Pravidla užívání věci - instruktážní a informační povinnost prodávajícího

V rámci uzavírání smlouvy o prodeji zboží v obchodě je důležité, aby byl spotřebitel řádným způsobem informován o tom, jak s konkrétním výrobkem zacházet tak, aby nedošlo k jeho poškození a narušení jeho funkce. Tím, že prodávající kupujícího takto informuje chrání nejen jeho, ale i sebe, protože tak může předejít zbytečným reklamacím.

V ustanovení § 617 větě první OZ je stanoveno, že pokud je třeba, aby při užívání věci byla zachována zvláštní pravidla, zejména řídí-li se užívání návodem nebo je upraveno technickou normou, je prodávající povinen kupujícího s nimi seznámit, ledaže jde o pravidla obecně známá. Nesplní-li prodávající tuto povinnost, je povinen nahradit kupujícímu škodu z toho vzniklou (§ 617 věta druhá OZ).

Povinnost prodávajícího seznámit kupujícího s pravidly užívání věci podle věty prvé ustanovení § 617 OZ (tzv. instruktážní povinnost) znamená, že prodávající musí kupujícímu sdělit, jaké má věc vlastnosti, jak je třeba věc správně užívat (obsluhovat), jak se má provádět její údržba, uchování či skladování apod. Tato povinnost není vázána na žádost kupujícího, jak je tomu u požadavku na překontrolování či předvedení prodávané věci (§ 616 odst. 2 po novele OZ), a prodávající ji může splnit ústním vysvětlením, viditelným vystavením potřebných údajů v provozovně, předáním písemného návodu atd. Je věcí prodávajícího, zda ji splní sám, nebo zda její splnění zajistí prostřednictvím jiného.

Podle zákona o ochraně spotřebitele[1] je prodávající povinen řádně informovat spotřebitele o způsobu použití a údržby výrobku a o nebezpečí, které vyplývá z jeho nesprávného použití nebo údržby, i o vlastnostech prodávaných výrobků, případně je povinen zajistit, aby tyto informace byly obsaženy v přiloženém písemném návodu, aby byly srozumitelné a v českém jazyce[2]. Informační povinnost má objektivní povahu a prodávající se jí nemůže zprostit tvrzením, že sám tato pravidla nezná. Ani to, že potřebné či správné informace mu neposkytl výrobce, dovozce nebo dodavatel, nezbavuje prodávajícího odpovědnosti. Tato povinnost se však nevztahuje na případy, kdy se jedná o zřejmé nebo obecně známé skutečnosti[3].

Instruktážní povinnost je povinnost právní. Jestliže kupujícímu vznikne v příčinné souvislosti s porušením (nedodržením) této povinnost škoda, je prodávající povinen mu ji nahradit (§ 617 druhá věta OZ). Jde o objektivní odpovědnost bez zřetele na zavinění. Kromě toho zákon č. 59/1998 Sb. upravuje odpovědnost výrobce, popř. dovozce, za škodu způsobenou vadou výrobku, a to i se zřetelem  na výrobcem poskytnuté informace o výrobku[4].