Ochranné známky a jejich rozlišovací způsobilost ve světle soudní judikatury (čast III.)
V předchozích částech našeho pojednání o ochranných známkách byla vysvětlena podstata známkoprávní úpravy a byly rozebrány situace, kdy je označení způsobilé, popř. nezpůsobilé, tvořit ochrannou známku. Závěrem se budeme zabývat problematikou podobnosti přihlašovaných označení či ochranných známek, a to i ve vztahu k výrobkům a službám, pro něž má být označení zapsáno či pro něž je ochranná známka registrována.
Další důležitou oblastí, kterou je při posuzování, zda je označení způsobilé být ochrannou známkou nutno zkoumat, je stanovení podobnosti přihlašovaného označení s již zapsanými ochrannými známkami. Podobnost přihlašovaného označení se přitom zkoumá zejména na základě posouzení vizuální, fonetické a sémantické podobnosti porovnávaných označení, přičemž pro konstatování podobnosti není potřeba, aby si byla porovnávaná označení podobna ve všech zkoumaných hlediscích. Rozhodnutí Ústavního soudu ÚS 186/2000 ze dne 31.1.2002 konstatovalo, že Úřad průmyslového vlastnictví byl oprávněn zamítnout přihlášku ochranné známky přihlašovatelky pouze z důvodu fonetické podobnosti přihlašovaného označení s již zapsanou ochrannou známkou a že je správnímu orgánu svěřeno oprávnění posoudit nejen skutkové okolnosti, nýbrž i aplikaci příslušné právní normy. Nejvyšší správní soud v rozsudku č.j.
Posouzení podobnosti výrobků a služeb pro něž má být označení registrováno
Pro konstatování podobnosti přihlašovaného označení se zapsanou ochranou známkou je dále potřeba konstatovat i podobnost výrobků a služeb, pro které je označení přihlašováno. Při posuzování shodnosti či podobnosti výrobků nebo služeb totiž není samo o sobě rozhodující, zda patří do téže třídy vytvořených pro zápis ochranných známek. Tato zásada je vyjádřená v ustanovení čl. 9 Smlouvy o známkovém právu (viz Sdělení MZV 199/1996 Sb.; Česká republika je její smluvní stranou), které v odst. 2 písm. a) stanoví, že výrobky nebo služby nemohou být považovány za podobné na základě toho, že v zápisu nebo ve zveřejnění Úřadu průmyslového vlastnictví jsou uvedeny v téže třídě Niceského třídění. Jak vyplývá z výše uvedeného, na základě skutečnosti, že předmětný výrobek není zařazen ve stejné třídě mezinárodního třídění výrobků a služeb, není možné bez dalšího konstatovat podobnost ani rozdílnost výrobků a vždy se musí posuzovat konkrétní případ.
Závěrem konstatujeme, že zanedbání zajištění ochrany pro označení, která jsou v obchodním styku často užívána, může mít velké (nejen finanční) následky, kterým se dá účinně předcházet. Z výše uvedeného je navíc zřejmé, že oblast úpravy ochranných známek je poměrně složitá a z tohoto důvodu doporučujeme při sjednávání její ochrany využít rad odborníků.
Mgr. Klára Radkovská
autorka působí na pozici Associate v advokátní kanceláři NOVÁK & SABOLOVÁ v. o. s., spolupracující s poradenskou společností TACOMA
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
