Ve jménu státu

Každopádně jedním z kroků, kterým se stát snaží ušetřit, je změna zákona č. 463/1991 Sb. o životním minimu – předpokládaná úspora činí 1,8 mld Kč. Změna, kterou má být tohoto  cíle dosaženo, je prostá, vložení nového ustanovení § 7a, který říká, že „Ustanovení § 7 odst. 1 se pro rok 2005 nepoužije.". Ustanovení § 7, to, které by pro rok 2005 nemělo být použito říká, že „Částky životního minima stanovené v § 3 odst. 2 a 3 vláda zvyšuje nařízením  v pravidelném termínu  od 1. ledna,  a to podle skutečného růstu  nákladů na výživu  a na ostatní  základní osobní potřeby  a  nákladů  na  domácnost  vyjádřeného růstem příslušných

indexů  spotřebitelských cen  za domácnosti  celkem ve  stanoveném rozhodném  období;  zvýšení  částek  životního  minima  v uvedeném termínu nemusí vláda stanovit, pokud úhrnný index spotřebitelských cen  za domácnosti  celkem  vzroste  od prvního  měsíce rozhodného

období o méně než 2 %“.

Změna je to jednoduchá, nicméně pokud si představíme, že novela bude parlamentem schválena – předložena byla vládou dne 30.9.2004 a navrhuje se, aby byla schválena v prvním čtení – otázkou je, co bude v roce 2006. Tím co bude v roce 2006 myslím, z jaké výše se bude pokračovat ve valorizaci ? Bude se postupovat logicky (1) a v prvním zvýšení životního minima ve smyslu tohoto zákona se v roce 2006 „schová“ i inflace za rok 2005, nebo se bude pokračovat logicky (2) a „inflační díra za rok 2005“ zůstane zakonzervována a bude se vycházet se stavu, který byl před rokem 2005 ?

Logika (1) by možná byla formálně správnější, neboť již uvedené znění prvního odstavce § 7 zákona o životním minimu mluví o „stanoveném rozhodném období“ a rozhodné období se podle § 7 odst. 3 zjišťuje tak, že „Rozhodné  období podle odstavců 1  a 2 se určuje  tak, že prvním měsícem  tohoto období je  kalendářní měsíc následující  po posledním  měsíci  předchozího  rozhodného  období  při  posledním zvýšení  částek životního  minima a  posledním měsícem  rozhodného období pro zvýšení částek životního minima

a) v pravidelném   termínu  je   září  kalendářního   roku,  který    předchází kalendářnímu roku zvýšení částek životního minima,

b) v mimořádném termínu  je kalendářní měsíc  započtený po splnění  podmínky podle odstavce 2 jako poslední.“

Pro logiku (2) prakticky nelze nalézt v zákoně o životním minimu oporu, velice silnou oporu by však měla v logice řízení státu.

Pokud jde o faktické důsledky připravované změny, nejsou téměř žádné, v roce 2005 (ti, kteří by se dostali či dostanou pod úroveň životního minima mají smůlu) a v roce 2006 bude životní minimum při použití logiky (1) výrazně větší (možná).  Z hlediska formálního je to další jednoduché řešení, využívající ne zcela čisté zkratky (zcela opomíjím další předpisy, které používají částky životního minima, stanovené podle zákona o životním minimu, a kde uvedené řešení může způsobit další problémy.

Pokud jde o politické důsledky, mohli by být nemalé, neboť občané alespoň uvidí, jak se zákonodárci a vláda snaží šetřit. V důvodové zprávě se navíc uvádí, že toto pozastavení valorizace by mohlo mít i určité motivační účinky a v důsledku toho by se mohly zvýšit příjmy státního rozpočtu z daní a z pojistného na sociální zabezpečení (vláda zde v důvodové zprávě poměrně jasně a srozumitelnou formou vysvětluje rozdíl mezi daněmi a pojistným na sociální zabezpečení). Škoda jen, že v důvodové zprávě nejsou odstraněny případné námitky, které se zcela jistě objeví a podle kterých ona motivace nebude za situace určitých omezení při souběhu příjmů až tak motivující. Pokud se tou motivací ovšem myslí, že správný občan nemůže na žádné dávky státu ani jen pomyslet, pak samozřejmě bude motivace dostatečná.

Toto opatření by podle důvodové zprávy mělo i přispět ke snížení deficitu veřejných financí, jak je požadováno EU. Přílišný formalista by možná namítl, že se nejedná o opatření systémové a že stejný problém bude i v letech následujících, ale je zřejmé, že taková námitka by byla zcela nepřípadná, neboť správný politik přece řeší problém teď, co bude za rok, to je ve vztahu k jeho kariéře zcela nepodstatné. To snad skutečně může zajímat jen někoho, kdo musí nést za svá rozhodnutí odpovědnost.