevřena všem akcionářům, kteří se jednání valné hromady – lhostejno proč (z jakých důvodů) – neúčastnili,
    • v důsledku takového výkladu má v řízení podle § 428 z. o. k. akcionář, který se valné hromady neúčastní bez jakéhokoliv důvodu, lepší postavení než akcionář, který se valné hromady zúčastnil a na jejím rozhodování se podílel,
    • gramatický výklad představuje toliko prvotní přiblížení se textu právní normy obsažené ve vykládaném ustanovení, úkolem soudů tak mimo jiné bude posoudit, zda teleologický výklad § 424 odst. 1 z. o. k. nevede – s ohledem na účel, pro který byl protest upraven – k odlišnému závěru než výklad gramatický a zda není namístě popsanou výjimku upravenou v § 424 odst. 1 z. o. k. zúžit toliko na akcionáře, kteří se jednání valné hromady nezúčastnili z vážných (omluvitelných) důvodů.
    Těmto závěrům Nejvyššího soudu nelze rovněž ničeho vytknout. Ve stejném duchu již některé obecné soudy rozhodují, viz např.  usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 42 Cm 256/2018, ze dne 20. 2. 2019: „Ust. § 424 odst. 1 ZOK formuluje výjimky z povinnosti podat protest tak, že protest musí být podán, ledaže navrhovatel nebyl na valné hromadě přítomen, případně důvody pro neplatnost usnesení valné hromady nebylo možné na této valné hromadě zjistit. Teologická i logická metoda interpretace citovaného ustanovení nepochybně vede k výkladu, že akcionář jako podmínku uplatnění svých práv podle § 428 a následujících ZOK musí protest podat, ledaže mu v tom brání vážné důvody, dle kterých objektivně protest není možné podat. Zákon pak stanoví kritérium této objektivní nemožnosti podat protest v podobě nepřítomnosti na valné hromadě a nemožnosti na valné hromadě důvody neplatnosti usnesení valné hromady zjistit. Oba tyto důvody se logicky prolínají a jsou vzájemně podmíněné, takže logicky stanoví jediné kritérium objektivní nemožnosti podat protest. Objektivně znemožňuje podat protest jen taková nepřítomnost, pro kterou jsou závažné důvody a zároveň ne každá nepřítomnost na valné hromadě způsobuje nemožnost podat protest (protestovat lze i před valnou hromadou). Komplexním výkladem celého ust. § 424 ZOK (nikoliv pouze jeho jednotlivých částí), zejména s přihlédnutím ke shora uvedenému účelu protestu plyne, že právo podat návrh na určení neplatnosti usnesení valné hromady bez předchozího protestu má pouze akcionář, který měl pro neúčast na valné hromadě závažné důvody a zároveň důvody neplatnosti usnesení valné hromady mohl zjistit výhradně na valné hromadě, resp. bez účasti na valné hromadě nebylo možné tyto důvody zjistit. Naopak, byly-li důvody neplatnosti usnesení zjistitelné již z pozvánky, případně podkladů pro jednání valné hromady, akcionářům přístupným již před valnou hromadou, je povinností akcionáře a nepochybně plyne také z principu obecné korporační loajality (§ 212 odst. 1 OZ), aby důvody, ve kterých spatřuje možný nezákonný postup společnosti, společnosti sdělil, vyžádal si další informace a vyjasnění, a případně protestoval ještě před konáním valné hromady. Zásadě korporační loajality naopak zjevně neodpovídá postup, kdy již před konáním valné hromady jsou akcionáři důvody pro případnou neplatnost usnesení valné hromady známy a tento si je ponechá pro sebe až jako odůvodnění návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, který následně podá u soudu. Takový postup pak nemůže naplňovat žádný z účelů právní úpravy protestu…

    Shora uvedený výklad výjimek z povinnosti podat protest také lépe odpovídá zásadě rovnosti mezi akcionáři. Neexistují žádné racionální důvody zvýhodnění pasivního na valné hromadě nezúčastněného akcionáře oproti akcionáři, který se valné hromady zúčastnil, aktivně realizuje svá práva a proti usnesení protestuje. Opačný výklad nutně by motivoval akcionáře k neúčasti na valné hromadě, aby je zbavil povinnosti protestu. Jistě nebylo záměrem zákonodárce v tomto případě zvýhodnit akcionáře, který nemá k neúčasti na valné hromadě žádné vážné důvody a motivovat jej k tomu, aby se jednání valné hromady raději nezúčastnil a zbavil se tím povinnosti podat protest. Takový výklad by pak zcela popřel shora uvedený účel protestu a právní úprava protestu by se stala obsolentní.“
    Ke stejným závěrům dospěl také Vrchní soud v Olomouci v usnesení ze dne 16. 10. 2018, sp. zn. 5 Cmo 38/2018.

    Závěrem lze však současně upozornit, že obecné soudy vykládají úpravu protestu poměrně rigidně a k veškerým námitkám, které nebyly protestovány, mají tendenci nepřihlížet bez ohledu na to, zdali bylo možné před konáním valné hromady, resp. na ní, vůbec domyslet veškeré argumenty (protestované důvody).   

    Mgr. Vladimír Janošek
    JUDr. Vladimír Janošek,
    advokát
    trvale spolupracující s ARROWS advokátní kancelář, s.r.o.

    V Jámě 699/1
    110 00 Praha 1

    Tel.:    +420 731 773 563
    e-mail: janosek@arws.cz 

    _______________________________
    [1] § 178 odst. 1 obch. zák.: „Akcionář má právo na podíl na zisku společnosti (dividendu), který valná hromada podle hospodářského výsledku schválila k rozdělení. Nevyplývá-li z ustanovení stanov týkajících se prioritních akcií něco jiného, určuje se tento podíl poměrem jmenovité hodnoty jeho akcií k jmenovité hodnotě akcií všech akcionářů. Společnost nesmí vyplácet zálohy na podíly na zisku.“


    © EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

    JUDr. Vladimír Janošek (ARROWS)
    16. 4. 2019

    Poslat článek emailem

    *) povinné položky

    Další články:

    • Od konkurenční doložky k právní nejistotě: kontroverzní výklad Nejvyššího soudu v rozsudku 27 Cdo 1236/2024
    • Jak dlouho po podání žádosti o vydání stavebního povolení musí žadatel udržovat podkladová stanoviska platná a aktuální?
    • Compliance z pohledu obchodní korporace a přínos compliance programu pro obchodní korporaci
    • Obchodní vedení společnosti
    • Byznys a paragrafy, díl 12.: Právní Due Diligence
    • Nařízení odstranění černé stavby aneb Když výjimka potvrzuje pravidlo
    • Investiční dotazník u právnických osob a test vhodnosti
    • Řádné prověření podnětu jako podklad pro místní šetření (nález Ústavního soudu)
    • Přístupnost k vybraným výrobkům a službám po implementaci Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/882 ze dne 17. dubna 2019 o požadavcích na přístupnost u výrobků a služeb – na koho dopadne nová právní úprava?
    • Ověření podpisu advokátem a „nestrannost“ advokáta
    • K jednomu z výkladových úskalí na úseku regulace slev

    Novinky v eshopu

    Aktuální akce

    • 05.08.2025ChatGPT od A do Z v právní praxi (online - živé vysílání) - 5.8.2025
    • 12.08.2025Claude (Anthropic) od A do Z v právní praxi (online - živé vysílání) - 12.8.2025
    • 19.08.2025Microsoft Copilot od A do Z v právní praxi (online - živé vysílání) - 19.8.2025
    • 26.08.2025Gemini a NotebookLM od A do Z v právní praxi (online - živé vysílání) - 26.8.2025
    • 02.09.2025Pracovní smlouva prakticky (online - živé vysílání) - 2.9.2025

    Online kurzy

    • Úvod do problematiky squeeze-out a sell-out
    • Pořízení pro případ smrti: jak zajistit, aby Váš majetek zůstal ve správných rukou
    • Zaměstnanec – rodič z pohledu pracovněprávních předpisů
    • Flexi novela zákoníku práce
    • Umělá inteligence a odpovědnost za újmu
    Lektoři kurzů
    JUDr. Tomáš Sokol
    JUDr. Tomáš Sokol
    Kurzy lektora
    JUDr. Martin Maisner, Ph.D., MCIArb
    JUDr. Martin Maisner, Ph.D., MCIArb
    Kurzy lektora
    Mgr. Marek Bednář
    Mgr. Marek Bednář
    Kurzy lektora
    Mgr. Veronika  Pázmányová
    Mgr. Veronika Pázmányová
    Kurzy lektora
    Mgr. Michaela Riedlová
    Mgr. Michaela Riedlová
    Kurzy lektora
    JUDr. Jindřich Vítek, Ph.D.
    JUDr. Jindřich Vítek, Ph.D.
    Kurzy lektora
    Mgr. Michal Nulíček, LL.M.
    Mgr. Michal Nulíček, LL.M.
    Kurzy lektora
    JUDr. Ondřej Trubač, Ph.D., LL.M.
    JUDr. Ondřej Trubač, Ph.D., LL.M.
    Kurzy lektora
    JUDr. Jakub Dohnal, Ph.D., LL.M.
    JUDr. Jakub Dohnal, Ph.D., LL.M.
    Kurzy lektora
    JUDr. Tomáš Nielsen
    JUDr. Tomáš Nielsen
    Kurzy lektora
    všichni lektoři

    Konference

    • 18.09.2025Diskusní fórum: Daňové právo v praxi - 18.9.2025
    • 02.10.2025Trestní právo daňové - 2.10.2025
    • 03.10.2025Daňové právo 2025 - Daň z přidané hodnoty - 3.10.2025
    Archiv

    Magazíny a služby

    • Monitoring judikatury (24 měsíců)
    • Monitoring judikatury (12 měsíců)
    • Monitoring judikatury (6 měsíců)

    Nejčtenější na epravo.cz

    • 24 hod
    • 7 dní
    • 30 dní
    • Promlčení zápůjčky na dobu neurčitou a změna judikatury Nejvyššího soudu
    • Od konkurenční doložky k právní nejistotě: kontroverzní výklad Nejvyššího soudu v rozsudku 27 Cdo 1236/2024
    • Ne/podceňování zastupitelnosti bezpečnostních rolí dle zákona o kybernetické bezpečnosti
    • Jak dlouho po podání žádosti o vydání stavebního povolení musí žadatel udržovat podkladová stanoviska platná a aktuální?
    • Předvídatelnost soudního rozhodování
    • Sankční povinnost odevzdání řidičského průkazu v implikační souvislosti
    • Právo a umělé inteligence: AI Act, osobní údaje, kyberbezpečnost a další regulace
    • Top 12 čili Tucet nejvýznamnějších judikátů Nejvyššího soudu z loňského roku 2024 vzešlých z řešení pracovněprávních sporů
    • Závislá práce ve světle nového rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2025, sp. zn. A Ads 6/2025
    • Obchodní vedení společnosti
    • Dítě a dovolená v zahraničí: Co dělat, když druhý rodič nesouhlasí s cestou?
    • Sankční povinnost odevzdání řidičského průkazu v implikační souvislosti
    • Právo a umělé inteligence: AI Act, osobní údaje, kyberbezpečnost a další regulace
    • Top 12 čili Tucet nejvýznamnějších judikátů Nejvyššího soudu z loňského roku 2024 vzešlých z řešení pracovněprávních sporů
    • 10 otázek pro ... Jana Kohouta
    • Finální podoba flexibilní novely zákoníku práce nabyla účinnosti - co nás čeká?
    • Ověření podpisu advokátem a „nestrannost“ advokáta
    • Projevy tzv. flexinovely zákoníku práce při skončení pracovního poměru výpovědí udělenou zaměstnanci ze strany zaměstnavatele
    • Bez rozvrhu pracovní doby to nepůjde
    • Nařízení odstranění černé stavby aneb Když výjimka potvrzuje pravidlo
    • Úprava styku rodiče s dítětem nízkého věku v tzv. navykacím režimu a poté
    • Zákon č. 73/2025 Sb.: Advokacie v nové éře regulace a ochrany důvěrnosti
    • Nový zákon o kybernetické bezpečnosti: co se mění a jak se připravit?
    • Umělá inteligence v právu: Efektivní pomoc nebo riziko pro odborný úsudek?

    Soudní rozhodnutí

    Nesprávné označení relevantní stěžovatelovy námitky (exkluzivně pro předplatitele)

    Nejvyšší správní soud nedostojí požadavkům na řádné odůvodnění soudního rozhodnutí vyplývajícím z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, pokud nesprávně označí...

    Předběžná vazba (exkluzivně pro předplatitele)

    Při rozhodování o předběžné vazbě podle § 94 zákona o mezinárodní justiční spolupráci musí soudy dostatečně odůvodnit reálné riziko útěku vyžádané osoby, podložené jejím...

    Přeřazení odsouzeného do přísnějšího typu věznice (exkluzivně pro předplatitele)

    Rozhodnutí o přeřazení odsouzeného do věznice s přísnějším režimem představuje omezení práva na osobní svobodu podle článku 8 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a obecné...

    Příspěvek na péči

    Příspěvek na péči a jeho právní úprava v zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, je naplněním práva na přiměřené hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci podle...

    Střídavá péče (exkluzivně pro předplatitele)

    Nemožnost přítomného účastníka efektivně participovat na jednání prostřednictvím svého advokáta z důvodu jazykových omezení může za určitých okolností vést k porušení jeho...

    Hledání v rejstřících

    • mapa serveru
    • o nás
    • reklama
    • podmínky provozu
    • kontakty
    • publikační podmínky
    • FAQ
    • obchodní a reklamační podmínky
    • Ochrana osobních údajů - GDPR
    • Nastavení cookies
    100 nej
    © EPRAVO.CZ, a.s. 1999-2025, ISSN 1213-189X
    Provozovatelem serveru je EPRAVO.CZ, a.s. se sídlem Dušní 907/10, Staré Město, 110 00 Praha 1, Česká republika, IČ: 26170761, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 6510.
    Automatické vytěžování textů a dat z této internetové stránky ve smyslu čl. 4 směrnice 2019/790/EU je bez souhlasu EPRAVO.CZ, a.s. zakázáno.

    Jste zde poprvé?

    Vítejte na internetovém serveru epravo.cz. Jsme zdroj informací jak pro laiky, tak i pro právníky profesionály. Zaregistrujte se u nás a získejte zdarma řadu výhod.

    Protože si vážíme Vašeho zájmu, dostanete k registraci dárek v podobě unikátního online kurzu Základy práce s AI. Tento kurz vás vybaví znalostmi a nástroji potřebnými k tomu, aby AI nebyla jen dalším trendem, ale spolehlivým partnerem ve vaší praxi. Připravte se objevit potenciál AI a zjistit, jak může obohatit vaši kariéru.

    Registrace je zdarma, k ničemu Vás nezavazuje a získáte každodenní přehled o novinkách ve světě práva.


    Vaše data jsou u nás v bezpečí. Údaje vyplněné při této registraci zpracováváme podle podmínek zpracování osobních údajů



    Nezapomněli jste něco v košíku?

    Vypadá to, že jste si něco zapomněli v košíku. Dokončete prosím objednávku ještě před odchodem.


    Přejít do košíku


    Vaši nedokončenou objednávku vám v případě zájmu zašleme na e-mail a můžete ji tak dokončit později.