Pro trestní řízení je jako pro to civilní podle § 34 odst. 1 z. č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (dále jen TOPO) v otázce toho, kdo může jednat za právnickou osobu určující úprava občanského soudního řádu. Tedy i v trestním řízení za právnickou osobu mohou činit úkony výše zmíněné osoby. V případě, že není takovéto osoby, ani zmocněnce, přichází v úvahu ustanovení opatrovníka podle § 34 odst. 5 TOPO soudem. Zákon nijak nevymezuje požadavky na opatrovníka, tedy ani na to, jestli jde o osobu fyzickou či právnickou. Stejně tak může jít i o advokáta.

Pro trestní řízení podle TOPO pro právnické osoby v pozici obviněného ustanovuje opatrovníka předseda senátu, pro přípravné řízení pak soudce. Oproti tomu v přípravném řízení podle trestního řádu, pro právnické osoby v pozici poškozeného, či zúčastněné osoby, ustanovuje opatrovníka státní zástupce podle § 42 odst. 3 a 4 z. č.141/1961 Sb., o trestním řízení soudním. Zřejmě i toto nepochopitelné rozdělení rozhodného orgánu má za následek to, že proti usnesení státního zástupce o ustanovení opatrovníka poškozené právnické osobě či právnické osobě v pozici zúčastněné osoby opravný prostředek možný je, zatímco proti usnesení o ustanovení opatrovníka obviněné právnické osobě tato možnost není. Osoba, jenž má být ustanovena opatrovníkem obviněné osoby musí s tímto souhlasit, nicméně právnická osoba jako taková nemá jakoukoliv možnost se proti tomuto bránit, např. v případě, kdyby tímto opatrovníkem byla ustanovena osoba, jež by řádně nehájila zájmy právnické osoby.[1]

Jak již bylo výše zmíněno, za právnickou osobu může v prvé řadě jednat celá řada osob, a institut opatrovníka právnické osoby by tak měl být až jako prostředek ultima ratio. Tedy není-li jediné osoby která by mohla právnickou osobu zastupovat, nebo případně je-li jich na základě zmocnění několik a hrozilo by nebezpečí prodlení. [2] To se však dostává do konfliktu s § 34 odst. 4 TOPO, který stanovuje, že činit úkony v řízení nemůže osoba, která je obviněným, poškozeným, nebo svědkem v téže věci. V případě že k takovéto situaci dojde, předseda senátu vyzve právnickou osobu, aby určila další osobu, která tyto úkony činit bude. V praxi tak potom může docházet k tomu, že členové statutárního orgánu budou předvoláni jako svědci, a nemohou tak již za právnickou osobu činit úkony v trestním řízení, byť by tak činily nejspíše kvalifikovaněji než opatrovník. Orgány činné v trestním řízení tak tímto mohou de facto i de iure vyloučit osoby, u nichž se dá obecně vzato počítat s tím, že budou hájit zájmy právnické osoby nejlépe a nejdůsledněji.

Proti tomuto se již dříve vymezila Unie obhájců ve svém stanovisku 2/2019. Tedy jak proti vyloučení osob z možnosti jednat za právnickou osobu aplikací § 34 odst. 4 TOPO (což v důsledku znamená, že si právnická osoba sama nemůže zvolit ani obhájce), tak proti dualismu orgánů rozhodujících o ustanovení opatrovníka pro různé fáze trestního řízení, a zejména pak rozdíl v možnosti podat opravný prostředek proti takovémuto usnesení.[3]

Ústavní soud, se ve svých novějších rozhodnutích přiklonil k tomuto stanovisku, a to nejdříve nálezem ze dne 15. srpna 2018, sp. zn II. ÚS 131/18, kde judikoval, že: „S ohledem na základní právo právnické osoby na obhajobu, jehož součástí je i právo zvolit si obhájce, je třeba ustanovení § 34 odst. 4 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, vykládat tak, že osoba oprávněná činit úkony za obviněnou právnickou osobu (§ 34 odst. 1 zákona) může této obviněné právnické osobě zvolit obhájce i v případě, že tato oprávněná osoba sama vystupuje v řízení jako svědek.“ Tento nález tak znamenal určitý posun k překlenutí přespříliš formalistickému výkladu § 34 odst. 4 TOPO. Následně nález ze dne 21. ledna 2020, sp. zn. IV. ÚS 3139/19, který judikoval podobně dokonce ve vztahu k obviněné osobě: „Je-li jediná osoba, která je oprávněna za právnickou osobu v trestním řízení jednat, vyloučena dle § 34 odst. 4 věta první uvedeného zákona proto, že je ve stejné trestní věci obviněna, toto vyloučení se nevztahuje i na volbu zmocněnce k vykonávání úkonů za právnickou osobu v trestním řízení dle § 34 odst. 1 uvedeného zákona, jestliže zde není konkrétní riziko, že tak činí proto, aby právnickou osobu poškodila či na její úkor zvýhodnila v trestním řízení sebe. „[4]

Závěrem stačí jen dodat, že postupem času lze očekávat optimalizaci § 34 odst. 4 TOPO vlivem rozhodovací praxe. Co se možnosti opravných prostředků proti usnesení o ustanovení opatrovníka předsedou senátu týče, bude muset zasáhnout zákonodárce. Úprava nově připravovaného trestního řádu by měla obsahovat předpokládaný § 54, ve kterém je zakotvena možnost podat stížnost proti takovémuto usnesení; jak v případě státního zástupce, tak v případě předsedy senátu,[5] a tento nešvar dosavadní právní úpravy tak bude zhojen.

JUDr. David Řezníček, LL.M., Ph.D., 

advokát

 

Mgr. Lukáš Beer

 

 

Řezníček & Co. s.r.o., advokátní kancelář

 

Krajinská 281/44

370 01 České Budějovice

 

Tel.:     +420 386 323 247

e-mail:  reznicek@reznicek.com