Nucený správce pojišťovny nebo zajišťovny

Rozhodnutí o zavedení nucené správy v pojišťovně nebo zajišťovně vydává Ministerstvo financí v případě, že nastane některý z taxativně vymezených důvodů uvedených v zákoně o pojišťovnictví (zákon č. 363/1999 Sb.). Tento zákon ve svém ustanovení § 30 odst. 2 také stanoví, že rozhodnutí ministerstva, kterým se zavádí nucená správa v pojišťovně nebo zajišťovně, musí obsahovat též jméno, příjmení a rodné číslo nuceného správce.

Nuceným správcem pojišťovny nebo zajišťovny může být pouze fyzická osoba. Podle zákona o pojišťovnictví nuceného správce pojišťovny nebo zajišťovny jmenuje a odvolává Ministerstvo financí, které také stanoví výši jeho odměny za výkon nucené správy hrazené z prostředků pojišťovny nebo zajišťovny a její splatnost. Náklady spojené s výkonem nucené správy jsou hrazeny z majetku pojišťovny nebo zajišťovny.

Vzhledem k tomu, že nucený správce pojišťovny nebo zajišťovny je do této funkce jmenován ministerstvem financí, které je v souladu se zákonem o pojišťovnictví správním úřadem příslušným k výkonu státního dozoru na pojišťovnictvím, musí i tento nucený správce splňovat podmínky stanovené v § 6 odst. 4 zákona o pojišťovnictví. Nucený správce tak musí být bezúhonný, nesměl být v posledních třech letech před svým jmenováním členem statutárního orgánu nebo členem dozorčího orgánu nebo prokuristou právnické osoby, která se v této době dostala do úpadku, nesmělo mu být odejmuto oprávnění k podnikání pro porušení činností stanovených zvláštním právním předpisem a dále musí splňovat podmínku odborných a kvalifikačních předpokladů.

Podle zákona o pojišťovnictví je nucený správce povinen činit opatření nezbytná k obnovení stability a likvidity pojišťovny a zajišťovny. Ze smyslu zákona vyplývá, že nucený správce je povinen činit vše, co je potřebné, tedy například i prodávat či převádět majetek, je-li to v danou chvíli tím nejlepším řešením k obnovení stability a likvidity pojišťovny.

Rozhodnutím o zavedení nucené správy na nuceného správce přechází působnost představenstva a valné hromady. Zákon o pojišťovnictví však stanoví, že rozhodnutí o věcech v působnosti valné hromady činí nucený správce pouze s předchozím souhlasem ministerstva.

Nucený správce plní po dobu, po kterou trvá nucená správa, funkci jakéhosi zvláštního orgánu pojišťovny. Jedná za pojišťovnu, a to jejím jménem na její účet. Nelze jej proto považovat ani za zástupce pojišťovny ani za její statutární orgán.

Peněžitý trest
(mol)
Peněžitý trest je trestem majetkovým a většinou se považuje za alternativu k trestu nepodmíněného odnětí svobody. Peněžitý trest je možno uložit samostatně, nebo i vedle jiného trestu. Trestní zákon však zakazuje, aby byl uložen peněžitý trest vedle trestu propadnutí majetku.

Peněžitý trest ve výměře od 2.000 Kč do 5.000.000 Kč může soud uložit, jestliže pachatel úmyslnou trestnou činností získal nebo se snažil získat majetkový prospěch. Bez těchto podmínek lze peněžitý trest uložit pouze ve dvou trestním zákonem vymezených případech. Soud může peněžitý trest uložit pachateli, pokud trestní zákon ve své zvláštní části uložení peněžitého trestu dovoluje, nebo jestliže jej soud ukládá za trestný čin, u něhož horní hranice trestní sazby odnětí svobody nepřevyšuje tři léta, a vzhledem k povaze spáchaného trestného činu a možnosti nápravy pachatele soud trest odnětí svobody současně neukládá.

Jak již bylo zmíněno, peněžitý trest může být uložen samostatně. Jako samostatný lze tento trest uložit, jestliže vzhledem k povaze spáchaného trestného činu a možnosti nápravy pachatele není uložení jiného trestu k dosažení k dosažení účelu trestu zapotřebí. V souvislosti s peněžitým trestem nabízí trestní zákon možnost, aby soud stanovil, že peněžitý trest bude zaplacen v přiměřených měsíčních splátkách.

Peněžitý trest musí být vyměřen v rámci zákonem stanoveného rozmezí. Při jeho výměře soud přihlíží k osobním a majetkovým poměrům pachatele. Jiná situace bude u pachatele solventního a jiná u pachatele, který žije na hranici životního minima. Soud peněžitý trest neukládá, pokud je zřejmé, že by tento byl nedobytný. Vydobytá částka peněžitého trestu připadá státu.

Trestní zákon pamatuje na možnost, že uložený peněžitý trest pachatel nezaplatí. Z tohoto důvodu soud již při ukládání peněžitého trestu stanoví pro případ, že by peněžitý trest ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, náhradní trest odnětí svobody až na dvě léta. Tento náhradní trest však ani spolu s uloženým trestem odnětí svobody nesmí přesahovat horní hranici trestní sazby.

Pokud byl pachateli uložen peněžitý trest za trestný čin spáchaný z nedbalosti, hledí se na něj, jako by nebyl odsouzen, jakmile byl trest vykonán nebo bylo od výkonu trestu nebo jeho zbytku pravomocně upuštěno.


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz