Právo na tlumočníka v přestupkovém řízení

(Uložení blokové pokuty cizinci bez tlumočníka může být nezákonné.)

Podle čl. 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, má právo na tlumočníka. Tato právní úprava však naráží jak na řadu otázek při praktickém uplatnění této zásady, tak na částečnou nesrovnalost s čl. 6 odst. 3 písm. e) Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, která má s ohledem na čl. 10 Ústavy České republiky v případě rozporu se zákonem aplikační přednost. V přestupkové praxi se můžeme setkat s řadou rozhodnutí a jiných úkonů správních orgánů, které jsou v rozporu s touto zárukou základních práv podezřelého, za jejíž realizaci odpovídá stát, resp. orgány státu (policejní orgány, správní orgány apod.).

Příkladem uveďme situaci, kdy řidič motorového vozidla - cizinec, nehovořící českým jazykem, překročí na území České republiky nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 15 km za hodinu, čímž poruší svou povinnost dle § 18 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb. a naplní tak skutkovou podstatu přestupku ve smyslu § 125c odst. 1 písm. f) bodu 4 citovaného zákona. Rychlost vozidla je řádně zjištěna měřením policie a vozidlo je následně policií zastaveno. Řidič ve snaze předejít větším komplikacím podepíše automaticky pokutový blok, zaplatí na místě požadovanou částku, aniž by si byl dostatečně vědom, za co přesně platí, převezme tzv. díl „B“ bloku a pokračuje v jízdě.

Tento pochopitelný a zdánlivě zákonný postup má však několik zcela zásadních nedostatků.

Za prvé je nutno podotknout, že takový postup je v rozporu s kogentní úpravou § 84 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, protože nebyly splněny podmínky pro vyřízení věci v blokovém řízení. Zejména vzhledem k cizí státní příslušnosti řidiče, který neovládá český jazyk, nelze mít za prokázané, že tento porozuměl dostatečně skutečnostem, které jsou mu kladeny za vinu, s čímž souvisí také důvodná pochybnost o tom, zda byl řidič vozidla schopen se řádně hájit a porozuměl tomu, za co konkrétně zaplatil blokovou pokutu a jaké právní následky s tímto postupem souvisejí. Vzhledem k uvedenému pak vzniká také pochybnost o tom, zda byl spolehlivě zjištěn skutkový stav a ochota přestupce blokovou pokutu zaplatit a nést následky takovéhoto postupu, což jsou taxativně stanovené zákonné podmínky blokového řízení uvedené v § 84 odst. 1 zákona o přestupcích.

Takto vydané rozhodnutí v blokovém řízení je tedy v rozporu se zákonem (konkrétně v rozporu s § 84 odst. 1 zákona o přestupcích) a v případě tzv. přezkumného řízení by mělo být takové rozhodnutí v souladu s § 97 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu zrušeno a věc vrácena k dalšímu opatření příslušnému orgánu. Uplynula-li však lhůta 1 roku od porušení zákona rychlou jízdou, nelze již takové jednání jako přestupek projednat a řízení by mělo být zastaveno, zaplacená bloková pokuta vrácena zpět řidiči vozidla a trestné body řidiči smazány.

Rovněž nelze akceptovat argumentaci, že právo na tlumočníka přísluší pouze tomu, kdo prohlásí, že neovládá jazyk jednání, případně, že tlumočníka si musí podezřelý z přestupku obstarat na vlastní náklady.

Je-li totiž z povahy věci zřejmé, že podezřelý příslušný jazyk neovládá (tato podmínka je bezesporu naplněna v případě, kdy policisté z dokladů řidiče zjistí jeho cizí státní příslušnost a tato osoba s nimi nekomunikuje v českém, případně slovenském jazyce), nelze realizaci práva na tlumočníka ponechat na tom, kdo tlumočníka potřebuje, což jednak odporuje přednostní úpravě tohoto práva v Evropské úmluvě, a zároveň by byl takový postup v rozporu se smyslem této zásady.

Rovněž Ministerstvo vnitra České republiky ve svém Závěru č. 56 Poradního sboru ke správnímu řádu ze dne 14. 5. 2007 uvádí, že příslušný správní orgán je povinen v případech, kdy má být realizováno ústavní právo na pomoc tlumočníka, zajistit tlumočníka sám, a to na vlastní náklady.

Výše uvedené však nic nemění na skutečnosti, že pro rozhodnutí v blokovém řízení musí být splněny zákonné podmínky stanovené v § 84 odst. 1 zákona o přestupcích. A ty nemohou být splněny v případě, kdy podezřelý z přestupku neovládá jazyk, jímž se vede jednání, nemá-li přiděleného tlumočníka, bez ohledu na to, zda tuto skutečnost prohlásil či zda si tlumočníka neobstaral na své náklady. Důkazní břemeno ohledně skutečnosti, zda cizinec podezřelý z přestupku řádně a dostatečně rozuměl postupu a obsahu blokového řízení, dle mého názoru nese správní orgán.

Závěrem lze v zásadě shrnout, že cizinci, který neovládá příslušný jazyk, nelze bez tlumočníka uložit blokovou pokutu, a to ani v případě, kdy sám bez dalšího podepíše blok a zaplatí pokutu na místě. Správní orgán je povinen zajistit cizinci tlumočníka z úřední povinnosti a nemůže tuto povinnost přenášet automaticky na cizince.