Několik kritických poznámek k platné úpravě exekuce zdržovacích nároků stanovených předběžným opatřením

Proto, aby bleskový efekt předběžného opatření nebyl zmařen podáním odvolání, zákon stanoví, že odvolání podané proti usnesení o nařízení předběžného opatření nemá odkladný účinek, tj. usnesení o nařízení je vykonatelné vyhlášením (§76d o.s.ř.). Podle § 76f odst. 1 o.s.ř. je právní úkon, který byl učiněn tím, pro něhož je výrok vykonatelného usnesení o nařízení předběžného opatření závazný, neplatný, jestliže jím byla porušena povinnost uložená vykonatelným usnesením o nařízení předběžného opatření.

Nároky, se kterými může navrhovatel ve svém návrhu přijít jsou vymezeny v § 76 odst. 1 o.s.ř. V uvedeném výčtu je i nárok zdržovací.

Tato stručná glosa se zabývá některými praktickými dopady porušení povinnosti stanovené vykonatelným usnesením o nařízení předběžného opatření ve věcech porušení práv k ochranným známkám a nekalé soutěži. Jedná se o případy, kdy návrh na vydání předběžného opatření sleduje za cíl uložení povinnosti se zdržet (z pohledu navrhovatele) závadného jednání spočívajícího, např. v nabízení výrobku označeného ochrannou známkou či jednání nekalosoutěžního (§ 2976 a násl. občanského zákoníku). Z povahy věci vyplývá, že dodržení tohoto předběžného zákazu nemůže být zaručeno prostřednictvím shora zmíněného ustanovení § 76f odst. 1 o.s.ř.

Je-li předběžné opatření, jehož podstatou je zdržení se určité činnosti, např. stažení výrobků opatřených ochrannou známkou, nařízeno, avšak není odpůrcem respektováno, je jedinou právní cestou k vymožení stanovené povinnosti podání exekučního návrhu.

V této fázi však zákonodárcem  předpokládaný „blitzkrieg“ najednou naráží na nezbytnost vyčkat na vydání usnesení soudem o pověření vybraného exekutora k provedení exekuce. Ještě větší praktické časové prodlevy vznikají proto, že exekuční řád (zákon 120/2001 Sb.) nezná zvláštní úpravu exekucí předběžných opatření; exekutor je proto nucen při exekuci postupovat dle standardního postupu, který předpokládá mj. zaslání povinnému výzvy ke splnění vymáhané povinnosti, v níž exekutor mj. vyčíslí zálohu na snížené náklady exekuce a náklady oprávněného a poučí, že splní-li povinný ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy vymáhaný nárok a uhradí zálohu, vydá exekutor neprodleně příkaz k úhradě nákladů exekuce (§ 46 odst. 4 exekučního řádu). Tento postup v praxi znamená, že exekutor nezapočne s exekucí (uložením sankce) dříve, než uplyne výše uvedená dodatečná 30denní lhůta k dobrovolnému splnění povinnosti (§ 47 odst. 2 písm. a) exekučního řádu).

Ze shora uvedeného je zřejmé, že zákonem předpokládaný bleskový zásah a úprava poměru stran v případě zdržovacího nároku je zdlouhavá, tudíž i nedostatečně efektivní, když od podání návrhu do exekuce stanovené povinnosti (uložením sankce za nerespektování předběžného opatření) v praxi uběhnou minimálně dva měsíce, tedy doba, po kterou nebude možné na závadně jednající subjekt relevantně působit.

Samostatnou kapitolu tvoří výše pokut za porušení „jiné povinnosti“(mj. i povinnost se zdržet), která dle ustanovení § 351 o.s.ř. může činit až 100.000,- Kč, což v mnoha případech očividně nebude podnikatelské subjekty (proti nimž zpravidla jsou předběžná opatření v předmětných věcech ukládána) jakkoliv citelná. Za tohoto stavu se v plné míře nenaplní ani preventivní funkce sankce, když uvedené částky zpravidla nebudou od porušení stanoveného zákazu odrazovat. Je pozoruhodné, že uvedená maximální částka byla do občanského soudního řádu zákonem 263/1992 Sb., který nabyl účinnosti k 1. 1. 1993, tedy před téměř čtvrtstoletím. Ponecháme-li stranou míru inflace (internetová kalkulačka ozbrojena statistickými údaji ČSÚ uvádí, že 100.000,- Kč roku 1993 odpovídá cca 42.000,- Kč roku 2016) je zřejmé, že podobná sankce je zcela nesrovnatelná s maximálními stropy sankcí v jiných předpisech. V praxi tato skutečnost jen utvrzuje smutné konstatování, že v podmínkách českého právní řádu „se nekalá soutěž vyplatí“. Přitom praktické dopady podobné benevolence zákonodárce výrazně negují smysl předběžných opatření tohoto druhu, jež na nekalé jednající subjekty rozhodně nepůsobí odrazujícím dojmem.

Z případů z praxe tak lze vzpomenout na předvánoční akci jedné společnosti, která uvedla na trh výrobek, jehož etiketa a název byly zaměnitelné s ochrannými známkami předního výrobce šumivých nápojů. Ačkoliv předběžné opatření bylo vydáno ještě před vánočními svátky, k exekuci nebylo, resp. nemohlo být přistoupeno dříve než po téměř dvou měsících, a to i přes veškerou snahu o urychlení celého procesu. Postih (v podobě jedné jediné sankce ve výši 50.000,- Kč) tedy přišel dlouho po vánočních svátcích – období největších prodejů šumivých nápojů. Uložená sankce vyvolává jen smutný úsměv, obzvlášť při vědomí toho, že v rámci soudního řízení bylo následně prokázáno, že odpůrci (žalovanému) se v mezidobí podařilo prodat minimálně 97.000 lahví závadně označeného výrobku. Lze tak předpokládat, že zisk nekalého soutěžitele mnohonásobně převýšil uloženou sankci.

S ohledem na shora uvedené se domnívám, že stávající právní úprava exekuce zaslouží změnu a zavedení speciálního institutu exekuce vybraných typů předběžných opatření, který by svojí teleologií měl navazovat na cíle stanovené zákonodárcem v rámci právní úpravy předběžných opatření. Především by tato zvláštní úprava měla stanovit jak povinnost soudu přednostně a v krátkých lhůtách vydávat pověření k provádění vybraných druhů exekucí, jakož i povinnost exekutora provádět tyto exekuce přednostně, v zákonem stanovené krátké lhůtě. Další, avšak výrazně jednodušší úpravu zaslouží výše citovaný § 351 o.s.ř., a to v části týkající se maximální možné pokuty za porušení „jiné povinnosti“, neboť současná výše v naprosté většině nedostatečně plní zákonodárcem zamýšlený sankční charakter.


Mgr. Bagrat Verdiyan,
advokát

 
Advokátní kancelář Kříž a partneři s.r.o.

Rybná 9
110 00  Praha 1

Tel.:    +420 224 819 334
Fax:    +420 224 819 343
e-mail:    info@ak-kp.cz



© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz