Zákon o střetu zájmů je většině poslanců k smíchu

 

Odtajnit vedlejší aktivity je nenutí ani hrozba stotisícové pokuty

Ani ne půl roku platí přísnější zákon o střetu zájmů, který má přimět především vrcholové a komunální politiky, aby vyložili na stůl své majetkové poměry a podnikatelské aktivity. Jenže mnohé z nich k tomu nenutí ani hrozba stotisícové pokuty.
Naznačil to i poslední případ poslance Davida Šeicha (ODS), který spoluvlastnil firmu zabývající se poradenstvím při získávání evropských dotací, a přitom seděl ve výboru pro evropské záležitosti. Zákon o střetu zájmů sice poslancům a senátorům podnikání nezakazuje, avšak ukládá jim, aby vždy ve chvíli, kdy se angažují při projednávání nějakého problému, který s jejich podnikáním souvisí, tento střet oznámili.
A to proto, že by ostatní měli být na pozoru, zda dotyčný politik náhodou více nekope za své soukromé zájmy.
Stop vedlejším výdělečným aktivitám ukládá zákon pouze členům vlády.
Žádné ohlašování se však ve Sněmovně neobjevuje. Právě Šeich se opakovaně ve Sněmovně angažoval v otázkách evropských peněz, ale své podnikatelské aktivity v tomto oboru zamlčel.
(Pokračování na str. 4)

Zákon o střetu zájmů je poslancům k smíchu
(Pokračování ze str. 1)
Neoznámil střet zájmů ani minulý týden v debatě o čerpání peněz z eurofondů, nezveřejnil ho ani loni v listopadu při projednávání zákona o podpoře regionálního rozvoje, jehož účelem bylo zjednodušení čerpání peněz z EU.

Hlásí se jen kuřáci

Šeich ale není jediným politikem, který zákon o střetu zájmů ignoroval.
Jen ve Sněmovně zhruba třetina poslanců má různé podnikatelské aktivity. Ústní oznámení o střetu zájmů při jednání parlamentu jsou ale spíš výjimkou.
Politici se k nim uchylují obvykle v případech, kdy to není nutné.
To se projevilo například minulý týden při projednávání antikuřáckého zákona, kdy mnozí diskutující neopomněli veřejně oznamovat, že jsou ve střetu zájmů, neboť patří do skupiny kuřáků či nekuřáků.
Skutečný střet zájmů ale stále zůstává u většiny utajen. Ukázkovým příkladem střetu zájmů se stal v minulosti třeba unionistický poslanec Pavel Němec, který vlastnil dopravní firmu, k jejimž činnostem patřila i práce revizorů.
Němec přitom prosadil do příslušného zákona ustanovení, které postavení revizorů posílilo. O střetu zájmů tehdy ve Sněmovně nepadlo ani slovo.
Kde totiž není žalobce, není ani soudce. Právě s touto zásadou totiž počítá zákon o střetu zájmů. Předpokládá, že politik může být případně potrestán ve chvíli, kdy ho někdo - lidově řečeno - napráská mandátovému a imunitnímu výboru. A takový případ novodobá česká parlamentní historie dosud nezaznamenala.

Co říká zákon o střetu zájmů

Veřejný funkcionář je povinen při jednání ústavního orgánu nebo jiného státního orgánu anebo orgánu územního samosprávného celku, ve kterém vystoupí v rozpravě, předloží návrh nebo je oprávněn hlasovat, oznámit svůj poměr k projednávané věci, jestliže se zřetelem k výsledku projednání věci by mu mohla vzniknout osobní výhoda nebo újma anebo má-li na věci jiný osobní zájem; to neplatí, jde-li jinak o prospěch nebo zájem obecně zřejmý.
Dojde-li ke střetu veřejného zájmu se zájmem osobním, nesmí veřejný funkcionář upřednostňovat svůj osobní zájem před zájmy, které je jako veřejný funkcionář povinen prosazovat a hájit. Osobním zájmem se pro účely tohoto zákona rozumí takový zájem, který přináší veřejnému funkcionáři osobní výhodu nebo zamezuje vzniku případného snížení majetkového nebo jiného prospěchu.

Foto Autor - Foto PRÁVO - Lukáš Táborský


Zpracovatel: Anopress IT a.s.