Komise je nucena nejasnosti zákona opět řešit výkladem

Aplikace změn některých právních předpisů, přijatých v souvislosti se vstupem České republiky do Evropské Unie, je v praxi občas doprovázena problémy vzniklými zejména nepřesným překladem příslušných směrnic, resp. nejasným zněním nově přijatých ustanovení jednotlivých zákonů, které tyto směrnice implementují. Jedním z výkladových problémů, který se stal v poslední době předmětem stanoviska Komise pro cenné papíry („Komise“), je otázka požadavku na výši vlastního kapitálu obchodníka s cennými papíry („obchodník“) dle ustanovení zákona o podnikání na kapitálovém trhu („zákon“).

Zákon stanoví dvě minimální hodnoty výše vlastního kapitálu obchodníka, a to buď hodnotu odpovídající v českých korunách částce 730.000 EUR nebo částce 125.000 EUR. Sníženou hranici vlastního kapitálu může mít obchodník, který v souladu s povolením poskytuje pouze investiční služby zahrnující přijímání a předávání pokynů týkajících se investičních nástrojů, provádění pokynů týkajících se investičních nástrojů na účet jiné osoby a obhospodařování majetku zákazníka na základě smlouvy se zákazníkem, je-li součástí majetku investiční nástroj.

Vzhledem k tomu, že text předmětného ustanovení zákona vymezuje výše uvedené služby kumulativně, jeho výkladem je možno dospět k závěru, že vlastní kapitál ve výši 125.000 EUR mohou mít pouze obchodníci, jenž mají povolení k poskytování zároveň všech výše uvedených služeb, přičemž obchodník poskytující pouze některou z těchto služeb by musel mít vlastní kapitál ve výši 730.000 EUR. K zamezení vzniku absurdní situace, kdy by na obchodníka s menším rozsahem činnosti měl být kladen vyšší kapitálový požadavek než na obchodníka s větším rozsahem činnosti směřuje i výklad Komise opírající se zejména o text příslušné směrnice ES, jež výslovně počítá s prováděním jedné nebo více z uvedených činností.

Obdobný problém řešila Komise i v souvislosti s poskytováním doplňkových investičních služeb. Výši vlastního kapitálu obchodníka poskytujícího některou z doplňkových služeb, zákon stanovuje pouze v případě úschovy investičních nástrojů, a to ve výši 730.000 EUR. U ostatních doplňkových služeb zákon tuto otázku neřeší. Vzhledem k tomu, že žádná z doplňkových služeb není uvedena v ustanovení specifikujícím služby, při jejichž poskytování může mít obchodník vlastní kapitál ve výši 125.000 EUR, bychom výkladem zákona bychom mohli dovozovat, že obchodník s povolením k poskytování jakékoliv doplňkové služby by musel mít i v těchto případech vlastní kapitál ve výši 730.000 EUR. Ve svém stanovisku dospěla Komise k závěru, že se výše vlastního kapitálu řídí pouze rozsahem uděleného povolení k poskytování hlavní investiční služby. Pokud by tedy obchodník poskytoval jakékoliv doplňkové služby spolu s hlavními investičními službami uvedenými v ustanovení vymezujícím činnosti, u kterých se uplatní snížená výše vlastního kapitálu, požadavek na jeho vlastní kapitál by byl pouze 125.000 EUR.

Stanovisko Komise tedy opět pomáhá řešit výkladové nejasnosti v české legislativě. Pro vyšší právní jistotu by však jistě bylo žádoucí, aby výsledky legislativní činnosti takovýchto pomůcek vyžadovaly co nejméně.