epravo.cz

Přihlášení / registrace

Nemáte ještě účet? Zaregistrujte se


Zapomenuté heslo
    Přihlášení / registrace
    • ČLÁNKY
      • občanské právo
      • obchodní právo
      • insolvenční právo
      • finanční právo
      • správní právo
      • pracovní právo
      • trestní právo
      • evropské právo
      • veřejné zakázky
      • ostatní právní obory
    • ZÁKONY
      • sbírka zákonů
      • sbírka mezinárodních smluv
      • právní předpisy EU
      • úřední věstník EU
    • SOUDNÍ ROZHODNUTÍ
      • občanské právo
      • obchodní právo
      • správní právo
      • pracovní právo
      • trestní právo
      • ostatní právní obory
    • AKTUÁLNĚ
      • 10 otázek
      • tiskové zprávy
      • vzdělávací akce
      • komerční sdělení
      • ostatní
      • rekodifikace TŘ
    • Rejstřík
    • E-shop
      • Online kurzy
      • Online konference
      • Záznamy konferencí
      • EPRAVO.CZ Premium
      • Konference
      • Monitoring judikatury
      • Publikace a služby
      • Společenské akce
      • Advokátní rejstřík
      • Partnerský program
    • Předplatné
    20. 12. 2012
    ID: 87748

    Vydržení vlastnictví státem

    Okolnost, že jako vlastník nemovitosti je zapsán v katastru nemovitostí stát, který také prostřednictvím určité organizace s nemovitostí hospodařil, aniž by byl jakkoli obcí upozorněn na to, že vlastníkem předmětné nemovitosti stát není, je dokladem dobré víry státu o vlastnictví k nemovitosti v důsledku splnění předpokladů pro vydržení vlastnictví.

    (Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 28 Cdo 1966/2012, ze dne 2.10.2012)

    Nejvyšší soud České republiky rozhodl o dovolání dovolatele Obce S.S., zastoupené JUDr. J.W., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni z 10. 10. 2011, sp. zn. 11Co 30/2010, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 7C 363/2006 (žalobce Obce S.S., zastoupené JUDr. J.W., advokátkou, K.V., proti žalovaným: 1) Lesům ČR, státnímu podniku,  a 2) Ředitelství silnic a dálnic ČR, státní příspěvkové organizaci, zastoupenému JUDr. Z.L., advokátkou, K.V., o určení vlastnického práva k nemovitostem, tak, že dovolání se zamítá.

    Z odůvodnění :

    O žalobě žalující obce, podané u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 7C 363/2006, bylo rozhodnuto rozsudkem uvedeného soudu prvního stupně ze 14. 10. 2009, č. j. 7C 363/2006-46. Tímto rozsudkem bylo určeno, že Obec S.S. je vlastníkem pozemků parc. v katastrálním území S. S. u S., zapsaných na listu vlastnictví (katastrální středisko S.). Žalovaným Lesům České republiky bylo uloženo zaplatit žalující Obci S.S. na náhradu nákladů řízení 13.863,50 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

    O odvolání žalovaných Lesů České republiky, s. p., proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Plzni z 10. 10. 2011, sp. zn. 11Co 30/2010. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu v Sokolově ze 14. 10. 2009, č. j. 7C 363/2006-46, změněn ve věci samé tak, že žaloba žalující obce byla zamítnuta; o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně bylo odvolacím soudem rozhodnuto tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto tak, že žalující obci bylo uloženo nahradit žalovaným Lesům České republiky na náhradu těchto nákladů řízení 3.000,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu; také bylo žalující obci uloženo zaplatit žalovanému Ředitelství silnic a dálnic ČR na náhradu nákladů odvolacího řízení 26.693,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu.

    V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 212 občanského soudního řádu, včetně řízení, které vydání tohoto rozsudku předcházelo, a dospěl k závěru, že podané odvolání je důvodné.

    Vzhledem k tomu, že žalované Lesy České republiky sdělily soudu, že podstatná část nemovitostí, o něž jde v tomto řízení, převedly do práva hospodaření Ředitelství silnic a dálnic ČR, odvolací soud (poté, co obdržel návrh žalující obce na vstup dalšího účastníka do řízení – Ředitelství silnic a dálnic ČR ohledně části předmětu řízení) usnesením připustil přistoupení uvedeného druhého žalovaného do tohoto řízení; tento další žalovaný hospodaří nyní s většinou pozemků, které jsou tu předmětem sporu (s výjimkou pozemků v katastrálním území S. S. u S.).

    Odvolací soud poukazoval na to, že při svém rozhodování měl na zřeteli, že v této právní věci rozhodoval již i dovolací soud rozsudkem z 3. 11. 2010 (28Cdo 2679/2010 Nejvyššího soudu), který dospěl k právnímu závěru, že žalovaný státní podnik Lesy České republiky mají v této právní věci věcnou pasívní legitimaci.

    Žalované Lesy České republiky i v odvolacím řízení dovozovali, že tu vydržely vlastnické právo k pozemkům, jež jsou mezi účastníky tohoto řízení sporné; jde o pozemky, o nichž žalující obec v řízení uváděla, že jí byly přiděleny přídělem č. 12 z roku 1949 a jejichž držby se obec ujala 1. 12. 1949. Také žalované Ředitelství silnic a dálnic se ztotožnilo s důvody odvolání žalovaných Lesů České republiky. Naproti tomu žalující obec S.S. trvalo na svém názoru, že tvrzená „dobrá víra žalovaných Lesů ČR, s. p., byla tu přetržena a nemohlo tu dojít k vydržení“.

    Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku uváděl, že shodně s názorem soudu prvního stupně má za to, že z výsledků zjištění učiněných v tomto řízení vyplynulo, že žalující obec se ujala držby přidělených pozemků, o něž jde v tomto řízení, k 1. 12. 1949 a že tedy tu bylo na místě aplikovat ustanovení § 2 zákona 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí. Sporné pozemky tu přešly do vlastnictví žalující Obce S.S. ze zákona dne 24. 5. 1991; dne 12. 10. 2001 obdržely žalované Lesy České republiky sdělení žalující obce o tom, že bude požadovat navrácení sporných pozemků. Žalující obec Staré Sedlo však v jednoroční lhůtě, stanovené v § 8 zákona 172/1991 Sb., neučinila žádný návrh na zápis předmětných nemovitostí do jejího vlastnictví. Odvolací soud proto dovozoval (na rozdíl od soudu prvního stupně), že uvedené ustanovení § 8 zákona 172/1991 Sb. (o povinnosti obce podat do jednoho roku od nabytí vlastnictví nemovitosti návrh na záznam vlastnictví k nemovitosti do katastru nemovitostí) nezakotvuje prekluzívní lhůtu, ale jde tu o povinnost pořádkové povahy. Pokud obec nevyužila možnosti, kterou jí tu nabízel zákon 172/1991 Sb., zůstal jako vlastník sporných nemovitostí zapsán stát – Česká republika.

    Odvolací soud tedy dospěl k závěru, že tu marně uplynula nejen roční pořádková lhůta stanovená zákonem 172/1991 Sb., ale že také ke dni 24. 5. 2001 uplynula již i desetiletá lhůta ve smyslu ustanovení § 134 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji v nepřetržité držbě po dobu deseti let, jde-li o nemovitou věc. Přijetím zákona, v jehož důsledku došlo k přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, nemohla být bez dalšího prolomena dobrá víra oprávněného držitele věci, který s věcí nakládal jako s vlastní (§ 129 odst. 1 občanského zákoníku). Podle názoru odvolacího soudu okolnost, že jako vlastník nemovitosti je zapsán v katastru nemovitostí stát, který také prostřednictvím určité organizace s nemovitostí hospodařil, aniž by byl jakkoli obcí upozorněn na to, že vlastníkem předmětné nemovitosti stát není, je dokladem dobré víry státu o vlastnictví k nemovitosti v důsledku splnění předpokladů pro vydržení vlastnictví. Nelze tu dovodit, měl za to odvolací soud, že žalovaný (Lesy České republiky, s. p.) přijetím zákona dobrou víru na jeden rok ztratil a teprve po jednom roce ji opětovně nabyl tak, aby se počátek běhu vydržecí doby posunul až na 24. 5. 1992. Odvolací soud tedy uzavřel, že „obec promarnila své vlastnické právo, když po dobu více jak deset let neučinila žádné úkony, kterými by své vlastnické právo, nabyté ze zákona, uchovala.

    Na základě uvedených důvodů odvolací soud podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu žalující obce zamítl.

    O nákladech řízení před soudem prvního stupně rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu podle kriteria úspěchu účastníků řízení ve věci samé.

    O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud s použitím ustanovení § 224 odst. 1 občanského soudního řádu ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu.

    Rozsudek odvolacího soudu byl doručen 18. 11. 2011 advokátce, která žalovanou obec v řízení zastupovala, a dovolání ze strany této žalující bylo podáno u soudu prvního stupně dne 16. 1. 2012, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu.

    Dovolávající se Obec S.S. navrhovala, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu z 10. 10. 2011 (sp. zn. 11Co 30/2010 Krajského soudu v Plzni) a aby věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Co do přípustnosti dovolání bylo v tomto dovolání poukazováno na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu. Jako dovolací důvody bylo v dovolání poukazováno na to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování.

    V dovolání bylo především vytýkáno, že odvolací soud „bez jakéhokoli důkazu či shodného tvrzení účastníků dospěl k závěru, že pozemky, o něž jde v tomto řízení, byly předmětem držby ze strany žalované po dobu 10 let od 24. 5. 1991“. Podle názoru dovolávající se obce nebyl v řízení před soudy obou stupňů proveden žádný důkaz k otázce držby pozemků před 1. 1. 1992 a po tomto dni; odvolací soud tedy pochybil tím, když bez jakéhokoli důkazu dovodil držbu nemovitostí žalovaným státním podnikem Lesy České republiky, a to za situace, kdy uvedený podnik vznikl až dnem 1. 1. 1992.

    Dovolávající se obec v dovolání uváděla, že rovněž nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že vydržecí doba počala běžet v daném případě již dnem účinnosti zákona 172/1991 Sb. Dovolávající se obec poukazovala na ustanovení § 134 odst. 4 občanského zákoníku (ve znění účinném od 1. 1. 1992), podle něhož se pro počátek a trvání vydržecí doby použijí přiměřené ustanovení o běhu promlčecí doby, a na ustanovení § 8 zákona 172/1991 Sb., jímž byla stanovena jednoroční pořádková lhůta k podání návrhu na zápis vlastnictví v evidenci nemovitostí (což obec měla splnit do 24. 5. 1992). Podle názoru uvedeném v dovolání nešlo tedy o to, „že by přijetí zákona 172/1991 Sb. znamenalo ztrátu dobré víry držitele věci, ale o to, že během jednoroční lhůty podle § 8 zákona 172/1991 Sb. vydržecí doba neběžela“.

    Dovolávající se obec posléze poukazovala na zákon 173/2012 Sb., kterým byl změněn zákon 172/1991 Sb. a v jehož ustanovení je nyní nově stanoveno: Pokud vlastnické právo, které na obec přešlo podle § 1, § 2, § 2a nebo § 2b zákona 172/1991 Sb., není dosud zapsáno v katastru nemovitostí, je obec povinna nejpozději do 31. 3. 2013 uplatnit návrh vůči katastrálnímu úřadu nebo podat žalobu na určení vlastnického práva u soudu; nesplní-li obec tuto svou povinnost, považuje se den 1. dubna 2012 za den přechodu vlastnického práva na stát. Podle názoru uvedeného v dovolání z tohoto nového ustanovení „vyplývá, že do 31. 3. 2014 nemůže dojít ke zpětnému přechodu vlastnického práva na stát, a to ani na základě vydržení“. Tedy také v daném případě, podle názoru uplatněném v dovolání, stát nemohl nabýt vlastnické právo k předmětným pozemkům na základě vydržení.

    Přípustnost dovolání je v tomto případě dána podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu, podle něhož je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.

    V dovolání dovolávající se obce byl uplatněn jednak dovolací důvod, že rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž směřuje dovolání, vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (ve smyslu ustanovení § 241a odst. 3 občanského soudního řádu). Dále byl uplatněn v dovolání i dovolací důvod, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu).

    K ustanovení § 241a odst. 3 občanského soudního řádu bylo v rozhodnutí uveřejněném pod č. 8/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, vyloženo, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, jež nemá v podstatné části oporu v dokazování, jen jestliže soud vzal za zjištěno něco, co ve spise vůbec není, ale také jestliže nepokládá za zjištěnou podstatnou skutečnost (právně významnou), která bez dalšího z obsahu spisu naopak vyplývá. Podle názoru dovolacího soudu nelze mít za to, že by v projednávané právní věci takto odvolací soud nesprávně postupoval.

    Rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu), jestliže soud posoudil projednávanou právní věc podle nesprávného právního předpisu anebo si aplikovaný právní předpis nesprávně vyložil (viz k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek text na str. 13/45).

    V daném případě odvolací soud posoudil projednávanou právní věc zejména podle ustanovení § 134 odst. 1 občanského zákoníku a podle ustanovení § 8 odst. 1 zákona 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí (ve znění platném v době vynesení rozsudku odvolacího soudu).

    Podle ustanovení § 134 odst. 1 občanského zákoníku oprávněný držitel věci se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

    Pro počátek a trvání doby vydržení se podle ustanovení § 134 odst. 4 občanského zákoníku použijí přiměřeně ustanovení o běhu promlčecí doby. Podle ustanovení § 101 občanského zákoníku promlčecí doba běží (není-li v občanském zákoníku dále uvedeno jinak) ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

    Podle ustanovení zákona 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, přecházejí věci podle tohoto zákona do vlastnictví obcí (s výjimkami plynoucími z ustanovení § 4 odst. 1 zákona 172/1991 Sb.) se všemi právy a povinnostmi, které se k tomuto majetku vztahují. Z ustanovení zákona 172/1991 Sb. tedy vyplývalo, že byly-li splněny podmínky uvedené v § 2 odst. 1 písm. a) zákona 172/1991 Sb., přešly nemovitosti dnem účinnosti tohoto zákona (24. 5. 1991) do vlastnictví obce.

    V ustanovení § 8 zákona 172/1991 Sb. byla obcím stanovena jednoroční pořádková lhůta k podání návrhu na zápis vlastnictví k nemovitostem, získaným podle zákona 172/1991 Sb., do evidence nemovitostí; tato pořádková lhůta k zápisu do evidence nemovitostí trvala do 24. 5. 1992.

    Z žádného právního předpisu nebylo možné vyloučit uplatnění námitky vydržení vlastnického práva, týkající se přechodů věci podle zákona 172/1991 Sb. Nemožnost uplatnění námitky vydržení tu nelze vyloučit ani s poukazem na ustanovení ústavně právních předpisů (srov. k tomu např. nálezy Ústavního soudu ČR uveřejněné pod č. 160 ve svazku 9 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR a pod č. 45 ve svazku 7 téže Sbírky). Nemožnost uplatnění námitky vydržení nelze bez dalšího dovodit nyní ani z ustanovení zákona č. 173/2012, na něž bylo poukazováno po vydání tohoto zákona v doplnění dovolání dovolávající se obce v daném případě.

    V rozhodnutí uveřejněném pod č. 50/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek vydávané Nejvyšším soudem, byl zaujat také právní názor, že do doby, po kterou měl oprávněný držitel věc v držbě, je třeba pro účely vydržení započíst i dobu, po kterou věc držitel držel před 1. 1. 1992.

    Vzhledem k uvedeným ustanovením právních předpisů i k citovaným právním závěrům z uveřejněné judikatury soudů (ze Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) i z nálezů Ústavního soudu ČR (jimiž jsou obecné soudy vázány), z nichž dovolací soud vycházel i v daném případě, stejně jako je měl na zřeteli i odvolací soud ve svém rozsudku z 10. 10. 2011, proti němuž směřovalo dovolání dovolávající se obce, nemohl dovolací soud dospět přesvědčivě k závěru, že by odvolací soud posoudil projednávanou právní věc podle nesprávného právního předpisu, anebo že by si při tomto posouzení aplikovaný právní předpis nesprávně vyložil, takže by bylo na místě toto dovoláním napadené rozhodnutí zrušit jako nesprávné. Nezbylo proto dovolacímu soudu než přikročit podle ustanovení § 243b odst. 2 občanského soudního řádu svým rozsudkem (§ 243b odst. 6 o. s. ř.) k zamítnutí dovolání dovolávající se obce, které bylo sice přípustné, ale nebylo shledáno dovoláním důvodným.

    ( zdroj: www.nsoud.cz )


    © EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz


    redakce (jav)
    20. 12. 2012
    pošli emailem
    vytiskni článek

    Poslat článek emailem

    *) povinné položky

    • Tweet

    Další články:

    • Advokátní tarif (exkluzivně pro předplatitele)
    • Bydliště dítěte (exkluzivně pro předplatitele)
    • Dokazování (exkluzivně pro předplatitele)
    • Znalečné (exkluzivně pro předplatitele)
    • Výpověď z nájmu bytu
    • Ústavní výchova
    • Náhradní pozemek
    • Náklady řízení (exkluzivně pro předplatitele)
    • Restituce (exkluzivně pro předplatitele)
    • Úprava styku (exkluzivně pro předplatitele)
    • Clo

    Novinky v eshopu

    Aktuální akce

    • 13.05.2025Jak na náhradu škody při pochybení finančního úřadu (online - živé vysílání) - 13.5.2025
    • 13.05.2025Due Dilligence – jak nechybovat při prodeji firmy (online - živé vysílání) - 13.5.2025
    • 16.05.2025Novinky v soutěžním právu (online - živé vysílání) - 16.5.2025
    • 20.05.2025Náhrada škody ve stavebnictví (online - živé vysílání) - 20.5.2025
    • 21.05.2025Flexinovela zákoníku práce 2025 (online - živé vysílání) - 21.5.2025

    Online kurzy

    • Zaměstnanec – rodič z pohledu pracovněprávních předpisů
    • Flexi novela zákoníku práce
    • Umělá inteligence a odpovědnost za újmu
    • Novela insolvenčního zákona – klíčové změny od 1. 10. 2024
    • Evropské právo a jeho vliv na sport
    Lektoři kurzů
    JUDr. Tomáš Sokol
    JUDr. Tomáš Sokol
    Kurzy lektora
    JUDr. Martin Maisner, Ph.D., MCIArb
    JUDr. Martin Maisner, Ph.D., MCIArb
    Kurzy lektora
    Mgr. Marek Bednář
    Mgr. Marek Bednář
    Kurzy lektora
    Mgr. Veronika  Pázmányová
    Mgr. Veronika Pázmányová
    Kurzy lektora
    Mgr. Michaela Riedlová
    Mgr. Michaela Riedlová
    Kurzy lektora
    JUDr. Jindřich Vítek, Ph.D.
    JUDr. Jindřich Vítek, Ph.D.
    Kurzy lektora
    Mgr. Michal Nulíček, LL.M.
    Mgr. Michal Nulíček, LL.M.
    Kurzy lektora
    JUDr. Ondřej Trubač, Ph.D., LL.M.
    JUDr. Ondřej Trubač, Ph.D., LL.M.
    Kurzy lektora
    JUDr. Jakub Dohnal, Ph.D., LL.M.
    JUDr. Jakub Dohnal, Ph.D., LL.M.
    Kurzy lektora
    JUDr. Tomáš Nielsen
    JUDr. Tomáš Nielsen
    Kurzy lektora
    všichni lektoři

    Konference

    • 15.05.2025Rodina v právu a bezpráví - Děti a jejich právo na participaci - 15.5.2025
    Archiv

    Magazíny a služby

    • Monitoring judikatury (24 měsíců)
    • Monitoring judikatury (12 měsíců)
    • Monitoring judikatury (6 měsíců)

    Nejčtenější na epravo.cz

    • 24 hod
    • 7 dní
    • 30 dní
    • Trestný čin poškození věřitele
    • Novinky z české a evropské regulace finančních institucí za měsíc březen 2025
    • Rozhodnutí NSS podstatně mění zaběhlá pravidla v daňovém řízení: Po lhůtě už jen soudní cestou
    • Může rodič sledovat své dítě kamerou nebo prostřednictvím telefonu či hodinek?
    • Zákaz konkurence jednatele s.r.o.
    • Vyšetřování
    • Dokazování (exkluzivně pro předplatitele)
    • Advokátní tarif (exkluzivně pro předplatitele)
    • Může rodič sledovat své dítě kamerou nebo prostřednictvím telefonu či hodinek?
    • Rozhodnutí NSS podstatně mění zaběhlá pravidla v daňovém řízení: Po lhůtě už jen soudní cestou
    • Právní novinky v roce 2025, část druhá – Změna v obsazení soudů, úprava psychoaktivních látek a změny v pracovním právu
    • Přeměny obchodních společností v roce 2025: Přehled forem, výhod, rizik a novinek
    • Přemístění seychelské společnosti do České republiky
    • Zákaz konkurence jednatele s.r.o.
    • 10 otázek pro ... Martina Wintera
    • Odpovědnost dopravce a zasílatele za škodu či ztrátu zboží při nakládce
    • Může rodič sledovat své dítě kamerou nebo prostřednictvím telefonu či hodinek?
    • Zápis zániku vozidla bez doložení ekologické likvidace prostřednictvím řízení o přestupku
    • Flexinovela zákoníku práce: sloučení výpovědních důvodů při ztrátě zdravotní způsobilosti
    • Mohou vlastníci nemovitostí zabránit dronům pořizovat fotografie jejich nemovitostí? Rozhodnutí soudu v QR kódu
    • Sugestivní a kapciózní otázky při výslechu v trestním řízení
    • Začala platit první vlna povinností dle AI Aktu
    • Smluvní pokuta versus odpovědnost za újmu: interpretační výzvy § 2050 a § 2898 občanského zákoníku
    • Návraty zaměstnanců z rodičovské dovolené, záskoky a související otázky trvání pracovního poměru

    Soudní rozhodnutí

    Advokátní tarif (exkluzivně pro předplatitele)

    Při rozhodování o odměně zmocněnce poškozených musí soudy aplikovat ustanovení advokátního tarifu na případy, na které dopadá. Pokud soudy takové ustanovení neaplikují, musí...

    Bydliště dítěte (exkluzivně pro předplatitele)

    Při rozhodování o bydlišti dítěte je soud vždy povinen zohlednit nejlepší zájem dítěte. Z odůvodnění musí být zřejmé, co je v konkrétní situaci nejlepším zájmem, jak (na...

    Dokazování (exkluzivně pro předplatitele)

    Je v rozporu se základním právem na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, hodnotí-li odvolací soud nalézacím soudem provedené důkazy jinak, aniž by...

    Kontradiktornost řízení (exkluzivně pro předplatitele)

    Nezaslání vyjádření státního zástupce k dovolání k replice obhajobě je porušením základního práva na soudní ochranu.

    Vyšetřování

    Vnese-li stěžovatel hájitelné tvrzení o tom, že byl podroben špatnému zacházení, vzniká státu, který je podle čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky založen na úctě k právům a...

    Hledání v rejstřících

    • mapa serveru
    • o nás
    • reklama
    • podmínky provozu
    • kontakty
    • publikační podmínky
    • FAQ
    • obchodní a reklamační podmínky
    • Ochrana osobních údajů - GDPR
    • Nastavení cookies
    100 nej
    © EPRAVO.CZ, a.s. 1999-2025, ISSN 1213-189X
    Provozovatelem serveru je EPRAVO.CZ, a.s. se sídlem Dušní 907/10, Staré Město, 110 00 Praha 1, Česká republika, IČ: 26170761, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 6510.
    Automatické vytěžování textů a dat z této internetové stránky ve smyslu čl. 4 směrnice 2019/790/EU je bez souhlasu EPRAVO.CZ, a.s. zakázáno.

    Jste zde poprvé?

    Vítejte na internetovém serveru epravo.cz. Jsme zdroj informací jak pro laiky, tak i pro právníky profesionály. Zaregistrujte se u nás a získejte zdarma řadu výhod.

    Protože si vážíme Vašeho zájmu, dostanete k registraci dárek v podobě unikátního online kurzu Základy práce s AI. Tento kurz vás vybaví znalostmi a nástroji potřebnými k tomu, aby AI nebyla jen dalším trendem, ale spolehlivým partnerem ve vaší praxi. Připravte se objevit potenciál AI a zjistit, jak může obohatit vaši kariéru.

    Registrace je zdarma, k ničemu Vás nezavazuje a získáte každodenní přehled o novinkách ve světě práva.


    Vaše data jsou u nás v bezpečí. Údaje vyplněné při této registraci zpracováváme podle podmínek zpracování osobních údajů



    Nezapomněli jste něco v košíku?

    Vypadá to, že jste si něco zapomněli v košíku. Dokončete prosím objednávku ještě před odchodem.


    Přejít do košíku


    Vaši nedokončenou objednávku vám v případě zájmu zašleme na e-mail a můžete ji tak dokončit později.