Povinnost evidence tvůrců audiovizuálního mediálního obsahu

Tato povinnost tvůrcům působících na internetu primárně vyplývá ze Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/13/EU o audiovizuálních mediálních službách (dále jen „Směrnice“), jejímž cílem je nastavení minimálního regulačního rámce pro všechny typy audiovizuálních mediálních služeb, které v rámci Evropské unie soutěží o publikum z široké veřejnosti. Směrnice zejména nastavuje standardy ochrany dětských uživatelů před rizikovými obsahy, stanovuje pravidla závazná pro šíření obchodních sdělení, aby byla hájena práva spotřebitelů, a zakotvuje povinnosti směřující k ochraně práv jednotlivců i skupin osob.
 

Směrnice byla do českého právního řádu transponována prostřednictvím zákona 132/2010 Sb., o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání (dále jen „zákon o AVMSnV“), podle kterého dle výkladu RRTV zveřejněném v tiskové zprávě by se nově právní úprava uvedeného zákona měla vztahovat i na zmíněné tvůrce působících na internetu.
 

Co to tedy pro tyto tvůrce znamená? Primárně je jím dána povinnost provést bezplatnou registraci do Seznamu poskytovatelů audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání vedeného u RRTV. Zápis do předmětného seznamu je přitom tvůrce dle ustanovení § 5 odst. 1 zákona o AVMSnV povinen provést do 30 dnů ode dne vzniku živnostenského oprávnění. Pokud by tak neučinil, byl by ze strany RRTV upozorněn, že svým jednáním porušuje povinnost uloženou mu zákonem a následně by mu byla stanovena přiměřená lhůta k nápravě. Porušením výše uvedené oznamovací povinnosti by se tvůrce mohl dopustit přestupku ve smyslu ustanovení § 12 zákona o AVMSnV, za který lze uložit pokutu až do výše 1.000.000,- Kč. Následně po provedení registrace obdrží tvůrce osvědčení o zápisu do předmětné evidence, a to společně s informacemi o povinnostech, které jsou mimo jiné specifikovány v ustanovení § 6 zákona o AVMSnV. Jedná se primárně o povinnost umožnit snadný, přímý a trvalý přístup alespoň k:
 

a) základním údajům o poskytovateli audiovizuální mediální služby na vyžádání, jimiž jsou název nebo jméno a identifikační číslo, bylo-li přiděleno, adresa sídla v případě právnické osoby nebo bydliště v případě fyzické osoby a u zahraniční osoby rovněž adresa podniku nebo organizační složky na území České republiky, byly-li zřízeny,
 

b) údajům, které umožňují rychlé, přímé a účinné navázání kontaktu s poskytovatelem audiovizuální mediální služby na vyžádání, zejména k poštovní adrese pro doručování, telefonnímu číslu, adrese internetových stránek, popřípadě k adrese pro doručování elektronické pošty, a
 

c) informaci o tom, že jeho činnost se řídí právním řádem České republiky a o tom, že orgánem dohledu nad poskytováním audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání je Rada.
 

Dále je tvůrce povinen zajistit, aby audiovizuální mediální služba na vyžádání neobsahovala sdělení záměrně zpracované tak, aby mělo vliv na podvědomí fyzické osoby, aniž by jej tato osoba vědomě vnímala, a aby nepodněcovala k násilí nebo nenávisti vůči skupině osob nebo členovi skupiny z důvodu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, náboženského vyznání nebo přesvědčení, politických nebo jiných názorů, etnického nebo sociálního původu, genetických rysů, státního občanství, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, narození, rodu, zdravotního postižení, věku, sexuální orientace nebo jiného postavení.
 

Zákon o AVMSnV ale dále zohledňuje i ochranu nezletilých osob, kdy podle ustanovení § 6a poskytovatel audiovizuální mediální služby na vyžádání musí zajistit volbou vhodných opatření, aby pořady, které mohou narušit fyzický, psychický nebo mravní vývoj nezletilých osob, jako je pornografie nebo hrubé samoúčelné násilí, neměly tyto osoby za běžných okolností možnost vidět nebo slyšet.
 

Ve výčtu povinnosti tvůrců nechybí ani povinnost zpřístupnit audiovizuální mediální služby na vyžádání osobám se sluchovým a zrakovým postižením, kdy podle ustanovení § 6b zákona o AVMSnV je poskytovatel povinen tam, kde je to účelné, poskytnout k pořadu otevřené nebo skryté titulky nebo tlumočení do českého znakového jazyka pro osoby se sluchovým postižením a audio popis pro osoby se zrakovým postižením, má-li je k dispozici, nebo jinak zajistit, aby některé pořady poskytované v rámci audiovizuální mediální služby na vyžádání byly přístupné osobám se sluchovým postižením a osobám se zrakovým postižením.
 

Nicméně situaci ihned den po zveřejnění tiskové zprávy mírnil současný ministr kultury Martin Baxa, který po RRTV požadoval jasnější definici, aby ve společnosti nevznikal dojem, že se povinnost registrace vztahuje na všechny tvůrce bezvýjimečně.
 

V souvislosti s uvedeným je potřeba upozornit na skutečnost, že tisková zpráva je navázána na zákon o AVMSnV, který nabyl účinnosti již 1. 1. 2011, tedy před více než 14 lety. Informace o povinnosti tvůrců působících na internetu evidovat se přišla ze strany RRTV bez toho, aniž by došlo k jakékoliv změně definice audiovizuální mediální služby na vyžádání obsažené v ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona o AVMSnV, kdy podle uvedené definice se audiovizuální mediální službou na vyžádání rozumí služba informační společnosti, za kterou má redakční odpovědnost poskytovatel audiovizuální mediální služby na vyžádání, a jejímž hlavním účelem nebo hlavním účelem její oddělitelné části je poskytování pořadů veřejnosti za účelem informování, zábavy nebo vzdělávání, a která umožňuje sledování pořadů v okamžiku zvoleném uživatelem a na jeho individuální žádost na základě katalogu pořadů sestaveného poskytovatelem audiovizuální mediální služby na vyžádání.
 

S ohledem na výše uvedené je tak otázkou, zdali osoby, které sdílí svá videa na sociálních sítích, lze ve smyslu zákona o AVMSnV označit za poskytovatele audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání, neboť do vydání tiskové zprávy RRTV ze dne 21. 11. 2024 byly za tyto služby považovány služby typu Netflix, VOYO, Disney+, Amazon Prime Video a další, u kterých poskytovatel určuje, jaký obsah bude jejím prostřednictvím uživatelům nabízen, přičemž uživatel sám si vybírá, jaký pořad z nabídky si přehraje. To je ostatně jeden z hlavních znaků, jakým se mediální služby odlišují od klasického lineárního televizního vysílání.
 

Dle mého názoru by se v případě, kdy by měly být za poskytovatele mediální služby na vyžádání označeny i osoby, které na sociální sítě a jiné platformy sdílí svůj obsah, jednalo o značně extenzivní výklad předmětného zákona, který jako takový nemá oporu v zákoně, a je tedy nepřípustný.
 

To vše za situace, kdy z mého pohledu není naplněn ani základní předpoklad pro označení takovýchto tvůrců za poskytovatele audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání, a to takový že se musí jednat o službu informační společnosti, která jako taková je definována v ustanovení § 2 zákona 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti.
 

Co si tedy z uvedené tiskové zprávy RRTV vzít? Je evidentní, že RRTV jako ústřední správní orgán má nepochybný záměr do budoucna působit jako dohledový orgán nad obsahem zveřejňovaným na sociálních sítích a že hodlá v této oblasti, která je fenoménem dnešní doby, a pasuje se do role jakéhosi nástupce klasických medií, vykonávat působnost spočívající mimo jiné v monitorování obsahu na sociálních a obdobných sítích, a případně projednávat přestupky, kterých by se mohli aktivní uživatelé dopustit.
 

Je však nepochybné, že aby mohlo dojít k naplnění jejich ambicí, musí si RRTV ve spolupráci Ministerstvem kultury jasně vydefinovat základní pojmy a okruh případných tvůrců, kterým by tato povinnost registrace vznikla, a to zejména z toho důvodu, aby nadále ve společnosti nezavládala nejistota a panika, že každý z uživatelů aktivní na sociální síti je povinen se registrovat v příslušné evidenci RRTV.