Panevropský penzijní produkt část první: co to je a jak to souvisí s dlouhodobým investičním produktem?
Již uplynulo několik let od publikace evropského nařízení o panevropském osobním penzijním produktu,[1] které bylo vydáno jako součást dlouhodobé iniciativy Evropské unie zaměřené na řešení demografických výzev. Podstata panevropského penzijního produktu („PEPP“) spočívá ve vytvoření nástavby na již existující produkty, jako jsou zejména bankovní vklady, pojistné produkty a investiční produkty obchodníků s cennými papíry, investičních společností a samosprávných investičních fondů.
PEPP tedy přináší celoevropskou úpravu produktu III. penzijního pilíře, která modifikuje nejrůznější finanční produkty regulované vnitrostátním právem jednotlivých členských států.[2] Přináší jednotná pravidla, která si kladou tři základní cíle:
- vhodnost produktu pro účely zajištění se na stáří,
- možnost flexibilně využívat různé národní produkty v situaci, kdy střadatel (investor) přesouvá svoje bydliště skrze EU, a to včetně jejich daňových výhod, a
- transparentnost a vyšší míra ochrany střadatele.
Komu je tedy PEPP určen?
PEPP je koncipován jako produkt primárně zaměřený na jednotlivce, kteří chtějí rozšířit svůj stávající důchodový plán o bezpečný, transparentní a flexibilní osobní penzijní produkt. Je vhodný pro pracovníky, kteří pravidelně cestují za prací v rámci volného pohybu práce v Evropské unii, stejně jako pro ty, kteří pracují v nadnárodních společnostech a mohou se v rámci své kariérní cesty přesouvat po Unii. Jednotlivé členské státy také ve své vlastní diskreci mohou PEPP spojit se zvláštními daňovými výhodami, a podpořit tak spotřebitele v individuálním spoření (resp. investování) na penzi. Tento zvláštní daňový režim se může lišit od daňového zacházení s finančními produkty, které na sobě „nálepku“ PEPP nenesou.
Jak tedy může vypadat PEPP v praxi?
PEPP typicky vznikne tak, že finanční instituce (banka, obchodník s cennými papíry, investiční společnost aj.) přizpůsobí své stávající produkty početným požadavkům nařízení PEPP. Kromě dalšího poskytovatel PEPP musí zajistit, aby se v rámci produktu vytvořily tzv. podúčty nejméně pro dva různé členské státy. Každý podúčet je přizpůsoben režimu daného členského státu, a to včetně zvláštního daňového zacházení. Prakticky to tedy znamená, že v rámci jediného PEPP jsou např. otevírány podúčty pro Českou republiku, které budou čerpat daňových výhod daných českým právem, a podúčty pro Slovenskou republiku, které spadnou do slovenského daňového režimu. Každý klient si bude moci přispívat na podúčty v rámci jediného PEPP podle toho, v jakých státech aktuálně žije a odvádí daně.
Režim PEPP tedy umožní účastníkům v rámci tzv. přenositelnosti zachovat si jediný PEPP i během přesouvání svého bydliště po EU. Účastník má tak možnost čerpat daňové výhody, které jsou těmto produktům garantovány různými národními právními řády. Pokud současný poskytovatel PEPP neposkytuje podúčty pro danou zemi, a to ani prostřednictvím partnerství s jiným poskytovatelem PEPP, účastníkovi je umožněno bezúplatně přejít k jinému poskytovateli PEPP.
Regulace
Právní předpisy, které se uplatní na PEPP a jeho poskytovatele, můžeme rozdělit do tří skupin:
- Regulace PEPP,
- Regulace finančních produktů, které jsou jako PEPP nabízeny, a
- Daňový režim daných produktů
Co se týká samotné regulace PEPP, tak klíčovým předpisem je již zmíněné nařízení o PEPP, které je unifikované a přímo použitelné v jednotlivých členských státech. Na ně navazuje nařízení Evropské komise (RTS) č. 2021/473, které jednotnou regulaci PEPP dále rozvádí a doplňuje zejména různé technické parametry.[3] Poskytovatelé a distributoři PEPP usazení v ČR pak musí vzít na vědomí zákon 91/2022 Sb., o panevropském osobním penzijním produktu, který upravuje především působnost České národní banky ve vztahu k PEPP. Některá ustanovení zákona jsou pak konkretizována ve vyhlášce 115/2022 Sb.[4]
Vzhledem k tomu, že pravidla PEPP jsou nadstavbou pro současně existující produkty, subsidiárně je na konkrétní PEPP třeba aplikovat odvětvový právní předpis regulující daný finanční produkt. Pro investiční produkty se tedy primárně jedná o zákon 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, nebo zákon 240/2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech. Na PEPP ve formě pojistných produktů se pak uplatní zákon 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, a ustanovení zákona 89/2012 Sb., občanského zákoníku, o pojistné smlouvě apod.
S ohledem na to, že pro nabízení PEPP je klíčové, do jakého daňového režimu jednotlivé národní podúčty spadnou, musíme brát v potaz také daňové předpisy. Pokud by finanční instituce chtěla poskytovat v rámci PEPP daňově zvýhodněné investiční podúčty, nabízí se pro ně využít úpravu dlouhodobého investičního produktu (DIP). Daňové výhody DIP jsou popsány v zákoně 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Specifické požadavky kladené na poskytovatele DIP obsahuje hlava XXII. zákona o podnikání na kapitálovém trhu.
Případová studie
V ilustrativním příkladě si můžeme představit klienta – občana Slovenska, který pracuje na území České republiky a zároveň je českým daňovým rezidentem. Tento klient si zřídí u české investiční společnosti PEPP. Dokud odvádí daně v Česku, přispívá si na český podúčet. Poskytovatel PEPP nabízí tento podúčet v daňovém režimu dlouhodobého investičního produktu, a klient tak může využívat výhody spojené s DIP stanovené zákonem o daních z příjmů – zejména si tedy může odečítat své příspěvky na daný podúčet od základu daně a může mu na daný podúčet přispívat zaměstnavatel. Pokud by se daný klient plánoval vrátit zpět na Slovensko, zřídí si v rámci svého PEPP slovenský podúčet (pokud to samozřejmě daný poskytovatel PEPP nabízí). Slovenský podúčet bude čerpat daňové výhody stanovené slovenskou legislativou, zejména pak zákonem č. 129/2022 Z. z., o celoeurópskom osobnom dôchodkovom produkte (např. odečet příspěvků na tento produkt od základu daně hrazené ve Slovenské republice). Klient si může každopádně i nadále přispívat na český podúčet.
Na PEPP daného klienta dopadne jednak regulace nařízení o PEPP a jednak český zákon o panevropském osobním penzijním produktu a jejich prováděcí předpisy. Dále se uplatní odvětvová regulace investičních produktů v zákoně o investičních společnostech a investičních fondech. A nakonec vzhledem k tomu, že je český podúčet nabízen v režimu DIP, musí podúčet naplnit všechny požadavky kladené na DIP. To znamená, že prostředky vložené na český podúčet nelze bez ztráty daňových výhod vybrat před naplněním pravidla 60+10 (60 let věku účastníka + 10 let doby trvání produktu). Také je omezen okruh aktiv, která lze na český podúčet nabývat. Naopak není dosud nijak regulována výplatní fáze, tj. po dosažení potřebného věku a doby trvání produktu si může klient vybrat, jakým způsobem nashromážděné prostředky vybere. Na slovenské podúčty se pak uplatní národní slovenská legislativa upravující PEPP (resp. celoeurópský osobný dôchodkový produkt) a jeho daňový režim a navíc obecná regulace produktů investičních společností a jejich nabízení na území Slovenské republiky. Čerpání daňových výhod dlouhodobého investování může být v jiných členských státech spojeno, podobně jako u DIP, s omezeními týkajícími se možností výběru nebo například výplatní fáze.
Závěrem
Jak vyplývá z výkladu podaného výše, systematika právní úpravy PEPP je poměrně komplikovaná. Samotné nařízení o PEPP pak přináší relativně rigidní požadavky kladené na PEPP, které se dotýkají způsobu investování aktiv vložených na PEPP nebo například informačních povinností poskytovatelů PEPP. Nařízení se také podrobně věnuje procesu registrace PEPP, která v tuzemsku probíhá skrze Českou národní banku. Zvláštní pravidla se pak dotýkají samotného způsobu nabízení PEPP zákazníkům. Všem těmto aspektům bychom se věnovali v následujícím článku.
Mgr. Anna Bezděková,
advokátní koncipientka
Adam Bílek,
právní asistent
e-mail: info@klblegal.cz
[1] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1238 ze dne 20. června 2019 o panevropském osobním penzijním produktu.
[2] Ačkoli poskytování bankovních, pojistných a investičních služeb je v různé míře regulováno právem Evropské unie, tato úprava je zakotvena primárně ve směrnicích, tzn. evropská pravidla si jednotlivé členské státy musely transponovat do vnitrostátních právních předpisů. Směrnice v určitých oblastech dovolují členským státům se určitým způsobem odchýlit, případně zakotvit národní pravidla jdoucí nad rámec regulace. Některé oblasti finančních služeb na evropské úrovni nejsou harmonizovány vůbec. V neposlední řadě se mezi jednotlivými státy liší praxe dohledového orgánu. Ve výsledku se tak může národní úprava finančních produktů napříč členskými státy různit.
[3] Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2021/473, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1238, pokud jde o regulační technické normy upřesňující požadavky na sdělení informací, na náklady a poplatky zahrnované do maximální výše nákladů a na techniky snižování rizik v souvislosti s panevropským osobním penzijním produktem
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
