epravo.cz

Přihlášení / registrace

Nemáte ještě účet? Zaregistrujte se


Zapomenuté heslo
    Přihlášení / registrace
    • ČLÁNKY
      • občanské právo
      • obchodní právo
      • insolvenční právo
      • finanční právo
      • správní právo
      • pracovní právo
      • trestní právo
      • evropské právo
      • veřejné zakázky
      • ostatní právní obory
    • ZÁKONY
      • sbírka zákonů
      • sbírka mezinárodních smluv
      • právní předpisy EU
      • úřední věstník EU
    • SOUDNÍ ROZHODNUTÍ
      • občanské právo
      • obchodní právo
      • správní právo
      • pracovní právo
      • trestní právo
      • ostatní právní obory
    • AKTUÁLNĚ
      • 10 otázek
      • tiskové zprávy
      • vzdělávací akce
      • komerční sdělení
      • ostatní
      • rekodifikace TŘ
    • Rejstřík
    • E-shop
      • Online kurzy
      • Online konference
      • Záznamy konferencí
      • EPRAVO.CZ Premium
      • Konference
      • Monitoring judikatury
      • Publikace a služby
      • Společenské akce
      • Advokátní rejstřík
      • Partnerský program
    • Předplatné
    11. 6. 2009
    ID: 56777

    Koncentrace řízení

    Obecně není vyloučeno, aby v řízení podléhajícím zákonné koncentraci dle § 118b o. s. ř. provedl soud i jiné (než účastníky navržené) důkazy, jestliže potřeba jejich provedení vyšla v řízení najevo. Rovněž není vyloučeno provádění těch důkazů, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, důkazů, které nastaly (vznikly) po prvním jednání nebo důkazů, které účastník nemohl bez své viny včas uvést. V takovém případě ale požadavku, aby soud v odůvodnění rozsudku uvedl, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil (§ 157 odst. 2 o. s. ř.), odpovídá jen takové odůvodnění rozsudku, v němž bude vysvětleno, proč při formulaci skutkových závěrů soud vyšel i z důkazů, které provedl, ačkoli nešlo o důkazy, které by řádně a včas poučení účastnici označili nejpozději do skončení prvního jednání, které se ve věci konalo. Rozsudek, který tomuto požadavku neodpovídá, je nepřezkoumatelný.

    (Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 29 Odo 988/2006, ze dne 30.4.2009)

    Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce J. D., , zastoupeného JUDr. V. K., advokátem, proti žalované JUDr. L. D., , jako správkyni konkursní podstaty úpadkyně Č.b., akciové společnosti P. - v likvidaci, zastoupené JUDr. R. K., advokátem, , o určení pravosti pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 28 Cm 151/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. února 2006, č. j. 13 Cmo 177/2005-117, tak, že rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. února 2006, č. j. 13 Cmo 177/2005 117, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 

    Z odůvodnění:

    Rozsudkem ze dne 27. dubna 2005, č.j. 28 Cm 151/2002-91, Městský soud v Praze na základě žaloby J. D., podané vůči správkyni konkursní podstaty úpadkyně Č. b., akciové společnosti P. - v likvidaci (dále též jen „banka“), určil, že pohledávka žalobce, přihlášená do konkursního řízení vedeného na majetek úpadkyně, se  považuje za zjištěnou co do nároku, důvodu a výše v částce 1,124.499,78 Kč. 

    Soud při posuzování důvodnosti žalobou uplatněného nároku vyšel zejména z toho, že:
    1/ Žalobce uzavřel s bankou dne 15. dubna 1994 smlouvu o vkladovém účtu s výší vkladu 1.200.000,- Kč. Šlo o termínovaný vklad na dobu 24 měsíců. 
    2/  Rozhodnutím Č.n. b. ze dne 17. listopadu 1995 bylo pozdější úpadkyni odňato povolení působit jako banka.
    3/ Podle žádosti o převedení finančních prostředků ze 30. ledna 1996, podepsané žalobcem, požádal žalobce banku, aby částka 1.142.681,43 Kč (dále též jen „žádost z 30. ledna 1996“) byla z jeho vkladového účtu převedena na jiný účet u pozdější úpadkyně (č. 1281/4100), jehož majitelem byl J. H..
    4/ Transakce označená pod bodem 3/ se podle záznamů pozdější úpadkyně uskutečnila již 26. ledna 1996 a k 24. září 2002  byl  na vkladovém účtu žalobce vykazován zůstatek 10.252,92 Kč.
    5/ Městský soud v Praze prohlásil dne 28. června 1996 konkurs na majetek banky.

    Na tom to základě  soud  uzavřel, že:
    1/ Banka již 26. ledna 1996 nebyla oprávněna   transakci uskutečnit, neboť takový postup byl v rozporu s ustanovením § 35 odst. 2 zákona 21/1992 Sb., o bankách.
    2/ Převod peněžních prostředků je neplatný i proto, že v době, kdy se uskutečnil (26. ledna 1996)  nebyl dán platný příkaz k převodu (ten je datován až 30. ledna 1996).

    K odvolání žalované Vrchní soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé.

    Odvolací soud dovodil, že:
    1/ Není správný  názor soudu prvního stupně o rozporu transakce s ustanovením § 35 odst. 2 zákona o bankách. Bankovní operace spočívající v převodu peněžních prostředků z jednoho účtu banky na jiný účet vedený u téže banky není přijímáním vkladů ani poskytováním úvěrů ve smyslu § 1 odst. 1 písm. a/ a b/ zákona o bankách. Mohlo by jít o další činnost banky, plynoucí z § 3 zákona o bankách; i v tomto ustanovení je však míněna činnost banky navenek (ve vztahu k subjektům, s nimiž může banka navazovat právní vztahy). Popsaná transakce takovou další činností banky není a odnětím povolení působit jako banka nebylo pozdější úpadkyni odňato právo vykonávat vnitřní bankovní operace (převod finančních prostředků z účtu na účet).
    2/ Žalovaná neprokázala, že bankovní operace, kterou byly peněžní prostředky odepsány 26. ledna 1996 z účtu žalobce, se uskutečnila na základě právního úkonu oprávněného subjektu (že 26. ledna 1996 byl dán příkaz k převodu). Uvedený převod tedy banka uskutečnila bez příkazu žalobce, aniž šlo o případ, kdy by to bylo možné.

    K tvrzení žalované, že bankovní operace byla provedena na základě příkazu z 30. ledna 1996 právě až  30. ledna 1996 a že k datu 26. ledna 1996 byla evidována omylem počítačové techniky, odvolací soud nepřihlédl, uváděje, že jde o novou skutečnost, uplatněnou až v rámci prvního odvolacího řízení (str. 8 odst. 1 napadeného rozhodnutí). V této souvislosti odvolací soud poukázal na to, že řízení podléhalo zákonné koncentraci ve smyslu § 118b zákona 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), o čemž se účastníkům dostalo poučení v předvolání k prvnímu jednání ve věci (str. 6 odst. 2 napadeného rozhodnutí).

    Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., namítajíc, že jsou dány dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 o. s. ř., tedy že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek  nesprávné  rozhodnutí ve věci (odstavec 2  písm. a/) a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 2  písm. b/) a požadujíc, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

    V mezích dovolacího důvodu dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. dovolatelka soudům nižších stupňů vytýká, že žádost z 30. ledna 1996 nesprávně hodnotily  (v rozporu s ustanovením § 709 odst. 1 zákona 513/1991 Sb., obchodního zákoníku - dále též jen „obch. zák.“, ve znění platném k 30. lednu 1996), ve spojení s dohodou  uzavřenou mezi žalobcem  a Jaroslavem Hejčem 26. ledna 1996, ačkoli neměla pro věc význam a ačkoli tento důkaz byl uplatněn a proveden v rozporu s ustanovením § 118b odst. 1 o. s. ř. 

    Odvolacímu soudu dovolatelka dále vytýká, že v intencích § 266 obch. zák. nezkoumal (co do následného chování stran) právní úkon, jímž žalobce 15. května 1996 uplatnil u banky v likvidaci  (dle § 73 obch. zák.) svou pohledávku, uváděje, že k 22. březnu 1996 tato pohledávka činí 10.053,08 Kč.

    Dovolací důvod uvedený v § 241as odst.2 písm. a/ o. s. ř. je podle dovolatelky dán proto, že v usnesení  ze dne 7. října 2004, č. j. 13 Cmo 228/2004-57 (jímž zrušil první   zamítavý - rozsudek soudu prvního stupně ze dne 17. března 2004,     č. j. 28 Cm 151/2002-33) nerespektoval ustanovení § 118b odst. 1 o. s. ř. a přikázal soudu prvního stupně doplnit dokazování ve smyslu podání žalobce ze 7. června 2004. Toto pochybení pak odvolací soud nenapravil ani v napadeném rozhodnutí. 

    Dovolatelka dodává, že byl-li správný postup, jímž odvolací soud ve zrušujícím usnesení ze 7. října 2004 uložil soudu prvního stupně zkoumat rozpor v datech (26. ledna a 30. ledna 1996), pak měl v souladu s článkem 96 odst. 1 Ústavy České republiky zachovat rovná práva i jí; mělo být respektováno její právo na spravedlivý proces garantované článkem 36 odst. Listiny základních práv a svobod (dále též jen „Listina“) a článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů č. 3, 5 a 8 (dále též jen „Úmluva“). To se mělo projevit tím, že soud prvního stupně vyhoví její žádosti o provedení důkazu posudkem znalce z oboru kybernetika, odvětví výpočetní technika, specializace programové vybavení, což se nestalo; nápravu nezjednal ani odvolací soud.

    A konečně dovolatelka tvrdí, že soudy o věci rozhodly, nerespektujíce ustanovení § 23 odst. 2 zákona 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“). Žalobce totiž jako důvod pohledávky v přihlášce ani při přezkumném jednání neuvedl, že banka dne 26. ledna 1996 bez jeho příkazu převedla částku 1.142.687,43 Kč na jiný účet.

    Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b/ nejde (zrušující usnesení odvolacího soudu ze 7. října 2004 neobsahovalo závazný právní názor, jenž by byl důvodem „jiného“ rozhodnutí soudu prvního stupně) Nejvyšší soud   však shledává dovolání přípustným dle písmene c/ pro po posouzení výkladu ustanovení § 118b odst. 1 o. s. ř., když napadené rozhodnutí je potud v rozporu s judikaturou  Nejvyššího soudu.

    Dovolatelka sice váže argumentaci týkající se § 118b o. s. ř. k dovolacímu důvodu uvedenému v § 241a odst. 1 písm. a/ o. s. ř.,   tam, kde rozhodnutí odvolacího soudu spočívá  v rovině právní na výkladu  (interpretaci) procesní normy (jako v tomto případě, kde byla  obrana dovolatelky zčásti odmítnuta  s poukazem na hranice sporu vytýčené aplikací § 118b o. s. ř.), je však kritika těchto závěrů z obsahového hlediska kritikou správností právního posouzení věci. 

    Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

    Zákonem 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (§ 433 bod 1. a § 434), s přihlédnutím k § 432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy, tedy i občanský soudní řád ve znění účinném    do 31. prosince 2007.

    Podle ustanovení § 118b o. s. ř. (v rozhodném znění) ve věcech ochrany osobnosti podle občanského zákoníku, ve věcech ochrany proti uveřejňování informací, které jsou zneužitím svobody projevu, slova a tisku, popřípadě ochrany práv třetích osob podle právních předpisů o hromadných informačních prostředcích, ve sporech vyvolaných konkursem a vyrovnáním, o základu věci ve sporech o ochranu hospodářské soutěže, o základu věci ve sporech o ochranu práv porušených nebo ohrožených nekalým soutěžním jednáním, o základu věci ve sporech z porušení nebo ohrožení práva na obchodní tajemství a v dalších případech stanovených zákonem mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání nejpozději do skončení prvního jednání, které se v nich konalo; k později uvedeným skutečnostem a důkazům se nepřihlíží. To neplatí, jde-li o skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly (vznikly) po prvním jednání nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést (odstavec 1). O povinnostech podle odstavce 1 a o následcích nesplnění těchto povinností musí být účastníci poučeni v předvolání k prvnímu jednání ve věci (odstavec 2).

    Není pochyb o tom, že předmětný spor (o určení pravosti pohledávky) je sporem vyvolaným konkursem (srov. shodně i stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. června 2007, Opjn 8/2006, uveřejněné pod číslem 74/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), podléhajícím režimu zákonné koncentrace řízení ve smyslu § 118b o. s. ř. Na tomto úsudku založil své úvahy i odvolací soud, jenž rovněž vyšel z toho, že předpoklady aplikace posledně označeného ustanovení byly v souvislosti s poučením, jehož se účastníkům dostalo v předvolání, splněny ke dni, kdy proběhlo první jednání před soudem prvního stupně (20. června 2003).

    Přitom dále platí, že i v režimu zákonné koncentrace řízení podle § 118b odst. 1 o. s. ř. není soud zbaven povinnosti provést i jiné (než účastníky navržené) důkazy, jestliže potřeba jejich provedení vyšla v řízení najevo (§ 120 odst. 3 o. s. ř.). Zákonná koncentrace řízení omezuje soud v rozsahu těchto aktivit potud, že může brát v úvahu jen takové důkazy, jejichž potřeba provedení vyšla najevo do skončení prvního jednání, které se ve věci konalo (shodně srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 28/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek - dále též jen „R 28/2009“).

    Jak se přitom podává ze spisu, do skončení jednání, jež se konalo 20. června 2003 (dále též jen „první jednání“) uplatnili účastníci v řízení následující tvrzení a nabídli soudu následující důkazy:

    A/ Žalobce tvrdil, že :
    1/  Uzavřel s bankou dne 15. dubna 1994 smlouvu o vkladovém účtu s výší vkladu 1.200.000,- Kč a úrokovou sazbou 15% ročně, s dobou trvání vkladu na dobu 24 měsíců. 
    2/  Vzhledem k tomu, že 15. prosince  1995 odňala Č.n. b. pozdější úpadkyni bankovní licenci, byla z žalobcova vkladového účtu   převedena částka 100.000,- Kč do Fondu pojištění vkladů (dále též jen „Fond“), přičemž tuto částku již obdržel. 
    3/ Dále obdržel částku 10.252.92 Kč, takže dlužná částka v současnosti činí 1.124.499,78 Kč.
    4/ 17. dubna 1998 přihlásil pohledávku do konkursu vedeného na majetek úpadkyně.
    5/ Žalovaná jej dopisem z 26. září 2002 vyrozuměla, že jeho pohledávka, přihlášená do konkursu ve výši 1.134.752,70 Kč, byla co do nároku a právního důvodu v plném rozsahu popřena, s tím, že částka 10.252,92 Kč  byla převedena na Fond k výplatě zahájené 14. červnem 1999 a částka 1.124.499,78 Kč byla započtena.  Současně jej žalovaná vyzvala, aby do 30 dnů podal u Městského soudu v Praze žalobu na určení svého práva.

    K tvrzením ad 1/ až 5/ (obsaženým v žalobě č. l. 1-3) žalobce tamtéž nabídl k důkazu:
    1/ smlouvu o vkladovém účtu 15. dubna 1994,
    2/ přihlášku pohledávky ze 16. dubna 1998 a
    3/ dopis žalované z 26. září 2002
    Dále navrhl (tamtéž) provedení  důkazu:
    4/ výslechem účastníků a
    5/ konkursním spisem úpadkyně.

    B/ Žalovaná založila svou procesní obranu na tvrzení, že:
    1/ Výzva k podání žaloby byla žalobci doručena 7. října 2002.
    2/ Žádostí z 30. ledna 1996, žalobcem podepsanou a předloženou pozdější úpadkyni k provedení, požádal žalobce pozdější úpadkyni, aby z identifikačního (technického) účtu k jeho vkladovému účtu převedla na splátkový účet patřící J. H., částku 1.142.681,43  Kč.
    3/ Důvod žádosti z 30. ledna 1996 nebyl pro banku právně významný, přičemž poté, co tuto částku na označený účet převedla, započetl J.H. tuto částku proti části pohledávky, kterou za ním měla banka. Proto žalovaná při přezkumném jednání uvedla jako důvod popření započtení pohledávky.
    4/ Realizace žalobcovy žádosti z 30. ledna 1996 nebyla v rozporu s tím, že pozdější úpadkyně byla k 1. únoru 1996 bankou bez licence (protože Č. n. b. změnila rozhodnutím ze dne 17. listopadu 1995 předmět jejího podnikání tak, že jím jsou činnosti nezbytné k vypořádání pohledávek a závazků společnosti) a okamžikem realizace žádosti z 30. ledna 1996 žalobcova pohledávka vůči pozdější úpadkyni zanikla.

    K tvrzením ad 1/ až 4/ (obsaženým ve vyjádření k žalobě č. l. 9-11) žalovaná tamtéž nabídla k důkazu:
    1/ smlouvu o vkladovém účtu z 15. dubna 1994
    2/ výzvu k podání žaloby (onen dopis z 26. září 2002),
    3/ dodejku  o doručení výzvy,
    4/ Žádost z 30. ledna 1996,
    5/ „sestavu za období“, z 24. září 2002, k účtu,
    6/ „sestavu za období“, ze 4. října 2002, ke splátkovému účtu  a
    7/ výpis z obchodního rejstříku týkající se banky.

    V průběhu prvního jednání, které se ve věci konalo, žalobce rozšířil svá tvrzení jen o prohlášení, že žádost z 30. ledna 1996 nepodával a tato ani nebyla realizována. 

    Žalovaná v průběhu prvního jednání, které se ve věci konalo, rozšířila svou obranu o tvrzení, že žalobce si byl v roce 1996 vědom toho, že nemá pohledávku  ve výši uplatněné přihláškou a žalobou, k čemuž nabídla k důkazu podání  z května 1996, jímž žalobce uplatnil u banky v likvidaci pohledávku pouze ve výši 10.053,08 Kč.

    K tomu navrhla doplnit dokazování listinou z 29. května 1996, kterou žalobce přihlašoval svou pohledávku v rámci likvidace pozdější úpadkyně.

    Jiné návrhy na doplnění dokazování při tomto jednání vzneseny nebyly.

    Soud prvního stupně pak v rámci celkem sedmi jednání, která se před ním konala, provedl dokazování:   
    1/ smlouvou o vkladovém účtu 15. dubna 1994, 2/  výzvou k podání žaloby (dopisem z 26. září 2002), 3/ dodejkou  o doručení výzvy, 4/ přihláškou pohledávky ze 16. dubna 1998, 4/ žádostí z 30. ledna 1996, 5/ „sestavou za období“, z 24. září 2002, k účtu, 6/ „sestavou za období“, ze 4. října 2002, ke splátkovému účtu  , 8/ výpisem z obchodního rejstříku týkajícím se banky (vše při jednání 20. června 2003), 9/ listinou z 29. května 1996, 10/ „průvodním dopisem likvidátora banky z 1. dubna 1996“ (při jednání 13. srpna 2003), 11/ výslechem svědka F. P.  (při jednání   17. března 2004), 12/ dohodou o splnění závazku třetí osobou z 26. ledna 1996, 13/ dokladem banky z 22. března 1996, 14/ výslechem žalobce (při jednání 8. prosince 2004), 15/ rozsudkem Krajského soudu v Praze sp. zn. 5 T 102/2003,   16/ výslechem svědka Ing. J. K. (při jednání 25. února 2005), 17/ „závazným pracovním postupem  VŘ úseku závazků a pohledávek č. 1/95 ze dne 12. prosince 1995“, 18/ dopisem banky manželce žalobce z 23. října 2005, 19/ listinou označenou jako „zrušení smlouvy o vkladových účtech“ ze dne 23. října 1995 a 20/ faxovým podáním České národní banky ze 4. dubna 2005 (při jednání 22. dubna 2005).

    Soud prvního stupně a po něm ani odvolací soud nevěnovaly ve svých rozsudcích žádnou pozornost zákonným mezím, jež provádění důkazů v této věci kladlo ustanovení § 118b o. s. ř. Přitom je na první pohled zřejmé, že zejména důkazy prováděné soudem prvního stupně poté, co odvolací soud zrušil jeho první rozsudek, nejsou ve smyslu § 118b odst. 1 věty první o. s. ř. těmi, které k prokázání rozhodných skutečností o věci samé účastníci označili „nejpozději do skončení prvního jednání“, konaného 20. června 2003.

    Jak Nejvyšší soud vysvětlil v R 28/2009, obecně není vyloučeno, aby v řízení podléhajícím zákonné koncentraci dle § 118b o. s. ř. provedl soud i jiné (než účastníky navržené) důkazy, jestliže potřeba jejich provedení vyšla v řízení najevo (§ 120 odst. 3 o. s. ř.) do skončení prvního jednání, které se ve věci konalo. Rovněž není vyloučeno (ve shodě s dikcí § 118b odst. 1 věty druhé o. s. ř.) provádění těch důkazů, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, důkazů, které nastaly (vznikly) po prvním jednání nebo důkazů, které účastník nemohl bez své viny včas uvést.

    V takovém případě však  požadavku,  aby soud v odůvodnění rozsudku uvedl o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil (§ 157 odst. 2 o. s. ř.), odpovídá jen takové odůvodnění rozsudku, v němž bude vysvětleno, proč při formulaci skutkových závěrů soud vyšel i z důkazů, které provedl, ačkoli nešlo o důkazy, které by řádně a včas poučení účastnici označili nejpozději do skončení prvního jednání, které se ve věci  konalo.

    Rozsudek, který tomuto požadavku neodpovídá, je nepřezkoumatelný. Navenek se totiž jeví jako rozhodnutí, jímž soud institut zákonné koncentrace řízení v rozporu s kogentní procesní normu ignoruje. Přezkumnou instanci (odvolací soud, dovolací soud) takové rozhodnutí nadto zbavuje možnosti přezkoumat správnost úvahy (v rozsudku neprojevené) o přípustnosti provedení důkazu nad rámec plynoucí z § 118b odst. 1 věty první o. s. ř. 

    Provádí-li soud v řízení podléhajícím zákonné koncentraci důkaz nad rámec plynoucí z § 118b odst. 1 věty první o. s. ř., aniž tento postup v rozsudku zdůvodní, nutně tím posiluje v účastníku řízení, který si je omezení kladených jeho povinnosti tvrzení a důkazní povinnosti vědom a respektuje je, nežádoucí úsudek o tom, že dodržovat  procesní pravidla se nevyplácí a snižuje respekt k právu jako takovému. Takový postup rovněž oslabuje předvídatelnost soudního rozhodování a zejména v rozhodovací praxi odvolacích soudů jej nelze tolerovat. 

    Dovolatelka má tudíž pravdu, namítá-li, že odvolací soud jí neposkytl stejné (rovné) zacházení jako žalobci. Napadené rozhodnutí, které odmítá její důkazní návrh s poukazem na princip zákonné koncentrace řízení vyjádřený v § 118b odst. 1 o. s. ř. a současně se nevypořádává s tím, proč byly provedeny a jako právně významné hodnoceny další důkazy, jež rovněž nevzešly z důkazních návrhů účastníků řízení přednesených do skončení prvního jednání, které se ve věci konalo 20. června 2003, takový dojem nutně vzbuzuje. Dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. byl tak uplatněn právem.  

    Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadený rozsudek zrušil (včetně závislého výroku o nákladech řízení) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta první).

    V novém rozhodnutí o věci odvolací soud výslovně uvede, které z těch důkazů, v řízení provedených, aniž je účastníci navrhli do skončení jednání konaného 20. června 2003, má za přípustné a proč a ke kterým z nich podle § 118b odst. 1 věty první, části věty za středníkem, o. s. ř. nepřihlíží, protože přihlížet nesmí.  Těmto úvahám pak přizpůsobí i skutkové závěry.

    Vzejde-li ze skutkového stavu věci respektujícího principy zákonné koncentrace řízení skutkový závěr, podle kterého žalobce dal bance závazný pokyn, aby z jeho účtu převedla na účet jiné osoby u téže banky spornou částku, pak odvolací soud nepřehlédne při vyhodnocení argumentace spočívající v tom, že převod se uskutečnil dříve (26. ledna), než byl pokyn dán (30. ledna), závěry, jež Nejvyšší soud v obdobné situaci formuloval v rozsudku ze dne 30. ledna 2007, sp. zn. 29 Odo 632/2005, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 6, ročníku 2007, pod číslem 93.


    © EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz


    redakce (jav)
    11. 6. 2009

    Poslat článek emailem

    *) povinné položky

    Další články:

    • Odůvodnění soudního rozhodnutí
    • Pracovní poměr (exkluzivně pro předplatitele)
    • Právní jednání (exkluzivně pro předplatitele)
    • Promlčení (exkluzivně pro předplatitele)
    • Soudní poplatky (exkluzivně pro předplatitele)
    • SVJ (exkluzivně pro předplatitele)
    • Odůvodnění
    • Nejlepší zájem dítěte
    • Moderační právo
    • Korunové dluhopisy
    • Dovolání (exkluzivně pro předplatitele)

    Novinky v eshopu

    Aktuální akce

    • 05.08.2025ChatGPT od A do Z v právní praxi (online - živé vysílání) - 5.8.2025
    • 12.08.2025Claude (Anthropic) od A do Z v právní praxi (online - živé vysílání) - 12.8.2025
    • 19.08.2025Microsoft Copilot od A do Z v právní praxi (online - živé vysílání) - 19.8.2025
    • 26.08.2025Gemini a NotebookLM od A do Z v právní praxi (online - živé vysílání) - 26.8.2025
    • 02.09.2025Pracovní smlouva prakticky (online - živé vysílání) - 2.9.2025

    Online kurzy

    • Úvod do problematiky squeeze-out a sell-out
    • Pořízení pro případ smrti: jak zajistit, aby Váš majetek zůstal ve správných rukou
    • Zaměstnanec – rodič z pohledu pracovněprávních předpisů
    • Flexi novela zákoníku práce
    • Umělá inteligence a odpovědnost za újmu
    Lektoři kurzů
    JUDr. Tomáš Sokol
    JUDr. Tomáš Sokol
    Kurzy lektora
    JUDr. Martin Maisner, Ph.D., MCIArb
    JUDr. Martin Maisner, Ph.D., MCIArb
    Kurzy lektora
    Mgr. Marek Bednář
    Mgr. Marek Bednář
    Kurzy lektora
    Mgr. Veronika  Pázmányová
    Mgr. Veronika Pázmányová
    Kurzy lektora
    Mgr. Michaela Riedlová
    Mgr. Michaela Riedlová
    Kurzy lektora
    JUDr. Jindřich Vítek, Ph.D.
    JUDr. Jindřich Vítek, Ph.D.
    Kurzy lektora
    Mgr. Michal Nulíček, LL.M.
    Mgr. Michal Nulíček, LL.M.
    Kurzy lektora
    JUDr. Ondřej Trubač, Ph.D., LL.M.
    JUDr. Ondřej Trubač, Ph.D., LL.M.
    Kurzy lektora
    JUDr. Jakub Dohnal, Ph.D., LL.M.
    JUDr. Jakub Dohnal, Ph.D., LL.M.
    Kurzy lektora
    JUDr. Tomáš Nielsen
    JUDr. Tomáš Nielsen
    Kurzy lektora
    všichni lektoři

    Konference

    • 18.09.2025Diskusní fórum: Daňové právo v praxi - 18.9.2025
    • 02.10.2025Trestní právo daňové - 2.10.2025
    • 03.10.2025Daňové právo 2025 - Daň z přidané hodnoty - 3.10.2025
    Archiv

    Magazíny a služby

    • Monitoring judikatury (24 měsíců)
    • Monitoring judikatury (12 měsíců)
    • Monitoring judikatury (6 měsíců)

    Nejčtenější na epravo.cz

    • 24 hod
    • 7 dní
    • 30 dní
    • Právo na víkend - týden v české justici očima šéfredaktora
    • Zaměstnanecké dílo a jeho praktické aspekty
    • Specifika online mediace
    • Firemní influencing pohledem pracovního, autorského práva a ochrany spotřebitele
    • Jak správně elektronicky doručovat zaměstnanci
    • Od konkurenční doložky k právní nejistotě: kontroverzní výklad Nejvyššího soudu v rozsudku 27 Cdo 1236/2024
    • Nejlepší zájem dítěte
    • Insolvence v českém právu: co by měli vědět věřitelé i dlužníci
    • Jak správně elektronicky doručovat zaměstnanci
    • Dodání elektronického systému spisové služby po 1.7.2025
    • Znamená „převedení na jinou práci“ stále to, co říká zákon?
    • Dawn-raid a.k.a. místní šetření: Ústavní soud potvrzuje potřebu zvýšené opatrnosti u konkurenčních podnětů
    • Insolvence v českém právu: co by měli vědět věřitelé i dlužníci
    • Firemní influencing pohledem pracovního, autorského práva a ochrany spotřebitele
    • Veřejně přístupná účelová komunikace a její znaky
    • Evropská zdravotní data pod lupou: Co přináší nová regulace a datová centra (EHDS)?
    • Nařízení odstranění černé stavby aneb Když výjimka potvrzuje pravidlo
    • Promlčení zápůjčky na dobu neurčitou a změna judikatury Nejvyššího soudu
    • Top 12 čili Tucet nejvýznamnějších judikátů Nejvyššího soudu z loňského roku 2024 vzešlých z řešení pracovněprávních sporů
    • Dítě a dovolená v zahraničí: Co dělat, když druhý rodič nesouhlasí s cestou?
    • Závislá práce ve světle nového rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2025, sp. zn. A Ads 6/2025
    • Finální podoba flexibilní novely zákoníku práce nabyla účinnosti - co nás čeká?
    • Smlouva o smlouvě budoucí kupní k nemovitým věcem: Písemná forma není povinná, říká Nejvyšší soud
    • Veřejně přístupná účelová komunikace a její znaky

    Soudní rozhodnutí

    Odůvodnění soudního rozhodnutí

    Postup soudu, který řádně neodůvodní své právní závěry, porušuje právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

    Pracovní poměr (exkluzivně pro předplatitele)

    V případě § 48 odst. 3 písm. c) zák. práce „jeho smyslem a účelem je zabránit trvání pracovního poměru ve všech případech, kdy nejsou splněny zákonné předpoklady pro...

    Právní jednání (exkluzivně pro předplatitele)

    Smyslem a účelem úpravy § 581 věty druhé o. z. je především ochrana osob jednajících v duševní poruše. Ochrana osoby bez dostatečné schopnosti právně jednat má přednost před...

    Promlčení (exkluzivně pro předplatitele)

    K uzavření dohody podle § 647 o. z. může dojít i jednáním mezi věřitelem a dlužníkem o mimosoudním řešení sporu. Bude tomu tak v případě, kdy se způsobem nevzbuzujícím...

    Soudní poplatky (exkluzivně pro předplatitele)

    Osvobození podle § 11 odst. 2 písm. d) zákona o soudních poplatcích se týká i žalobce, který se domáhá přímého nároku na pojistné plnění podle § 9 zákona č. 168/1999 Sb., o...

    Hledání v rejstřících

    • mapa serveru
    • o nás
    • reklama
    • podmínky provozu
    • kontakty
    • publikační podmínky
    • FAQ
    • obchodní a reklamační podmínky
    • Ochrana osobních údajů - GDPR
    • Nastavení cookies
    100 nej
    © EPRAVO.CZ, a.s. 1999-2025, ISSN 1213-189X
    Provozovatelem serveru je EPRAVO.CZ, a.s. se sídlem Dušní 907/10, Staré Město, 110 00 Praha 1, Česká republika, IČ: 26170761, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 6510.
    Automatické vytěžování textů a dat z této internetové stránky ve smyslu čl. 4 směrnice 2019/790/EU je bez souhlasu EPRAVO.CZ, a.s. zakázáno.

    Jste zde poprvé?

    Vítejte na internetovém serveru epravo.cz. Jsme zdroj informací jak pro laiky, tak i pro právníky profesionály. Zaregistrujte se u nás a získejte zdarma řadu výhod.

    Protože si vážíme Vašeho zájmu, dostanete k registraci dárek v podobě unikátního online kurzu Základy práce s AI. Tento kurz vás vybaví znalostmi a nástroji potřebnými k tomu, aby AI nebyla jen dalším trendem, ale spolehlivým partnerem ve vaší praxi. Připravte se objevit potenciál AI a zjistit, jak může obohatit vaši kariéru.

    Registrace je zdarma, k ničemu Vás nezavazuje a získáte každodenní přehled o novinkách ve světě práva.


    Vaše data jsou u nás v bezpečí. Údaje vyplněné při této registraci zpracováváme podle podmínek zpracování osobních údajů



    Nezapomněli jste něco v košíku?

    Vypadá to, že jste si něco zapomněli v košíku. Dokončete prosím objednávku ještě před odchodem.


    Přejít do košíku


    Vaši nedokončenou objednávku vám v případě zájmu zašleme na e-mail a můžete ji tak dokončit později.