Povinnost prokázat pravost a správnost plné moci
Nejvyšší soud řešil otázku, zda v případě pochybností o pravosti předložené plné moci má činit úkony potřebné k ověření její pravosti ten, kdo má podle plné moci jménem zmocnitele jednat (zmocněnec), případně ten, jehož jménem zmocněnec jedná, nebo ten, vůči němuž má být učiněno jednání ze strany zmocněnce.
Dle ust. § 565 věty první občanského zákoníku (o. z). je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. V případě pochybností o pravosti předložené plné moci má proto činit úkony potřebné k ověření její pravosti ten, kdo má podle plné moci jménem zmocnitele jednat (zmocněnec), případně ten, jehož jménem zmocněnec jedná.
Podpisy na písemně udělené plné moci nemusí být úředně ověřeny - postačí, je-li v ní uvedena osoba zmocněnce, zmocnitele a rozsah zástupčího oprávnění (ve smyslu ust. § 441 odst. 2 o. z.) - nelze však pominout, že i plná moc je soukromou listinou, a proto je na každém, kdo se jí dovolává, aby prokázal její pravost a správnost. Tento závěr se uplatní nejen při posouzení pravosti a správnosti soukromé listiny předložené k důkazu při civilním soudním řízení, ale i v případě, že průkaz pravosti a správnosti soukromé listiny je potřebný k tomu, aby osoba soukromého práva, vůči níž se na základě listiny jedná v soukromoprávních vztazích, neměla důvodnou pochybnost o pravosti a správnosti předmětné listiny.
Judikaturní potvrzení prokazovací povinnosti zmocněnce popř. zmocnitele
Jestliže zmocněnec nebo zmocnitel do doby jednání zmocněnce neprokážou pravost a správnost plné moci zmocněnce k jednání na základě předložené plné moci, má osoba, vůči níž zmocněnec jedná, právo takový průkaz požadovat s tím, že do doby jeho předložení není tato osoba povinna se zmocněncem jednat, např. plnit zmocněnci dluh, který od ní zmocněnec má podle plné moci jménem zmocnitele převzít. Povinnost k průkazu pravosti a správnosti plné moci přitom má zmocněnec, případně zmocnitel, není tedy záležitostí osoby, vůči níž zmocněnec jedná, aby pravost a správnost plné moci aktivně zjišťovala, vyložil Nejvyšší soud ČR v usnesení sp. zn. 20 Cdo 1299/2019, ze dne 21. 5. 2019.
Řešení sporného případu
Jestliže ve věci projednávané Nejvyšším soudem pod sp. zn. 20 Cdo 1299/2019 zmocněnec oprávněné ani oprávněná neprokázali povinné pravost plné moci, na jejímž základě byl zmocněnec oprávněn k převzetí věci (ať už telefonicky, úředním ověřením podpisů na plné moci nebo jinak), přestože si povinná nemohla být bez důvodných pochybností jista, že plná moc je pravá, a na místo toho oprávněná podala exekuční návrh k vymožení povinnosti povinné věc vydat (o jejímž dobrovolném splnění bylo mezi stranami jednáno a v jeho rámci měla povinná věc předat, avšak neuznala předloženou plnou moc), je na místě uzavřít, že oprávněná neposkytla povinné součinnost potřebnou k převzetí věci, vyplývá z rozhodnutí NS ČR ze dne 21. 5. 2019. Jednání povinné proto nelze hodnotit jako obstrukční.
Terezie Nývltová Vojáčková
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
