“Voss Report” aneb Quo vadis, litigation finance?

Jak funguje financování soudních sporů?

Obchodní model financování soudních sporů je založen na jednoduchém principu, kde třetí strana (litigation funder) financuje veškeré náklady (zpravidla) žalobce, které s uplatňováním a vymáháním předmětného nároku souvisí (tj. soudní poplatek, náklady právního zastoupení, expertní posudky aj). V případě úspěšného vymožení finanční částky tak financujícímu subjektu náleží předem dohodnutá odměna (běžně ve výši 20-35% v závislosti na komplexitě sporu), v případě neúspěchu se pak jedná o riziko spojené s podnikáním této třetí strany, která na sebe bere veškerou finanční zátěž a klientovi tak nevzniká v tomto ohledu žádné riziko. Litigation funder může financovat jak jednotlivé soudní spory (jeden žalobce vs. jeden žalovaný), tak skupinové žaloby, kde jsou sdruženy nároky vícero poškozených (viz např. kartel výrobců nákladních vozidel).[3]

Benefity financování soudních sporů jsou nasnadě - klient nemá v souvislosti s uplatňováním jeho nároku žádnou finanční zátěž (odměnu hradí financující straně pouze v případě úspěchu), celý proces šetří jeho čas a v neposlední řadě se díky možnosti sdružování nároků a expertíze financující třetí strany může domoci spravedlnosti i tehdy, kdy by o to sám z různorodých důvodů neusiloval. Právě přispění k zvýšenému přístupu ke spravedlnosti je pak faktorem, kvůli němuž je financování soudních sporů obecně akceptováno a vyhledáváno ve drtivě většině vyspělých jurisdikcí.

Voss report

Reklama

Velká novela stavebního zákona (online - živé vysílání) - 19.6.2026

19.6.2026 09:003 975 Kč s DPH
3 285 Kč bez DPH

Koupit

Úvodem je třeba poznamenat, že tzv. Voss Report není prvním dokumentem z “dílny” Evropského parlamentu, který se financováním soudních sporů zabývá, jelikož některá pravidla upravující postavení financujících třetích stran v souvislosti s tzv. zástupnými žalobami obsahovala již příslušná směrnice z prosince 2020.[4] Voss Report nicméně cílí na regulaci financování sporů třetími stranami napřímo, když předkládá Evropské komisi souhrn konkrétních doporučení v této oblasti. Ačkoliv předmětná zpráva identifikuje litigation finance jako rychle rozvíjející se odvětví, které je stále populárnější zejména z perspektivy výše zmíněného přístupu ke spravedlnosti, některé jednotlivé navrhované kroky jsou přinejmenším znepokojující a postrádají hlubší znalosti procesu. Konkrétní výčet toho - z mého pohledu - nejdůležitějšího z celkových 22 článků reportu, si dovoluji nastínit níže:

• Autorizační princip - každý financující subjekt má podléhat schválení příslušného nadřízeného orgánu;
• Zpřístupnění individuálních smluv o financování - a to nikoliv pouze soudu, nýbrž na žádost také žalované straně (!);
• Široké pravomoci soudů a administrativních orgánů - směrem k financující straně, a to i ve smyslu dávání závazných příkazů a směrnic týkajících se fiduciární povinnosti, transparentnosti či férovosti smlouvy o financování;
• Stanovení maximální výše odměny - ujednání ve smlouvě o financování, podle kterého má činit podíl klienta na odměně méně než 60%, má být podle předmětného reportu neplatné;
• Zákaz financující strany zasahovat do litigace - ve smyslu přímého rozhodování či ovlivňování rozhodování klienta, ovšem stále za plného rizika nesení nákladů v případě neúspěchu ve sporu a splnění podmínky disponovat dostatečným kapitálem po celou dobu trvání závazku.

Závěr

Jsem bohužel přesvědčen, že transpozice současného znění Voss Reportu do legislativy členských států EU by měla nepříznivý dopad pro mnoho spotřebitelů i obchodních společností, a to zejména ve vztahu k již výše zmiňovanému přístupu ke spravedlnosti, který tvoří jeden z hlavních benefitů litigation finance odvětví. Uplatnění výhod financování soudních sporů je pochopitelně nejdůležitější zejména v těch případech, kdy poškozená strana sporu čelí ekonomicky silnější protistraně, s čímž se nejčastěji setkáváme při žalobách na náhradu škody v oblasti hospodářské soutěže.

Přestože lze bezesporu souhlasit s tím, že regulace v oblasti financování litigací je žádoucí (a to zejména proto, aby byly dané služby nabízeny důvěryhodnými společnostmi se znalostí procesů, schopností poskytovat zastoupení nejlepšími advokátními kancelářemi a disponujícími dostatečným kapitálem), předmětná zpráva Evropského parlamentu zcela přehlíží výhody, které jsou s litigation finance spojeny a zásadním a disproporčním způsobem zasahuje do podnikatelské svobody financujících subjektů.

Konečně, navrhované znění Voss reportu není opodstatněno žádnými daty a do značné míry podkopává související směrnici o zástupných žalobách i směrnici o určitých pravidlech upravujících žaloby o náhradu škody v případě porušení předpisů o hospodářské soutěži.[5] Doufejme tedy, že v zájmu financujících i financovaných zúčastněných dosáhne návrh ještě zásadnějších změn, ideálně rovněž v důsledku věcné diskuse s na evropském trhu již etablovanými společnostmi, které financování soudních sporů poskytují.

JUDr. Ondřej Tyleček,
partner