Smrt zaměstnance a její vliv na peněžitá práva zaměstnance a zaměstnavatele

Jakým způsobem je třeba vypořádat peněžitá práva zesnulého zaměstnance a jeho zaměstnavatele upravuje ustanovení § 328 zákoníku práce.

Úvodem je třeba předeslat, že, jak z komentovaného ustanovení vyplývá, peněžitá práva zaměstnance jeho smrtí nezanikají. To je důležitý rozdíl oproti peněžitým právům zaměstnavatele, která, jak bude uvedeno dále, až na zákonem stanovené výjimky naopak smrtí zaměstnance zanikají.

Vraťme se nyní zpět k peněžitým právům zesnulého zaměstnance. V praxi půjde zpravidla o mzdová a platová práva (např. právo na vyplacení mzdy či platu, které se stalo splatným až po smrti zaměstnance). Vedle nich se ale může jednat i o právo na náhradu škody dle § 265 a násl. zákoníku práce (hradí-li se škoda v penězích) či o právo na náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou.

Jde-li o mzdová a platová práva z pracovního poměru či z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, zákoník práce stanoví, že smrtí zaměstnance přechází do výše odpovídající trojnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku postupně na jeho manžela, děti a rodiče, jestliže s ním žili v době smrti ve společné domácnosti.

Uvedeným pravidlem se tak zákoník práce vymyká úpravě dědického práva obsažené v občanském zákoníku. Předmětem dědictví se totiž tato práva stávají až ve chvíli, kdy není žádné z výše uvedených osob. Jinak se dědí pouze ta mzdová a platová práva, která přesahují trojnásobek měsíčního výdělku zaměstnance.

Jestliže tedy činil průměrný měsíční výdělek zaměstnance částku 20.000,- Kč a zaměstnavatel mu na dlužné mzdě dluží částku 70.000,- Kč, stává se předmětem dědictví částka 10.000,- Kč. Zbylých 60.000,- Kč jako částka odpovídající trojnásobku průměrného měsíčního výdělku zaměstnance, resp. právo na její vyplacení, přechází způsobem výše uvedeným postupně na manžela zesnulého zaměstnance, jeho děti a rodiče, jestliže s ním žili v době smrti ve společné domácnosti.

Ostatní peněžitá práva zaměstnance, například shora zmíněné právo na náhradu škody v penězích, se stávají předmětem dědictví.

Pokud se podíváme na daný problém v obráceném gardu, tedy očima zaměstnavatele, pak zjišťujeme, že ve většině případů peněžitá práva za zaměstnancem smrtí zaměstnance zanikají. Jak vyplývá z druhého odstavce komentovaného ustanovení, po smrti zaměstnance nadále trvají pouze následující peněžitá práva zaměstnavatele:

- práva, o kterých bylo pravomocně rozhodnuto,
- práva, která byla zaměstnancem před jeho smrtí písemně uznána co do důvodů i výše, a konečně
- práva na náhradu škody způsobené zaměstnancem úmyslně.

Závazky, které těmto právům zaměstnavatele odpovídají, se smrtí zaměstnance  stávají předmětem dědictví a zaměstnavatel se jejich zaplacení proto musí domáhat na dědicích zesnulého zaměstnance.