Definice v právních předpisech

V návrhu novely vodního zákona předloženém do vnějšího připomínkového řízení[2] § 87a odst. 1 zní: „(1) Suchem se pro účely této hlavy rozumí hydrologické sucho jako výkyv hydrologického cyklu, který vzniká zejména v důsledku deficitu srážek a projevuje se poklesem průtoků ve vodních tocích a hladiny podzemních vod.“.

Důvodová zpráva[3] uvádí: „V souvislosti s tím, jaká část hydrologického cyklu je suchem postižena, je možno rozlišovat meteorologické sucho, zemědělské (půdní) sucho, hydrologické sucho, socioekonomické sucho (kdy již následkem přírodních procesů dochází k výrazným dopadům na společnost, hospodářství a životní prostředí). Vzhledem k působnosti vodního zákona předkládaná novela řeší (pouze) sucho hydrologické.“ Definice měla hydrologické sucho odlišit od jiných such, což se nepodařilo.

Při čtení definice se nabízí otázka, co je hydrologické sucho? I jeho definici ustanovení obsahuje. Jedná se vlastně o dvojitou definici. Zaměřme se proto nejprve na druhou část věty, tedy definici hydrologického sucha. Sucho obecně (včetně jeho jiných druhů) narušuje hydrologický cyklus – koloběh vody (což vyplývá i z důvodové zprávy) a obecně vzniká tím, že neprší (navíc demonstrativní uvedení tohoto důvodu je zbytečné), a poté ubývá povrchová i podzemní voda – jde o skutečnosti všeobecně známé. Navržená definice se překrývá s obecným významem pojmu sucho. Definici tak lze zjednodušit „Suchem se pro účely této hlavy rozumí hydrologické sucho jako sucho.“, ještě jednodušeji „Suchem se rozumí sucho.“. Jedná se tedy o nežádoucí vymezení pojmu sebou samým – definici kruhem. Přitom že jde o hydrologické sucho (jakožto málo vody), je jasné z povahy věci i ze systematického výkladu (uvedení úpravy ve vodním zákoně).

Definice je tedy zbytečná, proto je třeba ji z návrhu vypustit.

Z právního pohledu by definice měla smysl, pokud by rozšiřovala obecný pojem sucha (např. „suchem se rozumí i stav, kdy podle vývoje počasí nelze očekávat srážky“ – srov. vymezení topné sezóny v § 2 odst. 2 vyhlášky č. 194/2007 Sb.) nebo jej zužovala („suchem se rozumí přechodné výrazné snížení hladiny vodních toků“ – srov. definici povodní v § 64 odst. 1 vodního zákona).

Dále v tomtéž návrhu v § 87b odst. 1 věta první zní: „Plánem pro zvládání sucha a stavu nedostatku vody (dále jen „plán pro sucho“) se pro účely tohoto zákona rozumí dokument, který obsahuje zejména vymezení a popis území s identifikací zdrojů vody, popis rizik sucha, včetně jeho možných dopadů.“

Kombinace definice a legislativní zkratky jsou obecně nevhodné. Definice vlastně říká, že plán pro sucho je dokument, což je zcela zřejmé. V další části jsou vymezeny náležitosti plánu pro sucho, což nemá být obsahem definice.

Ustanovení lze vhodně zjednodušit: „Plán pro zvládání sucha a stavu nedostatku vody (dále jen „plán pro sucho“) obsahuje zejména vymezení a popis území s identifikací zdrojů vody, popis rizik sucha, včetně jeho možných dopadů.“.

V návrhu zákona o ochraně oznamovatelů předloženém do vnějšího připomínkového řízení[4] se v § 2 odst. 3 stanoví: „(3) Oznamovatelem se podle tohoto zákona rozumí osoba, která podala oznámení podle odstavce 1, přičemž se opodstatněně domnívá, že oznamované informace jsou v době podání oznámení pravdivé.“. Definice říká, že oznamovatelem není ten, kdo se neopodstatněně domníval. Budeme-li tímto způsobem tento pojem vykládat, dospějeme k závěru, že člověk, který nemá opodstatněnou domněnku (jinými slovy nemá důkaz), vůbec podnět podat nemůže, což je zjevně nesmyslné. Účelem ustanovení totiž je, aby takovým oznamovatelům toliko nebyla poskytnuta ochrana. Pochybnosti vzbuzuje i použité sousloví „opodstatněně domnívá“ – není patrné, co to má znamenat. Z důvodové zprávy vyplývá, že oznamovatel má být přesvědčen o pravdivosti podání a dále že se brání podávání nepodložených, šikanózních a vědomě nepravdivých oznámení.[5] Tedy oznamovatel nemá úmyslně podat nepravdivé podání (avšak při nedbalosti má být chráněn). V tomto duchu by bylo vhodné ustanovení formulovat a včlenit jej do § 12: „Oznamovatel nebo osoba jemu blízká nesmí být z důvodu oznámení jakkoliv postihován, ledaže úmyslně učinil nepravdivé oznámení.“. Stranou ponecháváme otázku, zda to nevyplývá z principu zákazu zneužití práva (§ 6 a 8 občanského zákoníku).

V § 2 odst. 5 stejného návrhu se uvádí: „(5) Odvetným opatřením se pro účely tohoto zákona rozumí jakékoliv jednání či pohrůžka jednání jdoucí k tíži oznamovatele vyvolané oznámením, ke kterému dochází v souvislosti s výkonem práce, nebo služby.“. Definovaný pojem je však uveden pouze v nadpisu § 12 a nikde jinde. Dochází tak ke zbytečné definici nepoužívaného pojmu. Definice se dále kryje s obecným významem pojmu, navíc v § 12 je ještě uveden konkrétnější demonstrativní výčet. Proto je třeba definici vypustit.

Uvedené příklady představovaly nevhodné způsoby používání definic. Při tvorbě právních předpisů je třeba definicemi šetřit a používat je pouze, je-li to nezbytné z důvodu významového odlišení pojmu a nelze-li vystačit „nedefiničním“ normativním textem.

Mgr. Jan Fiala,

autor se zabývá tvorbou práva

[1] Příklady správné praxe. Legislativní helpdesk. K dispozici >>> zde.

[2] Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, č. j. 50139/2018-MZE-12152. K dispozici >>> zde.

[3] Tamtéž.

[4] Návrh zákona o ochraně oznamovatelů, č. j. 32081/2018-OHR. K dispozici >>> zde.

[5] Tamtéž.

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz