Důležité je to, co v návrhu zákona o soudcích schází

 

POLEMIKA

Zdá se, že soudci mnoho kamarádů nemají. Není divu, od soudu vždy odejde někdo nespokojený, soudy se vlečou, a kdo za to může, je nasnadě. Ne ministr, ale hysteričtí kverulanti v talárech. Naposledy projevil názor na věc Miloš Čermák (Vrána vráně oči nevyklove, LN 2. 6.), tentokrát v souvislosti se zavedením laického prvku do soudcovských kárných senátů. Tak bohulibý krok, že se snad nemůže (vyjma soudců) najít nikdo, kdo by mu netleskal. A veřejnost snadno skáče na špek.
Není důležité, co v návrhu novely soudcovského zákona je, ale co v něm není. Ústavní soud opakovaně vyslovil, že soudní moc má mít vlastní reprezentativní orgán, má-li být skutečně rovnoprávná s exekutivou a mocí zákonodárnou. Orgán, který by se podílel na rozhodování o výběru soudcovských kandidátů, soudních funkcionářů, překládání soudců či složení kárných senátů atd. Pospíšilovu novelu můžeme číst tam a zpět, a žádný náznak reflexe těchto rozhodnutí Ústavního soudu v ní nenajdeme. V tom je ten zásadní problém, ne v tom, zda bude v kárném senátu sedět advokát, nebo učitel práva.
Žijeme v právním státě, v němž by mělo rozhodnutí Ústavního soudu být něčím posvátným. Bez úcty k ústavě právního státu není. Novinář Miloš Čermák soudcům radí, aby přešli do ofenzivy a chtěli laický prvek všude, kam oko dohlédne. Nejen u sebe, ale i u novinářů, politiků.

Co tedy s tím?

Myslel jsem, že v moderní zastupitelské demokracii založené na dělbě moci se trestání disciplinárních prohřešků řeší uvnitř stavů. Poslanci (senátoři) v mandátním a imunitním výboru také žádné laiky nepotřebují. Nevšiml jsem si, že by spolu s ministrovým návrhem začaly jednotlivé stavy (včetně novinářů) přijímat do svých náručí trestající laiky. Takže soudci jsou jediní? A proč právě oni? Třeba proto, že si vlastně nikdo skutečně nezávislou justici nepřeje. Dnes to je laický prvek, zítra to mohou být volby soudců nebo snad referendum, když nebudou soudit podle představ veřejnosti.
Co tedy s tím? Měli bychom čestně srovnat postavení českých soudců s tím, co je běžné ve světě. Pak zjistíme, jak to s tou nezávislostí doopravdy je. My jsme otevřeni (i kritické) veřejné diskusi a jsme schopni předložit návrhy i argumenty. Jen se ptám: dostaneme k tomu přiměřený prostor i na stránkách Lidových novin, prosím?

O autorovi: Jaromír Jirsa, prezident Soudcovské unie ČR


Zpracovatel: Anopress IT a.s.