Osoba blízká ve světle judikatury Ústavního soudu

Přestože byla v posuzované věci uložena stěžovatelce pokuta ve výši 10.000,- Kč, je Ústavní soud dle své ustálené judikatury oprávněn meritorně přezkoumat i věci bagatelní povahy. Za důležitou zmínku stojí důvod, pro který Ústavní soud ústavní stížnost pro její bagatelnost neodmítl, kdy tento spočívá v přesahu zájmů stěžovatelky. Jednak tím, že pokuta jí byla uložena navzdory její argumentaci svým základním právem nevypovídat, jednak proto, že je dána potřeba ústavněprávně vyložit případnou kolizi mezi tímto základním právem a legitimním zájmem státu na objasňování a vyšetřování trestných činů. 

Dle čl. 37 odst. 1 Listiny „každý má právo odepřít výpověď, jestliže by jí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě blízké“. Dle ust. § 100 odst. 2 trestního řádu „svědek je oprávněn odepřít vypovídat, jestliže by výpovědí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě, svému příbuznému v pokolení přímém, svému sourozenci, osvojiteli, osvojenci, manželu, partneru nebo druhu anebo jiným osobám v poměru rodinném nebo obdobném, jejichž újmu by právem pociťoval jako újmu vlastní“. Podobně trestní zákoník vymezuje osobu blízkou.

Ústavní soud dovodil, že v případě, kdy mezi dotčenými osobami není dán vztah rodinný, „jedná se o osoby blízké jen tehdy, existuje-li mezi nimi vztah citový, a to tak silný, že by újmu jedné osoby pociťovala druhá osoba jako újmu vlastní“. Je tak na místě v každém posuzovaném případě pečlivě zkoumat, zda se o takový vztah skutečně jedná, neboť přátelství může v některých případech představovat stejně pevné anebo dokonce i silnější pouto, než je tomu u vztahů rodinných. Jak dále Ústavní soud konstatoval, intenzita přátelského vztahu je dána i podobností názorů a zastávaných hodnot, délkou jeho trvání, společnými zážitky, koníčky, zájmy a dalšími přáteli, profesní provázaností, bydlením v sousedství, vzájemným kamarádstvím dětí, společně tráveným časem apod. 

Závěr

Mgr. Martina Švestková,

advokátní koncipientka