13. 3. 2020
ID: 110765upozornění pro uživatele

Povinnost uvést v rámcové dohodě maximální možné množství následně poptávaného plnění?

Zdroj: shutterstock.com

Evropský soudní dvůr („ESD“) vydal na konci roku 2018 rozhodnutí ve věci Autorità Garante della Concorrenza e del Mercato - Antitrust et Coopservice (C-216/07, „Rozhodnutí“), ze kterého vyplývá, že rámcová smlouva má obsahovat informaci o maximálním množství služeb, které může veřejný zadavatel následně v rámci plnění požadovat.

Byť se Rozhodnutí týkalo již neúčinné právní úpravy směrnice 2004/18/ES, přesto vyvolalo diskuzi, nakolik je skutečně nezbytné požadavek na maximální množství plnění do zadávacích podmínek na rámcovou smlouvu začlenit a nakolik se závěry Rozhodnutí vztahují na v současnosti účinnou právní úpravu[1]. Problematika je o to aktuálnější, že dánský soud v únoru 2020 předložil ESD detailnější žádost o rozhodnutí o předběžné otázce v této věci[2]
 


V Rozhodnutí položil italský soud ESD v rámci jedné z předběžných otázek dotaz, zda unijní úprava umožňuje uzavření takové rámcové smlouvy, ve které není specifikován rozsah služeb, který může následně zadavatel po vybraném dodavateli požadovat. Definice rámcové smlouvy začleněná ve směrnici 2004/18/ES totiž za rámcovou smlouvu považuje takovou dohodu mezi jedním nebo více veřejnými zadavateli a jedním nebo více hospodářskými subjekty, jejímž účelem je stanovit podmínky, zejména s ohledem na ceny a případně na předpokládané množství, kterými se budou řídit zakázky zadávané během daného období. ESD v rámci Rozhodnutí dovodil, že byť by použití příslovce „případně“ naznačovalo, že uvedení informace o předpokládaném množství je fakultativním údajem, není tomu tak (viz bod 58 a 59 Rozhodnutí). Tento svůj závěr odůvodnil několika argumenty. Jednak uvedení takové informace podporují pravidla pro stanovení předpokládané hodnoty rámcové smlouvy stanovené v čl. 9 odst. 9 směrnice 2004/18/ES[3] a údaj o celkové odhadované hodnotě služeb po celou dobu platnosti rámcové dohody má být součástí oznámení o zakázce (viz příloha VII A v části Oznámení o zakázce, bod 6c), jak vyplývá z bodu 60 Rozhodnutí. Za druhé je v čl. 32 odst. 3 směrnice 2004/18/ES stanoveno, že je-li rámcová dohoda uzavřena pouze s jedním hospodářským subjektem, jsou zakázky založené na této rámcové dohodě zadávány v rámci podmínek stanovených v rámcové dohodě (viz bod 61 Rozhodnutí). ESD výslovně v Rozhodnutí uvádí, že veřejný zadavatel se může zavazovat pouze „v rozsahu určitého objemu plnění a po jeho dosažení proto uvedená dohoda pozbývá účinku“. Za třetí ESD dovozuje, že takové určení objemu plnění je v souladu se zásadami zákazu diskriminace, transparentnosti a rovného zacházení (viz bod 63 Rozhodnutí). Jednak sdělením takového údaje o celkovém množství plnění se předchází tzv. umělému dělení veřejné zakázky (bod 66 Rozhodnutí) stejně jako díky takovému údaji mají jednotliví dodavatelé přehled o celkovém množství poptávaného plnění (bod 67 Rozhodnutí). V rozhodnutí tak ESD dospěl k závěru, že je v rozporu s unijním právem, pokud veřejní zadavatelé neurčí množství  celkového možného poptávaného plnění nebo pokud takové množství vymezí pouze odkazem na svou tzv. běžnou potřebu (viz bod 70 Rozhodnutí).

Byť se v Rozhodnutí výslovně uvádí, že se vztahuje k dříve účinné právní úpravě směrnice 2004/18/ES, oprávněně vzbuzuje otázku, nakolik se jeho závěry vztahují i na v současnosti platnou směrnici 2014/24/EU, a to i s ohledem na skutečnost, že definice rámcové dohody ve směrnici 2014/24/EU je v podstatě totožná. Součástí zadávacích podmínek na zavedení rámcové dohody bývá informace o max. možném množství následně poptávaného plnění prostřednictvím jednotlivých minitendrů. Zadávací dokumentace také nezřídka obsahují podmínku, že po vyčerpání určitého finančního rozpočtu vyčleněného na daný projekt dochází k ukončení rámcové smlouvy. Nejedná se nicméně o zákonný požadavek.

Proto bude zajímavé sledovat, jak se ESD postaví k aktuální žádosti o předběžnou otázku ze strany dánského soudu ve věci Simonsen & Weel, C-23/20. Ta se už vztahuje k výkladu definice rámcové dohody ve stávající směrnici 2014/24/EU a dánský soud se měl dle veřejně dostupných informací[4] výslovně dotázat na to, i) zda unijní právo vyžaduje, aby zadavatel stanovil v oznámení nebo zadávací dokumentaci max. množství plnění nebo max. hodnotu a pokud ano, ii) zda v případě překročení tohoto limitu pozbyde rámcová dohoda automaticky své platnosti a iii) co se stane, pokud zadavatel v oznámení nebo v zadávacích podmínkách na zavedení rámcové dohody neuvede tyto max. hodnoty, resp. zda v takovém případě bude smlouva od počátku neplatná. Pokud by ESD na tyto otázky odpověděl kladně, pak takový závěr bude klást vyšší nároky na ověřování a stanovení své budoucí potřeby plnění pro zadavatele. To by částečně ubralo na flexibilitě zadávání zakázek na základě rámcové smlouvy, kdy ta se zavádí právě v situacích, kdy nelze předem přesně stanovit, jaké množství plnění a kdy bude vyžadováno.


Mgr. Hana Maláčová
,
advokátka
 

CERHA HEMPEL Kališ & Partners
 
Týn 639/1  
110 00  Praha 1
 
Tel.:     +420 221 111 711
e-mail:  office@cerhahempel.cz

 

[1] K dispozici >>> zde.

[2] K dispozici >>> zde.

[3] U rámcových dohod a dynamických nákupních systémů se v úvahu bere nejvyšší odhadovaná hodnota bez DPH všech zakázek zamýšlených pro celou dobu platnosti dohody nebo trvání systému.

[4] K dispozici >>> zde.


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz