Úřad na ochranu osobních údajů se „kaje“

Na konci roku 2011 bylo (na podnět pachatele) zahájeno řízení u Úřadu na ochranu osobních údajů vůči společnosti ekolo právě kvůli zveřejnění snímku z kamer bez předchozího souhlasu pachatele. Dalším skutkem, pro které bylo vedeno šetření úřadu bylo, že ekolo neoznámilo Úřadu svůj záměr zpracovávat osobní údaje pomocí CCTV (notifikační povinnost). A poté přišlo poměrně zajímavé rozhodnutí. Úřad uložil ekolu zaplatit pokutu 5.000,- Kč a nahradit náklady řízení ve výši 1.000,- Kč. Důvodem bylo především právě to, že ekolo zveřejněním obrázků porušilo své povinnosti dané regulací ochrany dat.

Ekolo se s rozhodnutím nesmířilo a podalo proti němu tzv. rozklad, který předseda Úřadu dne 19.4.2012 zamítl.

Na podnět ekola následovalo řízení u Městského soudu v Praze, který přezkoumával rozhodnutí předsedy Úřadu. Ve svém rozsudku z 19.5.2015 soud rozhodnutí předsedy zrušil, protože zastával názor, že v rozhodnutích úřadu a jeho předsedy chybí řádné odůvodnění toho, proč zveřejnění představuje porušení povinnosti. Soud stanovil, že informace zachycené kamerovým systémem ekola jsou skutečně osobními údaji a že tyto údaje jsou společností ekolo zpracovávány. Zpracovávány jsou v nezbytném rozsahu za účelem ochrany majetku, což je za určitých podmínek legitimní účel pro zpracovávání údajů bez souhlasu subjektu údajů (zde pachatele krádeže). V tomto ohledu je nutné provést tzv. test proporcionality, který má zjistit, zda je narušení ochrany soukromí (pachatele) zveřejněním jeho obrázků v nepoměru k chráněnému zájmu správce (ekola). Soud tento test, který měl samozřejmě řádně provést již v první instanci úřad, provedl, a došel k závěru, že ochrana majetku má být v tomto případě postavena nad ochranu soukromí pachatele trestného činu. Úřadu se ale rozhodnutí nelíbilo a rozsudek soudu napadl kasační stížností, ve které argumentoval, že pořízení fotek bez souhlasu pachatele je v pořádku, ale problém nastal v okamžiku zveřejnění fotografie na facebooku. Ke zveřejění dle názoru úřadu byla oprávněna jen policie.

Nejvyšší správní soud dal za pravdu městskému soudu v tom, že se jedná o zpracovávání osobních údajů. Jinak se ale trochu překvapivě ztotožnil s názorem úřadu a prohlásil, že účelem provozování kamerových systémů při ochraně majetku není pořizování záznamů pro jejich budoucí zveřejnění, ale pouze pro jejich eventuální předání vyšetřovacím orgánům. Ekolo tedy potřebovalo předchozí souhlas pachatele, pokud chtělo samo zveřejnit jeho osobní údaje. Tento závěr je z formálně-právního hlediska obhajitelný, z hlediska prosté logiky však diskutovatelný. Je jasné, že souhlas by v tomto případě správce získával jen velice obtížně a prakticky by to tedy znamenalo, že zveřejnit snímky nikdy nemůže.

Nejvyšší správní soud tímto rozhodnutím nevybočil z ustálené rozhodovací praxe. Ta vyplývala i z předchozích rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva a Ústavního soudu ČR. Ekolo se však nehodlalo vzdát, protože tuto praxi považovalo za absurdní, a podalo ústavní stížnost. Tu však Ústavní soud 5.9.2017 odmítl jako zjevně neopodstatněnou, neboť dle jeho názoru nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv ekola. Soud opakoval svůj názor, že v podobných případech není nutné provádět test proporcionality. Není splněna podmínka nezbytnosti u užití prostředků k naplnění ochrany zájmů zpracovatele osobních údajů. Ústavní soud se totiž domníval, že cíle mohlo být stejně tak dobře dosaženo předáním snímku policii. O tomto závěru lze však vzhledem ke statistikám policejního vyšetřování podobných drobných krádeží dlouze diskutovat. Objevují se i „kacířské“ názory, že policie by nejspíš nevyšetřila nic. Tím se ovšem zdál být případ uzavřen. Právní veřejnost občas poukazovala na to, že v tomto případě stará latinská zásada Ex iniuria ius non oritur (tedy že z bezpráví právo vzniknout nemůže) dostala opět na frak.

V říjnu tohoto roku však přišlo překvapení. Nová předsedkyně úřadu na ochranu osobních údajů, která nastoupila do své funkce až po podání kasační stížnosti, apeluje na nutnost interpretace zákona v kontextu vnímání spravedlnosti ve společnosti. Úřad ujišťuje ve veřejném komuniké společnost, že se jeho rozhodovací praxe postupně vyvíjí a že by za současného vedení k uložení pokuty ekolu nedošlo. V tomto vyjádření úřad také proklamuje, že k pořizování, resp. zveřejnění záznamu není nutný souhlas osoby podezřelé z krádeže. To zní rozumně. Bohužel z výše uvedených rozhodnutí soudů všech stupňů vyplývá něco jiného. Lze tedy očekávat další případy podobné ekolu. Nezbývá než držet palce zdravému rozumu.




JUDr. Ing. Jaroslav Tajbr


Noerr s.r.o.

Na Poříčí 1079/3a
110 00 Praha 1

Tel.:    +420 233 112 111
Fax:    +420 233 112 112


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz