pracovní právo

České pracovní právo je ovládáno zásadou zákazu diskriminace. Je vyžadováno, aby bylo naplňováno právo na rovné zacházení ve vztahu zaměstnavatele ke svým zaměstnancům.

Povinnost poskytnout zaměstnanci, který utrpěl pracovní úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání náhradu za ztrátu na výdělku, ukládá zaměstnavateli zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce ve svém ustanovení § 193.

Lidské zdraví není bezporuchové a ať chceme nebo ne, občas nám stav našeho zdraví nedovolí, abychom vykonávali obvyklou práci, navštěvovali zaměstnání či chodili do školy. Není však možné, abychom sami konstatovali takovou nemožnost a do zaměstnání či do školy se nedostavili.

Pracovní úraz či nemoc z povolání je jistě nepříjemnou skutečností, a to bezesporu pro obě strany, tedy zaměstnance i zaměstnavatele. Pokud byla u zaměstnance zjištěna nemoc z povolání nebo utrpěl pracovní úraz, je zaměstnavatel povinen mu v rozsahu, ve kterém odpovídá, poskytnout mimo jiné také náhradu za bolest a ztížení společenského…

Dočasná pracovní neschopnost jako právní pojem označující krátkodobý stav poruchy zdraví, která je způsobená nemocí nebo úrazem a jejímž následkem je dočasná neschopnost člověka pracovat, jak již vyplývá z jejího názvu, nemůže trvat dlouhodobě.

Změna kvalifikace nebo-li rekvalifikace je nástrojem, který zlepšuje postavení zaměstnance na trhu práce a při splnění určitých zásad podstatně zvyšuje jeho šance na získání zaměstnaní. Rekvalifikace, respektive právo na ni vzniká v okamžiku, kdy úřad práce nezprostředkuje uchazeči o zaměstnání vhodné zaměstnání.

Svátky lze z hlediska pracovního práva považovat za doby odpočinku. To, že se v tyto dny nepracuje, respektive mohou být zaměstnancům nařízeny jen některé vymezené práce je výrazem významu těchto dnů pro českou společnost.

Jak vyplývá z ustanovení zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, pracovní poměr může vzniknout pouze na základě jedné ze tří taxativně vymezených právních skutečností. Vedle obecné právní skutečnosti, která je pracovní smlouva, se pracovní poměr zakládá volbou a jmenováním.

Zaměstnavatelé by měli usilovat, aby pro své zaměstnance vytvořili optimální podmínky pro výkon jejich práce. Zaměstnavatelé jsou povinni vytvářet pracovní podmínky, které umožňují bezpečný výkon práce, dále jsou povinni odstraňovat rizikové a namáhavé práce a zřizovat, udržovat a zlepšovat zařízení pro zaměstnance, včetně vzhledu a úpravy…

V praxi se lze setkat s tím, že dochází k zaměňování dvou pracovněprávních institutů - odchodného a odstupného. Přestože uchu laika znějí velmi podobně, jde o instituty rozdílné a není možné je zaměňovat.

S pojmem manažerská smlouva se lze v současnosti poměrně často setkat v souvislosti s vedoucími zaměstnanci. V zákoně č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ani v žádném z dalších pracovněprávních předpisů však výraz manažerská smlouva nenalezneme.

Jednou ze základních povinností zaměstnance vyplývající z pracovního poměru je, ač není tak často zdůrazňována, povinnost soustavně si prohlubovat, udržovat a obnovovat kvalifikaci k výkonu práce sjednané v pracovní smlouvě.

Průměrný výdělek je poměrně důležitým institutem pracovního práva. V ustanoveních zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce se lze s tímto pojmem velmi často setkat. Velká řada nároků zaměstnance se odvíjí právě z průměrného výdělku.

Výpovědní doba podle zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce je zvláštním úsekem času mezi výpovědí danou zaměstnanci zaměstnavatelem či zaměstnavateli zaměstnancem a okamžikem, kdy tento projev vůle vyvolá zamýšlené právní účinky.

Ochranu zaměstnancům, jejichž zaměstnavatel se ocitl v platební neschopnosti, poskytuje zákon č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele. Podle tohoto zákona má zaměstnanec nárok na uspokojení svých splatných mzdových nároků nevyplacených mu jeho zaměstnavatelem.

Pracovní cestou se rozumí cesta, na kterou je zaměstnanec vyslán zaměstnavatelem k plnění pracovních úkolů mimo sjednané místo výkonu práce. Vyslání zaměstnance na pracovní cestu je sice jednostranným právním úkonem zaměstnavatele, ale dle platné právní úpravy je nutno sjednat možnost vysílání na pracovní cesty v pracovní…

Institut mateřské a rodičovské dovolené je realizací práva vyjádřeného v čl. 32 Listiny základních práv a svobod, podle kterého je rodičovství a rodina pod ochranou zákona a je zaručena zvláštní ochrana dětí a mladistvých.

Harmonizační novela zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce ve svých ustanoveních přinesla zaměstnancům možnost zvolit si dva zcela nové orgány, které mají především zajišťovat komunikaci mezi zaměstnanci a zaměstnavatelem, a to u toho zaměstnavatele, kde nepůsobí odborová organizace.

Skutečnost, že zaměstnankyně případně zaměstnanec trvale pečuje o dítě, je z hlediska pracovního práva velmi důležitá a projevuje se v řadě ustanovení zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce. V této souvislosti je zapotřebí zdůraznit, že významný je především fakt, že došlo ke změně postavení muže při péči o…

Okamžité zrušení pracovního poměru je jedním ze způsobů skončení pracovního poměru, které může učinit jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec. Vzhledem k tomu, že účinky okamžitého zrušení pracovního poměru nastávají jeho doručením druhému subjektu a neuplatňuje se žádná výpovědní doba, je tato forma skončení pracovního poměru poměrně přísně…