Předpoklady odpovědnosti daňových poradců dle zákona o daňovém poradenství
Schopný daňový poradce může člověku ušetřit mnoho starostí, času, a především peněz. Ovšem i schopný daňový poradce může chybovat (o neschopném nemluvě). Nepříjemným důsledkem pro klienta pak může být doměření daně ze strany finančního úřadu a vznik povinnosti hradit úrok z prodlení z doměřené daně, případně i penále. Je v takovém případě možné domáhat se po daňovém poradci náhrady škody způsobené jeho chybou či nesprávnou radou? Vždy závisí na konkrétních okolnostech konkrétního poskytnutí rady.
Předpoklady vzniku odpovědnosti daňového poradce za škodu
Odpovědnost za škodu způsobenou nesprávnou informací nebo radou obecně upravuje v § 2950 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále také jako „Občanský zákoník“). Zvláštní úpravu odpovědnosti daňových poradců, která má před obecnou úpravou v Občanském zákoníku přednost,[1] pak obsahuje zákon č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále také jako „Zákon o daňovém poradenství“). Dle § 6 odst. 8 Zákona o daňovém poradenství daňový poradce odpovídá za škodu, která klientovi vznikla v souvislosti s výkonem daňového poradenství, ledaže daňový poradce prokáže, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které po něm lze spravedlivě požadovat.
Prvním důležitým předpokladem pro vznik odpovědnosti daňového poradce je tedy posouzení, zda ke škodě došlo v souvislosti s výkonem daňového poradenství. Dle § 3 odst. 3 Zákona o daňovém poradenství daňový poradce vykonává daňové poradenství na základě smlouvy uzavřené mezi daňovým poradcem a klientem a za odměnu.[2] Pokud by vám kamarád, daňový poradce, při obědě mimo řečí nesprávně poradil ohledně podání daňového přiznání, nejedná se o výkon daňového poradenství ve smyslu Zákona o daňovém poradenství, a daňový poradce (pravděpodobně již bývalý kamarád) by proto za případnou škodu neodpovídal.
Pokud však ke vzniku škody dojde v souvislosti s výkonem daňového poradenství, lze přikročit k posouzení splnění dalších podmínek pro vznik odpovědnosti daňového poradce za škodu, kterými jsou (i) porušení povinnosti daňového poradce vyplývající ze zákona či smlouvy a (ii) existence příčinné souvislosti mezi porušením zákonné povinnosti daňového poradce a vznikem škody na straně klienta.[3]
Co se týče zákonných povinností daňového poradce, ty jsou stanoveny v § 6 odst. 1 Zákona o daňovém poradenství. Daňový poradce je povinen chránit práva a oprávněné zájmy svého klienta, jednat čestně a svědomitě, důsledně využívat všechny zákonné prostředky a uplatňovat vše, co podle svého přesvědčení a příkazu klienta pokládá za prospěšné. Pro posouzení porušení zákonných povinností daňového poradce můžeme rozlišovat mezi (i) škodou způsobenou zjevnou chybou daňového poradce a (ii) škodou způsobenou nesprávnou radou daňového poradce.
Škoda způsobená zjevnou chybou daňového poradce
Pokud daňový poradce při poskytování daňového poradenství zjevně chyboval, zpravidla bude odpovědný za způsobenou škodu. Za zjevnou chybu lze označit například situaci, kdy daňový poradce nepodá daňové přiznání ve stanovené lhůtě, v daňovém přiznání uvede nesprávné informace apod. V takovém případě je zřejmé, že došlo k porušení povinností daňového poradce dle § 6 odst. 1 Zákona o daňovém poradenství a daňový poradce se může povinnosti k náhradě škody zprostit pouze tehdy, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které po něm mohlo být požadováno.
Škoda způsobená nesprávnou radou daňového poradce
Komplikovanější je situace v případě, kdy škoda vznikne na základě rady poskytnuté daňovým poradcem. Podmínky pro vznik odpovědnosti daňového poradce v případě poskytnutí nesprávné rady lze ilustrovat na dvou příkladech.
Příklad 1: Klient požádá daňového poradce o radu ohledně otázky, která již byla předmětem mnoha rozhodnutí finanční správy, a dokonce k ní existuje výkladové stanovisko Generálního finančního ředitelství. Daňový poradce klientovi poradí v rozporu s touto rozhodovací praxí, a to buď z důvodu, že o její existenci neví, nebo protože zákon vykládá odlišně. Pokud bude finanční úřad postupovat v souladu s rozhodovací praxí a klientovi tím vznikne škoda, pak došlo k porušení povinností daňového poradce, který při poskytování daňového poradenství nezohlednil praxi finanční správy, což s ohledem na jeho příslušnost k odbornému stavu učinit měl. Klientovi by proto v tomto případě vzniklo právo na náhradu vzniklé škody (samozřejmě za splnění ostatních podmínek, viz výše).[4]
Příklad 2: Klient požádá daňového poradce o radu ohledně otázky, která dosud v judikatuře ani rozhodovací praxi finanční správy nebyla řešena. Daňový poradce na základě dostupných podkladů (odborná literatura, postup finanční správy v obdobných situacích apod.) dospěje k určitému právnímu názoru a klientovi poskytne radu v souladu s tímto názorem. Orgány finanční správy však při posouzení situace dojdou k jinému právnímu závěru, a klientovi z tohoto důvodu vznikne škoda. V takovém případě platí, že daňový poradce není odpovědný za způsobenou škodu, jelikož postupoval v souladu s § 6 odst. 1 Zákona o daňovém poradenství. Nedošlo tedy k porušení zákonné povinnosti, a tím pádem ani k naplnění základní podmínky pro vznik odpovědnosti daňového poradce.[5]
Shrnutí
Daňový poradce je odpovědný za škodu, která vznikla jeho chybou nebo nesprávnou radou, pokud jsou splněny následující podmínky
- ke vzniku škody došlo při výkonu daňového poradenství;
- daňový poradce porušil své povinnosti;
- existuje příčinná souvislosti mezi porušením povinnosti a vznikem škody;
- není naplněn liberační důvod dle Zákona o daňovém poradenství.
Předpoklady pro vznik odpovědnosti daňového poradce budou zpravidla naplněny v případě zjevné chyby. V případě nesprávné rady bude záležet na tom, zda byla taková rada ze strany daňového poradce podložena přesvědčivými argumenty a nebyla v rozporu s rozhodovací praxí soudů a finanční správy. Každý případ je však vždy nutné posoudit individuálně dle konkrétních skutkových okolností.
Mgr. Jan Turek,
advokátní koncipient
Doležal & Partners s.r.o., advokátní kancelář
Růžová 1416/17
110 00 Praha
Koliště 1912/13
602 00 Brno
tel.: +420 222 544 201
e-mail: office@dolezalpartners.com
[1] Výkladové stanovisko Expertní skupiny Komise pro aplikaci nové civilní legislativy při Ministerstvu spravedlnosti ze dne 25. 6. 2014 - k náhradě škody způsobené v souvislosti s výkonem odborného poradenství podle zvláštních zákonů.
[2] Viz § 3 odst. 3 Zákona o daňovém poradenství.
[3] Viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1656/2010 ze dne 28.04.2011.
[4] Nález Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 913/09 ze dne 4. 8. 2010.
[5] Tamtéž nebo také Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3186/2010 ze dne 28.06.2012.
žitostí souvisejících s bytovým spoluvlastnictvím ve znění pozdějších předpisů.
[3] Tato možnost je výslovně připuštěna v § 5 odst. 1 písm. i) nařízení vlády č. 366/2013 Sb., o úpravě některých záležitostí souvisejících s bytovým spoluvlastnictvím ve znění pozdějších předpisů.
[4] Viz § 1127 Občanského zákoníku.
[5] Viz § 496 odst. 2 Občanského zákoníku.
[6] Viz § 2201 a násl. Občanského zákoníku.
[7] Shodně HULMÁK, Milan. § 2202 [Předmět nájmu]. In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 230, marg. č. 14.
[8] Viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1524/2019 ze dne 17.03.2020.
