Poznámka k formě plné moci k zastupování na valné hromadě

Jedním z nejvíce diskutovaných ustanovení nové úpravy soukromého práva je bezesporu § 441 odst. 2 občanského zákoníku. Předmětné ustanovení stanoví, že: “Zmocnitel uvede rozsah zástupčího oprávnění v plné moci. Netýká-li se zastoupení jen určitého právního jednání, udělí se plná moc v písemné formě. Vyžaduje-li se pro právní jednání zvláštní forma, udělí se v téže formě i plná moc.“ Problematická je přitom zejména poslední věta, která ve svém důsledku velmi znesnadňuje konání valných hromad společností se společníky, jež jsou zahraničními osobami, neboť zejména tyto osoby se často nechávají na valných hromadách tuzemských právnických osob zastupovat.

Problém nastává v případě, kdy má být rozhodnutí příslušné valné hromady učiněno ve formě veřejné listiny (tj. notářského zápisu), jak je tomu například u frekventovaných rozhodnutí o změně obsahu zakladatelského právního jednání (§ 172 odst. 1 a § 416 odst. 1 zákona o obchodních korporacích). V takovém případě z § 441 odst. 2 občanského zákoníku plyne povinnost vyhotovit plnou moc pro zastupování na valné hromadě s uvedeným bodem jednání ve formě notářského zápisu. Pro tuzemské osoby takové pravidlo přináší komplikace v podobě vyšších administrativních a finančních nákladů, ale situace je řešitelná. V případě zahraničních osob, členů tuzemských korporací, by situace byla o poznání horší. Pro statutární orgány zahraničních členů, často velmi vytížené manažery, by to znamenalo buď přijet na valnou hromadu osobně, anebo se alespoň dostavit k českému notáři a udělit zmocněnci plnou moc ve formě notářského zápisu. Důsledkem by tak mohlo být paralyzování valných hromad mnoha společností. Jiná řešení ve formě vycestování českého notáře do zahraničí či použití notářského zápisu zahraničního notáře zákon neumožňuje.

S výkladovým stanoviskem k uvedené situaci přišla Expertní skupina Komise pro aplikaci nové civilní legislativy při Ministerstvu spravedlnosti[1], jež dospěla k závěru, že plná moc k přijetí uvedených rozhodnutí jediného člena korporace či k zastupování na valné hromadě postačí i přes výslovné ustanovení § 441 odst. 2 občanského zákoníku pouze s ověřeným podpisem zmocnitele. Důvody pro tento závěr jsou uváděny následující:

Poměr speciality mezi uvedenou úpravou občanského zákoníku a zákona o obchodních korporacích, jenž v ustanoveních § 168 odst. 1, 399 a 635 odst. 2 stanoví, že plná moc k zastupování na valné hromadě musí být písemná, aniž by jakkoliv vyžadovala formu notářského zápisu.
Pro samotné právní jednání na valné hromadě – hlasování není zákonem požadována forma notářského zápisu. Navíc notářský zápis o rozhodnutí orgánu právnické osoby je podle § 80a a násl. notářského řádu tzv. osvědčujícím notářským zápisem, nikoli notářským zápisem o právním jednání ve smyslu § 62 a násl. tohoto zákona. Požadavek zvláštní formy plné moci podle § 441 odst. 2 občanského zákoníku se proto neuplatní.
Pro plnou moc k přijetí rozhodnutí jediného společníka je třeba analogicky aplikovat uvedená pravidla pro plnou moc k zastoupení na valné hromadě spíše než pravidla pro plnou moc k právním jednáním. Z toho se dovozuje, že plná moc k přijetí rozhodnutí jediného společníka vyžaduje vždy písemnou formu, ale forma veřejné listiny potřeba není.
V případech udělování plných mocí zahraničními členy obchodních korporací je navíc nutné aplikovat ustanovení § 44 odst. 4 zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním. Podle tohoto ustanovení pro zachování formy plné moci postačí, vyhovuje-li forma, mimo dalších tam uvedených případů, některému z právních řádů platných v místě, kde má zmocnitel své sídlo nebo obvyklý pobyt, anebo také právnímu řádu platnému v místě, v němž byla plná moc vystavena. Jestliže by tedy německá společnost v Německu udělila plnou moc k zastupování na valné hromadě české společnosti s ověřeným podpisem, postačí, pokud tato forma bude vyhovovat požadavkům německého práva.

Obdobné závěry k aplikaci ustanovení § 441 odst. 2 občanského zákoníku na zastupování při rozhodování jediného společníka a na valné hromadě korporace zaznívají zatím neoficiální cestou z justice. Argumentace odkazuje především na účel § 441 odst. 2 ve smyslu § 2 odst. 2 občanského zákoníku, kterým je nepochybně především prokázání a ověření totožnosti zmocnitele. K takovému ověření totožnosti ovšem není nutné vypracovávat notářský zápis, když takovému požadavku bude jistě učiněno za dost i při „pouhém“ ověření podpisu, neboť i tento akt v sobě obsahuje ztotožnění osoby zmocnitele.

Argumenty, které podporují uvedený méně striktní výklad požadavku na formu plné moci pro uvedená jednání, již přesvědčila řadu notářů, kteří v takových situacích nepožadují plnou moc ve formě notářského zápisu, ale spokojí se s ověřeným podpisem na plné moci, doplněným o apostilu či vyšší ověření, jedná-li se o zahraničního zmocnitele a je-li to vyžadováno.

Nezbývá proto než věřit, že se obecně prosadí nastíněný výklad, jenž ve svém důsledku umožní přijímání rozhodnutí valných hromad nezanedbatelné části českých korporací, a to i s ohledem na nutnost přizpůsobit v dohledné době svá zakladatelská právní jednání a případně přijmout rozhodnutí o podřízení se nové právní úpravě.

Definitivní tečku za stavem nejistoty by však mohla a především měla udělat případná novela občanského zákoníku.