Doručování veřejnou vyhláškou

Doručení veřejnou vyhláškou ve smyslu § 26 odst. 1 správního řádu, podle kterého se doručení veřejnou vyhláškou provede tak, že „se vyvěsí písemnost“, nelze vyložit tak, že vyvěsit stačí pouze výzvu k převzetí písemnosti či oznámení o jejím uložení. Nelze-li písemnost vyvěsit, neboť tomu brání obecně závazný právní předpis, pak způsobem podle § 26 správního řádu, tedy veřejnou vyhláškou - vůbec - doručovat nelze.


(Usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 20 Cdo 720/2001, ze dne 14.5.2002)


Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné V. z. p. ČR, proti povinnému S. V., srážkami z pracovní odměny povinného, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 47 E 1118/2000, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. prosince 2000, č. j. 13 Co 1624/2000-14, tak, že dovolání zamítl.


Z odůvodnění :


Shora označeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení ze dne 27. září 2000, č. j. 47 E 1118/2000 - jímž okresní soud nařídil výkon platebních výměrů oprávněné z 8. září 1999, č. 2149900596 a č. 4249900597, srážkami z pracovní odměny povinného k vymožení pohledávek oprávněné v souhrnné výši 5.529, Kč - tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (a to ani odvolacího). Své usnesení odvolací soud odůvodnil závěrem, že podkladové platební výměry nejsou - pro nedostatek řádného doručení - vykonatelné.


Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadla oprávněná včasným dovoláním, jímž - ve smyslu ustanovení § 241 odst. 3 písm. d) občanského soudního řádu - namítá, že odvolací soud vycházel z nesprávného „…velmi zúženého a dnes…s ohledem na řadu zákonů, zavazujících subjekty k mlčenlivosti…překonaného“ právního názoru. Podle oprávněné ustanovení § 26 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), nestanoví výslovně, že listina doručovaná veřejnou vyhláškou musí být „jednoznačně stejnopisem“, má tedy dovolatelka za to, že vyvěsit stačí - a to i s ohledem na povinnost mlčenlivosti podle zákona č. 592/1992 Sb. - pouze výzvu k vyzvednutí listiny, v níž je listina identifikována číslem jednacím a místem uložení.


Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno 22. prosince 2000, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. účinném do dne 31. prosince 2000 (dále též jen „o. s. ř.“).


Dovolání (přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) není důvodné.


Jelikož vady podle ustanovení § 237 o. s. ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241 odst. 3 písm. b/ o. s. ř.), a k nimž je dovolací soud podle ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. povinen přihlédnout z úřední povinnosti, v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu správnost právního závěru odvolacího soudu, že platební výměry oprávněné ﷓ jestliže nebyly vyvěšeny formou veřejné vyhlášky podle § 26 správního řádu jejich stejnopisy, nýbrž pouze výzvy k jejich převzetí - nejsou vykonatelné, a že tudíž chybí titul exekuce.


Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu - sice správně určenou - nesprávně vyložil, příp. ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.


Podle ustanovení § 251 o. s. ř. nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. Toto ustanovení se použije nejen na výkon rozhodnutí vydaných v občanském soudním řízení; podle § 274 písm. h) o. s. ř. jsou exekučními tituly také jiná vykonatelná rozhodnutí a schválené smíry, jejichž soudní výkon připouští zákon. Podle § 53 odst. 1 věty druhé zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění zákonů č. 242/1997 Sb., č. 2/1998 Sb. a č. 127/1998 Sb. (dále též jen „zákon č. 48/1997 Sb.“), zdravotní pojišťovny rozhodují platebními výměry, které jsou vykonatelné podle předpisů o řízení ve věcech občanskoprávních.


Podle ustanovení § 15 odst. 1 věty první zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění zákonů č. 10/1993 Sb., č. 15/1993 Sb., č. 161/1993 Sb., č. 324/1993 Sb., č. 42/1994 Sb., č. 241/1994 Sb., č. 59/1995 Sb., č. 149/1996 Sb. č. 48/1997 Sb. a 127/1998 Sb. (dále jen „zákon č. 592/1992 Sb.“), jsou osoby uvedené v předchozích ustanoveních tohoto zákona povinny doplatit dlužné pojistné. Podle ustanovení § 18 odst. 1 věty první tohoto zákona nebylo-li pojistné nebo záloha na pojistné zaplaceno ve stanovené lhůtě anebo bylo-li zaplaceno v nižší částce, než ve které mělo být zaplaceno, je plátce pojistného povinen platit penále ve výši 0,1 % dlužné částky za každý kalendářní den, ve kterém některá z těchto skutečností trvala.


V předmětné věci šlo o soudní výkon platebních výměrů, jimiž bylo povinnému uloženo podle § 15 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb. doplatit dlužné pojistné a podle § 18 odst. 1 téhož zákona zaplatit penále. Protože se oprávněné nepodařilo platební výměry (zásilkou podanou poštovní přepravě 10. září 1999) doručit povinnému na adresu jeho trvalého bydliště, vyvěsila 27. září 1999 (s odůvodněním, že povinný se v místě svého trvalého bydliště nezdržuje) na své úřední desce veřejnou vyhlášku obsahující oznámení, že „Písemnost…je s ohledem na ust. § 23 zák. č. 592/1992 Sb….uložena v budově V. z. p…“; vyhláška dále obsahuje sdělení, že „Uvedenou písemnost si adresát…může vyzvednout…“ a že „Nebude-li uvedená písemnost v době od 27.09.1999 do 11.10.1999 vyzvednuta, považuje se poslední den této lhůty…za den doručení.“


Podle ustanovení § 53 odst. 1 věty první zákona č. 48/1997 Sb. se na rozhodování zdravotních pojišťoven ve věcech týkajících se přirážek k pojistnému, pokut a pravděpodobné výše pojistného a ve sporných případech ve věcech placení pojistného, penále, vracení přeplatku na pojistném a snížení záloh na pojistné vztahují obecné předpisy o správním řízení.


Podle ustanovení § 26 odst. 1 správního řádu doručení veřejnou vyhláškou použije správní orgán v případě, kdy mu účastníci řízení nebo jejich pobyt nejsou známi nebo pokud tak stanoví zvláštní právní předpis. Podle odstavce druhého téhož ustanovení se doručení veřejnou vyhláškou provede tak, že se písemnost vyvěsí po dobu 15 dnů způsobem v místě obvyklým. Poslední den této lhůty je dnem doručení.


Z výše uvedeného vyplývá, že není-li pobyt adresáta znám, lze mu podle § 53 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. - za podmínek stanovených správním řádem - doručit platební výměr týkající se pojistného a penále veřejnou vyhláškou. Pobyt fyzické osoby není znám, jestliže se osoba v místě hlášeného pobytu nezdržuje nebo nepodařilo-li se její pobyt zjistit. Stanoví-li § 26 správního řádu, že se doručení veřejnou vyhláškou provede tak, že „se vyvěsí písemnost“, neskýtá takovéto jednoznačné znění zákona oporu pro extenzívní výklad, jímž by bylo možno dovodit, že vyvěsit stačí pouze výzvu k převzetí písemnosti či oznámení o jejím uložení; v souladu s uvedeným ustanovením je tedy jedině závěr, že je nutno vyvěsit samotnou písemnost, jež má být tímto způsobem doručována a doručena, resp. že má být vyvěšen její opis či kopie (zatímco na stejnopisu písemnosti založeném ve spise se vyznačí data vyvěšení listiny na úřední desku a jejího sejmutí z ní). Rozumí-li některé právní předpisy (oproti správnímu řádu) doručením veřejnou vyhláškou (pouhé) vyvěšení oznámení o místě uložení písemnosti, musí tak stanovit - a stanoví - výslovně (srov. např. § 19 odst. 2 věty první zákona č. 337/1997, o správě daní a poplatků). Není-li tomu tak a odkazuje-li příslušný právní předpis naopak (jako v případě zákona č. 48/1997 Sb.) na ustanovení správního řádu, platí závěr shora uvedený. Jestliže pak zákon (např. s ohledem na povinnost mlčenlivosti) zveřejnění některých údajů obsažených v doručované písemnosti nedovoluje, nelze tento zákaz vykládat tak, že by doručení veřejnou vyhláškou mohlo spočívat pouze ve vyvěšení oznámení o uložení písemnosti, nýbrž jedině tak, že v takovýchto případech způsobem podle § 26 správního řádu, tedy veřejnou vyhláškou - vůbec - doručovat nelze.


Odtud pak plyne, že právní posouzení odvolacího soudu, že platební výměr nelze vykonat, bylo-li na úřední desce vyvěšeno pouze oznámení o jeho uložení a výzva k jeho převzetí, je správný. Protože se oprávněné prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání - aniž ve věci nařídil jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) - jako nedůvodné usnesením zamítl (§ 243b odst. 1 věta před středníkem a odst. 5 o. s. ř.).




© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz