Zaknihování akcií a zástavní právo ponovu

Právní úprava přeměny podoby cenného papíru byla před 1. lednem 2014 obsažena v ustanovení § 112 a § 113 zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Za „starého“ práva představovala podoba cenného papíru jeden z jeho základních atributů. Dalšími byla forma cenného papíru (na doručitele, na jméno, na řad) a jeho druh (listinné a zaknihované).

S účinností nového občanského (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, „NOZ“) však byla původní koncepce „podoby“ cenného papíru opuštěna a NOZ podobu cenného papíru již nechápe jako jeden z  jeho atributů, ale novátorsky v závislosti na „podobě“ rozlišuje dvě kategorie cenných papírů. Na jedné straně stojí cenné papíry (obecně upravené v ustanovení § 514 až § 524 NOZ) a na druhé straně NOZ rozeznává zaknihované cenné papíry (ustanovení § 525 až § 528 NOZ).

Jakkoli se dozajista jedná o koncepční změnu, právní úprava přeměny cenného papíru na zaknihovaný cenný papír obsažená v ustanovení § 529 a násl. NOZ se v podstatných ohledech neliší od původní úpravy v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu.

Právní úprava přeměny cenných papírů na zaknihované cenné papíry obsažená v NOZ se z důvodu absence speciální úpravy uplatní na všechny typy cenných papírů, u kterých to z jejich povahy připadá v úvahu. Nejčastější typ cenného papíru, u kterého bude proces zaknihování nejfrekventovanější, představují akcie.

Přeměna akcií na zaknihované akcie ve zkratce znamená nahrazení listinného cenného papíru v materializované podobě dematerializovaným zápisem do příslušné evidence zaknihovaných akcií na majetkový účet vlastníka - akcionáře (§ 525 a § 526 NOZ).

Zaknihování akcií v NOZ

Proces zaknihování akcií je podrobně popsán v ustanovení § 529 a násl. NOZ a je poměrně přímočarý a zřejmý, přičemž v odborných ani laických kruzích jsem zatím nezaznamenal žádné významné výkladové obtíže.

V návaznosti na rozhodnutí akciové společnosti o přeměně cenného papíru na zaknihovaný cenný papír[1], zákon předepisuje časově sousledné kroky, které musí emitent (tj. akciová společnost) a akcionáři dodržet.

Základními povinnostmi akcionáře jsou především povinnost zřídit si příslušný majetkový účet[2] a odevzdat akcie emitentovi za účelem provedení přeměny akcií na zaknihované akcie.

Naproti tomu je hlavní povinností emitenta zajistit řádné provedení přeměny akcií na zaknihované, což především zahrnuje zajištění přidělení ISIN[3] centrálním depozitářem cenných papírů (dále jen „CDCP“), podepsání příslušné smlouvy o vedení emise (včetně dodatku) s CDCP[4] a v neposlední řadě také příkaz adresovaný CDCP k zaevidování akcií na příslušné majetkové účty akcionářů. Okamžikem zaevidování na majetkové účty akcionářů jsou (původně listinné) akcie přeměněny na zaknihované akcie.

Jak to bude se zástavním právem?

V praxi je poměrně běžné, že akcie slouží jako oblíbený zajišťovací instrument (nejen) při úvěrovém financování. Banky (jakožto nejčastější úvěrující instituce) v zástavních smlouvách k akciím požadují, aby listinné akcie, jež se mají stát objektem zástavního práva, byly předány do úschovy banky z důvodu ochrany banky před neoprávněným nakládáním s akciemi a zajištění trvalosti vzniklého zástavního práva. Takovýto postup byl pak zcela běžný u listinných akcií na majitele[5], kdy úschova byla jediným způsobem, jak si mohl věřitel zajistit kontrolu nad pohybem akcií.

Podstupuje-li emitent proces zaknihování svých akcií za situace, kdy jsou jím emitované listinné akcie zastaveny za účelem například zajištění dluhů z poskytnutých úvěrů, nemusí být ochota na straně věřitelů (bank) takové akcie akcionářům vydat.

Pokud zástavní věřitel nevydá zastavené akcie zástavci (akcionáři) nebo emitentovi, neměla by formálně vzato emise zaknihovaných akcií ve vztahu k tomuto akcionáři vůbec proběhnout. V souladu s ustanovením § 533 odst. 1 NOZ totiž akcie, které nebyly odevzdány, eviduje centrální depozitář na zvláštním technickém účtu, jehož majitelem je emitent. Zaevidováním na tomto účtu jsou tyto akcie sice přeměněny na zaknihované akcie, nicméně pokud nebudou původní listinné akcie odevzdány ani v dodatečné lhůtě, emitent je prohlásí za neplatné.

Mělo by být proto především v zájmu zástavních věřitelů, aby k procesu přeměny akcií na zaknihované došlo řádným, zákonem předepsaným, způsobem, neboť jen tak se nevystaví riziku, že by neodevzdaný (zastavený) cenný papír mohl být prohlášen za neplatný, což by mělo dozajista vliv i na trvání zástavního práva.

Navzdory výše uvedenému jsem se v praxi setkal s názorem, že neochota zástavních věřitelů vracet zastavené akcie zástavcům za účelem jejich přeměny na zaknihované akcie pramení z obavy, že by tím mohlo jejich zástavní právo zaniknout v souladu s ustanovením § 1377 odst. 1 psím. c) NOZ, podle kterého zástavní právo zanikne tehdy, vrátí-li zástavní věřitel zástavu zástavci nebo zástavnímu dlužníkovi. Jsem přesvědčen, že toto ustanovení není na přeměnu akcií na zaknihované akcie vůbec aplikovatelné, neboť (i) v daném případě postrádá „akt předání“ zastavených akcií zástavci vůli na straně zástavního věřitele směřující k zániku zástavního práva, když zástavní věřitel pouze ve spolupráci se zástavcem plní zákonnou povinnosti odevzdat akcie emitentovi za účelem jejich přeměny na zaknihované akcie; a (ii) z ustanovení § 1349 NOZ jednoznačně vyplývá, že přeměna akcií na zaknihované akcie nemá žádný vliv na trvání ani rozsah existujícího zástavního práva.

Nedodržení zákonného postupu při zaknihování akcií

Nyní si představme hypotetickou situaci, kdy sice akcie nebudou emitentovi odevzdány, například právě proto, že je zástavní věřitel odmítne zástavci (potažmo emitentovi) vydat, ale zaknihování takto zastavených akcií přesto proběhne a emitent v součinnosti s centrálním depozitářem příslušné akcie zaeviduje na odpovídající majetkové účty akcionářů.

Bude mít nedodržení závazného postupu stanoveného v zákoně vliv na platnost samotného zaknihování? Domnívám se, že nikoli. Oporu pro svůj názor nalézám v judikatuře Nejvyššího soudu, který v rozhodnutí pod sp. zn. 29 Cdo 4272/2011 judikoval, že „jakmile je v zákonem stanovené evidenci … proveden zápis akcií na zvýšení základního jmění podle § 5 odst. 6 zákona o cenných papírech na účty jednotlivých majitelů, je třeba takto zapsané akcie považovat za vydané. Z citovaného rozhodnutí pak dále vyplývá, že proces vydání akcií je akt jednorázový a zásadně nevratný. Analogickou aplikací rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR na přeměnu akcií na zaknihované akcie podle NOZ dojdeme k závěru, že poté, co dojde k zaevidování akcií na příslušné majetkové účty akcionářů, se na akcie nahlíží jako na účinně a nevratně přeměněné na zaknihované akcie. Opačný výklad, kdybychom mohli kdykoli v budoucnu zpochybňovat platnost procesu zaknihování, by odporoval zásadě právní jistoty a zásadě ochrany třetích osob. Jen pro úplnost podotýkám, že samotná „platnost“ přeměny akcií na zaknihované akcie nebude mít vliv na případnou odpovědnost statutárního orgánu emitenta spočívající v nedodržení zákonem předepsaného postupu.

Mgr. Tomáš Kessler,
advokátní koncipient

Glatzová & Co., s.r.o.  

Betlémský palác
Husova 5
110 00  Praha 1
 
Tel.: +420 224 401 440
Fax: +420 224 248 701
e-mail: office@glatzova.com

--------------------------------------------------------------------------------
[1] Akciová společnost v daném případě rozhoduje o změně stanov společnosti, neboť údaj o tom, zda společnost vydala akcie či zaknihované akcie je povinou součástí stanov.
[2] Nejsnazším způsobem je otevřít si majetkový účet prostřednictvím některého z hlavních českých bankovních domů, které jsou účastníky Centrálního depozitáře cenných papírů a.s.
[3] ISIN (neboli International Securities Identification Number) je mezinárodní unikátní identifikační číslo cenného papíru.
[4] Příslušné formulářové smlouvy a dodatky jsou k dispozici >>> zde. 
[5] Listinné akcie na majitele se v souladu s ustanovením § 2 odst. 1 zákona č. 134/2013 Sb. s účinností k 1. lednu 2014 změnili na listinné akcie na jméno.

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz