22. 11. 2001
ID: 15424upozornění pro uživatele
Jednostranné právní úkony vedoucí k zániku závazkových vztahů
Občanskoprávní závazkové vztahy patří do každodenního života každého z nás. Denně nakupujeme, necháváme si opravit věci, chodíme ke kadeřníkovi či si např. půjčujeme některé věci od známých. Denně tedy vstupujeme do rozličných právně závazkových vztahů. Každý závazek či závazkový právní vztah však má také svůj konec.
Občanskoprávní závazkové vztahy patří do každodenního života každého z nás. Denně nakupujeme, necháváme si opravit věci, chodíme ke kadeřníkovi či si např. půjčujeme některé věci od známých. Denně tedy vstupujeme do rozličných právně závazkových vztahů. Každý závazek či závazkový právní vztah však má také svůj konec. Normy občanského práva spojují zánik závazkového vztahu s existencí určité právní skutečnosti. Skutečnosti, které mohou vést k zániku závazkového vztahu, jsou vymezeny jednak v ustanoveních občanského zákoníku, ale mohou být stranami závazkového vztahu stanoveny přímo ve smlouvě.
Závazkové právní vztahy zanikají nejčastěji na základě dvoustranných (např. dohodou) nebo jednostranných právních aktů (viz. níže). Mohou však zaniknou také na základě určité právní událostí (např. smrtí dlužníka či věřitele) nebo jiných skutečností (např. neuplatněním práva, splynutím apod.)
Mezi jednostranné právní úkony vedoucí k zániku závazkového vztahu patří především právní institut splněním dluhu. Splnění dluhu je jednostranným právním úkonem, kterým dlužník ze závazkového vztahu poskytuje dohodnuté plnění věřiteli ze závazkového vztahu, věřitel toto plnění přijímá. Vzhledem k tomu, že se nejedná o dvoustranný právní úkon, dluh je splněn i tehdy, pokud věřitel neposkytne potřebnou součinnost a plnění nepřijme. Zpravidla plní dlužník osobně, ale není vyloučeno, že dluh mohou splnit i osoby jiné (např. ručitel v případě, že dlužník dluh na výzvu věřitele nesplní). Oprávnění k přijmutí plnění má pouze věřitel, může však dojít k tomu, že plnění přijímá i osoba od věřitele odlišná např. zmocněnec, zákonný zástupce nezpůsobilého věřitele apod.
Jednostranně zanikne závazek také uložením do úřední úschovy. Tuto možnost má dlužník v případě, že věřitel je nepřítomen nebo je v prodlení nebo jsou dány důvody k pochybnosti, kdo je věřitelem, či dlužník věřitele nezná a nemůže tedy svůj závazek splnit přímo věřiteli. Také odstoupení od smlouvy je jednostranným aktem vedoucím k zániku závazku. Následkem platného (v souladu se zákonem a se smlouvou) odstoupení od smlouvy je zánik práv a povinností ze závazkového vztahu a dlužník již není povinen dále plnit. Pokud si strany před odstoupením jedné z nich již poskytly nějaké plnění, jsou povinny si toto plnění navzájem vrátit. Za splnění podmínek daných zákonem může věřitel uplatnit právo na náhradu škody.
Jednostranné započtení je rovněž jednostranným právním úkonem, který může vést k zániku závazkového vztahu. Jeho podstata spočívá v tom, že jedna ze stran závazku započítává svou vzájemnou pohledávku vůči druhé straně k úhradě svého dluhu u věřitele. Musí se však samozřejmě jednat o započitatelnou pohledávku, vůči níž je započtení přípustné, plnění ze vzájemných pohledávek a musí být stejného druhu.
Poslední z možností, jak jednostranným úkonem dospět k zániku závazku, je použití institutu výpovědi. Výpověď lze využít v případě, kdy byla smlouva uzavřena na dobu neurčitou, přičemž je jejím předmětem závazek k nepřetržité nebo opakované činnosti, nebo závazek zdržet se určité činnosti anebo strpět určitou činnost a ze zákona nebo ze smlouvy nevyplývá způsob její výpovědi. Za této situace lze smlouvu vypovědět ve lhůtě tří měsíců ke konci kalendářního čtvrtletí. Z povahy věci vyplývá, že vypovědět nelze závazek, jehož předmětem je zdržení se určité činnosti, jestliže z jeho povahy nebo ze smlouvy vyplývá, že závazek je časově neomezen.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Závazkové právní vztahy zanikají nejčastěji na základě dvoustranných (např. dohodou) nebo jednostranných právních aktů (viz. níže). Mohou však zaniknou také na základě určité právní událostí (např. smrtí dlužníka či věřitele) nebo jiných skutečností (např. neuplatněním práva, splynutím apod.)
Mezi jednostranné právní úkony vedoucí k zániku závazkového vztahu patří především právní institut splněním dluhu. Splnění dluhu je jednostranným právním úkonem, kterým dlužník ze závazkového vztahu poskytuje dohodnuté plnění věřiteli ze závazkového vztahu, věřitel toto plnění přijímá. Vzhledem k tomu, že se nejedná o dvoustranný právní úkon, dluh je splněn i tehdy, pokud věřitel neposkytne potřebnou součinnost a plnění nepřijme. Zpravidla plní dlužník osobně, ale není vyloučeno, že dluh mohou splnit i osoby jiné (např. ručitel v případě, že dlužník dluh na výzvu věřitele nesplní). Oprávnění k přijmutí plnění má pouze věřitel, může však dojít k tomu, že plnění přijímá i osoba od věřitele odlišná např. zmocněnec, zákonný zástupce nezpůsobilého věřitele apod.
Jednostranně zanikne závazek také uložením do úřední úschovy. Tuto možnost má dlužník v případě, že věřitel je nepřítomen nebo je v prodlení nebo jsou dány důvody k pochybnosti, kdo je věřitelem, či dlužník věřitele nezná a nemůže tedy svůj závazek splnit přímo věřiteli. Také odstoupení od smlouvy je jednostranným aktem vedoucím k zániku závazku. Následkem platného (v souladu se zákonem a se smlouvou) odstoupení od smlouvy je zánik práv a povinností ze závazkového vztahu a dlužník již není povinen dále plnit. Pokud si strany před odstoupením jedné z nich již poskytly nějaké plnění, jsou povinny si toto plnění navzájem vrátit. Za splnění podmínek daných zákonem může věřitel uplatnit právo na náhradu škody.
Jednostranné započtení je rovněž jednostranným právním úkonem, který může vést k zániku závazkového vztahu. Jeho podstata spočívá v tom, že jedna ze stran závazku započítává svou vzájemnou pohledávku vůči druhé straně k úhradě svého dluhu u věřitele. Musí se však samozřejmě jednat o započitatelnou pohledávku, vůči níž je započtení přípustné, plnění ze vzájemných pohledávek a musí být stejného druhu.
Poslední z možností, jak jednostranným úkonem dospět k zániku závazku, je použití institutu výpovědi. Výpověď lze využít v případě, kdy byla smlouva uzavřena na dobu neurčitou, přičemž je jejím předmětem závazek k nepřetržité nebo opakované činnosti, nebo závazek zdržet se určité činnosti anebo strpět určitou činnost a ze zákona nebo ze smlouvy nevyplývá způsob její výpovědi. Za této situace lze smlouvu vypovědět ve lhůtě tří měsíců ke konci kalendářního čtvrtletí. Z povahy věci vyplývá, že vypovědět nelze závazek, jehož předmětem je zdržení se určité činnosti, jestliže z jeho povahy nebo ze smlouvy vyplývá, že závazek je časově neomezen.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
