Nový ústavní soudce s příchutí diskriminace?
Klasik říká – soudce dělíme na dobré, špatné a ty z Brna. Čímž se nechce říci, že by v Brně soudili nějací mimořádní podivíni, ale že zde mj. sídlí Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud a Ústavní soud.
U brněnského „Soudu soudů“, tedy toho ústavního, nyní chybí jeden soudce. Prezident republiky se rozhodl navrhnout zkušeného moravského právníka pana doktora Petra Poledníka.
Jak známo Senát má v této věci de facto právo veta a ani přímo volený prezident si v této záležitosti bez jeho souhlasu neumyje ni ruce.
Současně platí i obrácená rovnice, bez „hradního pána“ si Senát na „ústavák“ také nikoho neprosadí. Proto můžeme očekávat, že patnáctá židle zůstane nějaký týden či spíše měsíc neobsazena. Není to sice optimální, práce ústavního soudu je pak zákonitě částečně zbrzděna, nicméně zažili jsme i doby, kdy veleslavný ÚS ČR (ještě za prezidenta Václava Klause) fungoval dokonce o jedenácti soudcích.
Nechci dělat účet bez hostinského, advokát P. Poledník ještě nebyl definitivně zamítnut, nicméně jeho instalace do brněnského justičního paláce na Joštovu ulici je spíše v rovině sci-fi. Osobně bych s jeho jmenováním neměl větší odborný problém, jde o opravdu zkušeného právníka, zabývajícího se během svého dlouhého profesního života řadou právních oborů a mj. opakovaně vykonával i zásadní funkci místopředsedy České advokátní komory (ČAK). Ergo kladívko, zkušených a dobrých advokátů není na ústavním soudě nikdy dost. Avšak současně platí, že zmíněný advokát, nijak výrazněji neční jako nenahraditelný odborný maják nad krajinou českého práva. To rozhodně nemyslím, nijak urážlivě, spíše jako poklonu české právní obci, která za posledních 20 let vyprodukovala stovky kvalitních právníků a právniček, včetně doktora Poledníka. Popravdě napsáno, dělat nějaké výkonnostní juristické žebříčky je nesmysl, právo není tenis.
Věk a pohlaví
Svou glosu ovšem píši ze zcela jiného hlavního důvodu. Neskutečně mne v probíhající veřejné diskuzi zaskočilo perfidní brkání na strunku toho, že pan Poledník je prý již starý! A současně mu někteří komentátoři vyčítali, že není žena. To je prostě v roce 2022 naprosté chucpe.
Jestliže někdo v dnešní době diskriminačně zohledňuje věk a pohlaví (nebo dokonce sexuální orientaci, rasu anebo národnost) tak se do značné míry vyřazuje z demokratické (nejen odborné) diskuze. Opravdu má být někdo ústavním soudcem jenom proto, že je to žena nebo že mu ještě nebylo padesát let?
Ano, pokud by nějaký pomýlený tragéd chtěl prosadit do zákona, že ústavním soudcem se může stát pouze muž nebo žena, tak půjdu jako první na pomyslné mediální barikády, abych ho kritizoval! Ale o to se tady přece nejedná.
Říkám přísným hlasem - pohlaví a věk, prostě nesmí hrát při výběru ústavních soudců roli. Stejně tak jako nikdo rozumný nekritizuje vyšší věk dnešního předsedy ÚS ČR pana doktora Pavla Rychetského, totožně by neměl být kritizován ani u navržených kandidátů na uvolněná místa soudců.
Závěrem
Pakliže se již zamýšlíme nad otázkou věku. Dovolil bych si do veřejné diskuze dát i námět z druhé strany věkového spektra. Co takhle zahájit společenskou diskuzi o tom, zda nezrušit věkovou hranici pro ústavní soudce? Respektive ji „zarovnat“ z dnešních čtyřiceti let na třicet let, jako je tomu u soudců obecných soudů? Nota bene i soudcem Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu můžete být od zmíněných třiceti let. Sečteno – věk by neměl být výraznějším omezujícím kritériem, a to ani „shora, ani zdola“.
JUDr. Petr Kolman, Ph.D.,
VŠ pedagog, člen rozkladové komise ÚOOÚ
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
