Automobil jako odložená cennost při návštěvě sauny

Skutkový a právní stav
 
Žalobce navštívil saunu nacházející se v hotelu nedaleko města. Před návštěvou sauny si na místo určené k odkládání věcí (skříňky před vstupem do prostoru bazénu a sauny) žalobce odložil s ostatními osobními věcmi i klíč od osobního automobilu. Po návštěvě sauny žalobce zjistil, že mu byl kromě obsahu skříňky odcizen i osobní automobil v hodnotě cca 300.000,- Kč, který byl zaparkovaný na nehlídaném parkovišti před hotelem. Provozovatel žalobci vyplatil náhradu škody za odcizené osobní věci a klíč k osobnímu automobilu ve skříňce ve výši 6.500,- Kč. Žalobce se však u soudu domáhal náhrady škody nejen za obsah skříňky, ale také za odcizené vozidlo. Soudy prvního i druhého stupně žalobu zamítly jako nedůvodnou. Žalobce tedy podal dovolání k Nejvyššímu soudu.
 
Odpovědnost za škodu na odložených věcech upravuje § 433 an. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „občanský zákoník“), kde je stanoveno, že je-li s provozováním nějaké činnosti spojeno odkládání věcí, odpovídá provozovatel fyzické osobě za škodu na věcech odložených na místě k tomu určenému nebo na místě, kam se obvykle odkládají. Za klenoty, peníze a jiné cennosti se takto odpovídá jen do výše stanovené nařízením vlády č. 258/1995 Sb., tedy do 5.000,- Kč. Na tomto místě je však třeba podotknout, že tato částka nebyla nikdy od účinnosti výše uvedeného nařízení vlády novelizována, nezohledňuje tak například vývoj průměrné mzdy, která od roku 1995 vzrostla téměř o dvě třetiny[1].
 
Žalobce v podaném dovolání namítal, že úmyslem zákonodárce při omezení rozsahu náhrady škody na odložených cennostech bylo, aby do zařízení poskytujících služby nebyly nošeny drahé věci, které jsou při využití služby nepotřebné. Osobní automobil však dle žalobce za cennost ve výše uvedeném smyslu považovat nelze, byť je cenný. Žalobce se na rozdíl od obou soudů nižších instancí domníval, že osobní automobil je třeba považovat za věc, která se v souvislosti s použitím sauny odkládá, a to na místě k tomu určeném, konkrétně na parkovišti před hotelem nacházejícím se mimo město, kde byla sauna umístěna. Provozovatel dle názoru žalobce tak nese plnou odpovědnost za ztrátu odloženého vozidla, které žalobce musel použít, aby saunu navštívil.
 
Názor Nejvyššího soudu
 
Nejvyšší soud se k charakteru odkládaných věcí vyjádřil ve výše uvedeném rozsudku následovně: „Úprava objektivní odpovědnosti provozovatele za škodu způsobenou na odložených věcech se týká výkonu takových činností, při nichž je jejich adresát (zákazník) za účelem využití poskytované služby nucen na určitou, většinou poměrně krátkou dobu, přerušit dohled nad svými věcmi a tzv. je odložit. Mezi takové služby patří nepochybně i návštěva sauny, při níž si musí uživatel v šatně odložit věci. Z věcí ve smyslu ustanovení § 433 odst. 2 občanského zákoníku nejsou vylučovány jmenovitě určité věci či jejich druhy (zákon neobsahuje ani jejich pozitivní výčet), ale je pouze stanoveno, že musí jít o věci, jejichž odkládání je v souvislosti s provozem nějaké služby zpravidla spojeno, tj. je obvyklé. Rozhodující je hledisko obvyklého postupu a věcné logické souvztažnosti mezi charakterem využívané služby a druhem odložené věci; vzhledem k přísnému charakteru odpovědnosti je namístě spíše zužující výklad. Z povahy sauny (obdobně jako plaveckého bazénu, lázní apod.) vyplývá, že k jejímu využití je třeba odložit si oděvy a osobní věci běžně nošené (klíče, mobilní telefon, peněženku, průkazy a další) v šatně, která je nezbytnou součástí provozního zařízení. Právě to, že se uživatel sauny svlékne a přeruší dohled nad věcmi, ve kterých se do sauny dostavil, vymezuje náhled na charakter věcí obvykle odkládaných. Vznikla-li tedy škoda ztrátou vozu z parkoviště před hotelem, odpovídá za ni provozovatel sauny bez ohledu na způsob odcizení (ať s pomocí klíčků odcizených ze skříňky či jinak), jestliže lze dovodit, že vozidlo (nikoliv klíčky) bylo věcí odloženou při využití sauny.“
 
Dle Nejvyššího soudu lze tedy automobil zaparkovaný u hotelu považovat za věc odloženou v souvislosti s využitím sauny, a to na místě k tomu určeném či alespoň obvyklém; provozovatel sauny tedy za ztrátu vozu odpovídá, ovšem pouze do výše dané zákonným limitem: „Částka 5.000,- Kč představuje limit odůvodněný požadavkem, aby přísná objektivní odpovědnost provozovatele nevedla k příliš vysokým náhradám při odložení věcí, které pro svou hodnotu vyžadují zvýšenou ochranu. Občanský zákoník hovoří výslovně o klenotech a penězích, pojem jiná cennost je pak otevřen výkladu, který za ně považuje takové drahocenné předměty, které svou cenou výrazně přesahují hodnotu běžných věcí obvykle odkládaných. Za jinou cennost v tomto smyslu lze proto považovat i osobní motorové vozidlo vyšší ceny.“
 
Závěr
 
Nejvyšší soud tak ve výše citovaném rozsudku zohlednil charakter objektivní odpovědnosti za škodu na odložených věcech a její dopad na provozovatele, kteří by v případě extenzivního výkladu této odpovědnosti, byli nedůvodně ekonomicky zatíženi. Lze si jen těžko představit, že by byl provozovatel sauny, bazénu, restaurace či divadla obecně odpovědný za škodu na osobních automobilech, motocyklech a jiných dopravních prostředcích svých klientů. Zákazníkům takových zařízení lze proto doporučit, aby dávali přednost zařízením s hlídanými parkovišti, neboť v takovém případě odpovídá provozovatel parkoviště dle § 435 občanského zákoníku za škodu na zaparkovaných vozidlech neomezeně, ledaže by ke škodě došlo i jinak.
 
Výraznější změnu by s sebou měl přinést až nový občanský zákoník, který sice dosavadní právní úpravu náhrady škody na odložených věcech zásadně přejímá, nicméně nařízení vlády omezující výši náhrady škody na odložených cennostech limitem 5.000,- Kč bez náhrady ruší a ani s podobným omezením podzákonným předpisem nepočítá. Pravidlo by mělo být nahrazeno obecným moderačním právem soudu, který může výši náhrady škody v odůvodněných případech snížit, zejména s přihlédnutím k tomu, jak ke škodě došlo.
 

Mgr. Kateřina Dvořáková

DVOŘÁK & SPOL., advokátní kancelář, s.r.o.

Oasis Florenc
Pobřežní 12
186 00 Praha 8

Tel.: +420 255 706 500
Fax: +420 255 706 550
e-mail: office@akds.cz
 

--------------------------------------------------------------------------------
[1] Srov. SOBĚSLAVSKÁ Alena: Od roku 1995 se mzda reálně zvýšila o 62,8 procenta. Statistika a my. Rok 2012, číslo 10. Str. 23.

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů , judikatura, právo | www.epravo.cz