18. 7. 2018
ID: 107890upozornění pro uživatele
Osoba zesnulá a GDPR
V poslední době po internetu kolují různé vtipy na téma GDPR. Na některých z nich jsou zobrazeny náhrobky s nápisem: „Nebožtík nedal souhlas se zveřejněním svého jména dle směrnice[1] EU“ nebo s nápisem: „Nebožtík nedal souhlas se zveřejněním svých osobních údajů“ či prázdné parte údajně vyhovující GDPR.
Pojďme se tedy podívat na to, jak to vlastně s tím GDPR a zemřelými osobami je.
GDPR obsahuje 173 recitálů[2] a 99 článků. GDPR v žádném ze svých článků o osobě zesnulé či zemřelé nehovoří. Pojem zesnulá osoba se vyskytuje pouze v recitálech 27, 158 a 160.
Dle recitálu 27 se GDPR nevztahuje na osobní údaje zesnulých osob. Členské státy však mohou stanovit pravidla týkající se zpracování osobních údajů zesnulých osob. Návrh zákona o zpracování osobních údajů[3], který je nyní v rukou zákonodárců, s žádnými pravidly týkající se zpracování osobních údajů zesnulých osob nepřichází.
Avšak osobní údaje o zesnulé osobě mohou představovat osobní údaje, některé dosud žijící osoby. Např. informace o tom, že zesnulá žena trpěla hemofilii, představují zároveň také informaci o tom, že její syn s vysokou pravděpodobností tímto geneticky podmíněným onemocněním trpí také[4].
Osoba zemřelá je chráněna ustanoveními občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., konkrétně kupř. § 82 (Člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek. Po smrti člověka se může ochrany jeho osobnosti domáhat kterákoli z osob jemu blízkých.), § 92 odst. 1 (Lidské tělo je pod právní ochranou i po smrti člověka. Naložit s lidskými pozůstatky a s lidskými ostatky způsobem pro zemřelého nedůstojným se zakazuje.) nebo § 113 (Člověk má právo rozhodnout, jak bude po jeho smrti naloženo s jeho tělem. Provést pitvu nebo použít lidské tělo po smrti člověka bez souhlasu zemřelého lze jen, pokud tak stanoví jiný zákon.).
Člověk je oprávněn rozhodnout i o své poslední cestě (§ 114 odst. 1 občanského zákoníku) a na této cestě ho doprovází vnitrostátní právní úprava[5] – nikoliv však GDPR.
Ač se to možná někomu bude zdát k neuvěření, tak GDPR se skutečně na osobu zesnulou nevztahuje.
Mgr. Bc. Zdeněk T. Štěpanovský
e-mail: z.stepanovsky@volny.cz
_______________________________________
[1] Rozdíl mezi směrnicí EU a nařízením EU je ve stručnosti ten, že nařízení platí v celém svém rozsahu v celé EU a je přímo aplikovatelné, směrnice jako právní akt stanovující cíl, který musí všechny členské státy EU splnit, ponechává na členských státech, jak formulují vnitrostátní zákony a jak těch cílů dosáhnou. GDPR je nařízení.
[2] Recitály lze označit za důvodovou zprávu, výklad normotvůrce - slouží jako určitá výkladová pomůcka či návod jak chápat vlastní text GDPR.
[3] Sněmovní tisk 138, http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=8&t=138
[4] NULÍČEK, Michal. GDPR - obecné nařízení o ochraně osobních údajů. Praha: Wolters Kluwer, 2017. Praktický komentář. ISBN 978-80-7552-765-3, str. 63.
[5] Kupř. zákon č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
