Řízení vozidla bez řidičského oprávnění

Dle § 3 odst. 3 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb. (dále jen zákon o silničním provozu) smí řídit motorové vozidlo pouze osoba, která je držitelem řidičského oprávnění pro příslušnou skupinu motorových vozidel. Řidičské oprávnění je možné udělit pouze osobě, která dosáhla věku stanoveného zákonem, je zdravotně i odborně způsobilá k řízení motorových vozidel, má na území ČR trvalý nebo přechodný pobyt v trvání nejméně 185 dnů, není ve výkonu sankce nebo trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel a splňuje další podmínky stanovené zákonem. V poslední době se množí případy řízení motorových vozidel bez řidičského oprávnění.

Je třeba rozdělit řízení bez řidičského oprávnění a bez platného řidičského oprávnění. V prvním případě řídí motorové vozidlo osoba, která nikdy držitelem řidičského oprávnění nebyla, ve druhém případě osoba, která oprávnění k řízení motorových vozidel z nějakého důvodu pozbyla. Zákon nerozlišuje, zda osoba řidičské oprávnění nemá nebo ho pozbyla například z důvodu zákazu činnosti a dle ust.

§ 125c odst. 1 písm. e) bod. 1 zákona o silničním provozu se dopustí přestupku ten, kdo řídí motorové vozidlo bez řidičského oprávnění, to je, v rozporu s ust. § 3 odst. 3 písm. a) tohoto zákona. I trest za výše uvedené jednání je stejný, to je pokuta ve výši od 25.000,- - 50.000,- Kč a k tomu náleží i zákaz činnosti od jednoho roku do dvou let. Samozřejmě je možné postihnout osobu, která řídila motorové vozidlo bez řidičského oprávnění, které pozbyla na základě např. rozhodnutí správního orgánu, i trestněprávně, ale v tomto zamyšlení srovnejme jen případy, které skončí rozhodnutím správního orgánu.

De lege lata jsou oba pachatelé stejně postiženi, když materiální znak obou přestupkových jednání je nesrovnatelný. Osoba, která je, nebo byla držitelem řidičského oprávnění, musela absolvovat odborné školení spočívající v získání teoretických znalostí v oblasti řízení motorových vozidel a následně složila zkoušky. Dále se musela podrobit lékařskému vyšetření, aby dokladovala zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel. Tato osoba mohla přijít o řidičské oprávnění na dobu jen jednoho měsíce a je velice nepravděpodobné, že by za tuto dobu pozbyla odbornou i zdravotní způsobilost, včetně praktické zkušenosti. Na druhé straně osoba, která nikdy neprošla odborným proškolení, s největší pravděpodobností neví, jak se při řízení motorových vozidel chovat a je nesporně větším nebezpečím pro ostatní účastníky silničního provozu.

De lege ferenda by bylo na místě, na základě zanalyzování současného stavu, přidat do přestupků skutkovou podstatu, která by odrážela výše popisovaný problém, když argumenty některých oponentů, že rozpětí pokuty a zákazu činnosti dostačují k odlišení jednotlivých jednání, je nepřesné, neboť samotné rozpětí pokut a zákazu činností slouží správnímu orgánu k posouzení především osoby pachatele, míry zavinění, pohnutky, následků přestupku a okolností, za kterých byl přestupek spáchán.