Nový evropský regulační rámec pro elektronické komunikace – část IV. (závěr)

Reklama

IT smlouvy & softwarové právo se zaměřením na start-upy a technologické společnosti (online - živé vysílání) - 21.10.2025

21.10.2025 09:003 975 Kč s DPH
3 285 Kč bez DPH

Koupit

Základní směrnicí, regulující národní regulační orgány je rámcová směrnice (směrnice č. 2002/21/EC EP a Rady o společném regulačním rámci pro sítě a služby elektronických komunikací). Základním a charakteristickým rysem nového rámce je velký důraz na nezávislost národních regulačních úřadů. Ve směrnici se přímo říká, že státy ručí za nezávislost. Nezávislostí se má na mysli i právní odlišení a funkční nezávislost na všech organizacích, které zajišťují sítě, zařízení nebo poskytují služby elektronických komunikací. Členské státy Evropské unie („členské státy“), které si ponechají vlastnictví podnikatelských subjektů, které poskytují sítě nebo služby elektronických komunikací, a kontrolu nad nimi, musí zajistit efektivní strukturální oddělení regulační funkce od činností spojených s vlastnictvím nebo kontrolou.

Národní regulátoři jsou povinni vykonávat své pravomoci nestranně a průhledně. Členské státy zveřejní úkoly, které mají plnit národní regulační úřady, ve snadno přístupné formě, zejména pokud jsou úkoly uloženy několika subjektům. Členské státy dále v případě potřeby zajistí, aby ve věcech společného zájmu probíhaly konzultace a uskutečňovala se spolupráce mezi úřady, a mezi těmito úřady a národními úřady, kterým je uloženo uplatňování právních předpisů na ochranu hospodářské soutěže, a národními úřady, kterým je uloženo uplatňování právních předpisů o ochraně spotřebitele. Jestliže je k řešení takových záležitostí zmocněno více úřadů, zajistí členské státy, aby příslušné úkoly každého úřadu byly zveřejněny ve snadno přístupné formě.  Národní regulační úřady a národní úřady na ochranu hospodářské soutěže si mají poskytovat informace nezbytné pro uplatňování ustanovení rámcové směrnice a zvláštních směrnic.

Jakákoliv strana, která podléhá rozhodnutí národního regulačního úřadu, by měla mít právo se odvolat k subjektu, který je nezávislý na zúčastněných stranách. Tímto subjektem může být např. soud. Mimo to by jakýkoli podnikatelský subjekt, který usoudí, že jeho žádosti na udělení práv na instalaci zařízení nebyly vyřízeny podle zásad, které stanoví rámcová směrnice, měl by mít právo odvolat se proti takovým rozhodnutím.

Národní regulační úřady musí mít možnost shromažďovat informace od účastníků trhu, aby mohly plnit své úkoly efektivně. Informace shromážděné národními regulačními úřady by měly být veřejně k dispozici, s výjimkou případů, kdy jsou důvěrné podle vnitrostátních právních předpisů o přístupu k informacím a kdy podléhají právním předpisům Společenství (Evropské unii) a vnitrostátním právním předpisům o obchodním tajemství.

Dále je v rámcové směrnici považováno za důležité, aby národní regulační úřady konzultovaly navrhovaná rozhodnutí se všemi zainteresovanými stranami a aby zohledňovaly jejich připomínky před přijetím konečného rozhodnutí. S cílem zajistit, aby rozhodnutí na vnitrostátní úrovni neměla nepříznivý vliv na jednotný trh nebo jiné cíle EU.

Žádá se,  aby členské státy zajistily, že národní regulační úřady v co nejvyšší míře zohlední potřebnost technologicky neutrální regulace (tj. takové, která neukládá ani nezvýhodňuje použití konkrétního druhu technologie), nevylučuje přijetí přiměřených kroků na podporu určitých specifických služeb v případech, kdy je to odůvodněné. Například u digitální televize jako prostředku ke zvýšení účinnosti využití spektra.

Pro podnikatelské subjekty je nezbytný přístup k číslovacím zdrojům na základě průhledného, objektivního a nediskriminačního kritéria, aby si mohly konkurovat v odvětví elektronických komunikací. Všechny prvky národních číslovacích plánů by měly být spravovány národními regulačními úřady, včetně kódů sítě používaných při adresování sítí. Pokud je třeba harmonizovat číslovací zdroje ve Společenství na podporu rozvoje celoevropských služeb, může Komise přijmout technická prováděcí opatření prostřednictvím svých výkonných pravomocí.  Ustanovení této směrnice nestanoví žádné nové odpovědnosti pro národní regulační úřady v oblasti internetových jmen a adres.

Evropská Komise dále oznámila svůj záměr založit evropskou skupinu regulačních úřadů pro sítě a služby elektronických komunikací, která by vytvořila potřebný mechanismus pro podporu spolupráce a koordinace národních regulačních úřadů s cílem podporovat rozvoj vnitřního trhu pro sítě a služby elektronických komunikací a usilovat ve všech členských státech o dosažení jednotného uplatňování ustanovení obsažených v rámcové směrnici a ve zvláštních směrnicích, zejména v oblastech, v nichž dávají vnitrostátní právní předpisy, kterými se provádějí právní předpisy Společenství (Evropské unie), národním regulačním úřadům významné pravomoci pro vlastní rozhodování při uplatňování příslušných právních předpisů. Národní regulační úřady by měly průhledným způsobem spolupracovat mezi sebou a s Komisí, aby bylo zajištěno jednotné uplatňování ustanovení rámcové směrnice a zvláštních směrnic ve všech členských státech. Tato spolupráce se mimo jiné může uskutečňovat v rámci Komunikačního výboru nebo ve skupině tvořené evropskými regulačními úřady.

4. Závěr

Informační technologie (zde především sektor elektronických komunikací) se velmi rychle vyvíjí a jednoznačně směřují ke globalizaci. Samotný nový regulační rámec je proto významný pro další rozvoj informační společnosti a informačních technologií.

Nové závazné dokumenty, tedy především směrnice, kde je stát odpovědný za výsledek - dosažená cíle a ne za způsob provedení - nechávají jednotlivým státům a jejich regulačním orgánům značnou vůli ve volbě konkrétních opatření pro vhodnou volbu a rozsah regulace.  Stejně tak jako v České republice i ve většina ostatních členských zemí EU bude pro provedení těchto právních předpisů ES potřeba přijetí nových zákonů, pokud tak již nebylo učiněno. Již teď je ale jasné, že např. sektor elektronických komunikací musí regulovat jediný regulátor, a to na základě principu minimální regulace (minimálního rozsahu regulace)[1] a technologické neutrality,  která musí přispívat k rozvoji konkurenčního prostředí na trhu elektronických komunikacích.

Příloha:

Seznam evropských (EU) telekomunikačních úřadu s odkazy na jejich webové stránky: