Kontrola věcí a prohlídky zaměstnanců prováděné zaměstnavatelem
Otázku provádění kontroly věcí a prohlídek zaměstnanců zaměstnavatelem řeší ustanovení § 248 odst. 2 zákona 262/2006 Sb., zákoníku práce, v platném znění, ve kterém se doslova uvádí: „Zaměstnavatel je z důvodu ochrany majetku oprávněn v nezbytném rozsahu provádět kontrolu věcí, které zaměstnanci k němu vnášejí nebo od něho odnášejí, popřípadě provádět prohlídky zaměstnanců. Při kontrole a prohlídce podle věty první musí být dodržena ochrana osobnosti. Osobní prohlídku může provádět pouze fyzická osoba stejného pohlaví.“
 |
Jakubka, J. je toho názoru, že zaměstnavatel nemusí kontroly provádět pouze prostřednictvím svých zaměstnanců, když připouští, že je možné využít spolupráce bezpečnostních agentur na podkladě smluvního vztahu a zplnomocnění uděleného zaměstnavatelem.[1] Existence smluvního vztahu a zplnomocnění k provádění kontrol zaměstnanců bezpečnostními agenturami je však nezbytná.
Jak vyplývá ze shora citovaného ust. § 248 odst. 2 zákoníku práce, zaměstnavatel je oprávněn kontrolovat nejen věci, které zaměstnanci k němu vnášejí nebo si od něj odnášejí, ale i samotné prohlídky zaměstnanců, včetně osobních prohlídek. Kontrola se tudíž může vztahovat nejen na obsah tašek, ale i kapes zaměstnanců. Nicméně v takovém případě je třeba mít na paměti, že osobní prohlídka může být prováděna pouze fyzickou osobou stejného pohlaví. Zaměstnavatel přitom musí zachovávat pravidla ochrany osobnosti, zejména pak ta vyplývající z ust. § 11 zákona 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v platném znění,[2] a dále nesmí docházet ke snižování lidské důstojnosti. V případě, že by došlo k porušení práv na ochranu osobnosti zaměstnance, zaměstnanec by se mohl domáhat toho, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do jeho práv, aby byly odstraněny následky těchto zásahů a aby mu bylo dáno přiměřené zadostiučinění. Pokud by se nejevilo postačujícím zadostiučinění dle předchozí věty, zejména proto, že byla ve značné míře snížena důstojnost fyzické osoby nebo její vážnost ve společnosti, má fyzická osoba též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích. Výši náhrady pak určí soud s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k porušení práva došlo.[3]
S odkazem na ust. § 11 občanského zákoníku, který mimo jiné stanoví právo fyzické osoby na ochranu zdraví, je možné uzavřít, že zaměstnanec by mohl ze zdravotních důvodů odmítnout kontrolu prováděnou prostřednictvím detektoru kovů, pokud by to mohlo mít vliv na jeho zdraví a zdravotní stav. Na druhou stranu by však zaměstnavatel mohl přistoupit ke standardnímu provedení osobní prohlídky zaměstnance, a to opět za předpokladu, že bude zachována lidská důstojnost.
Mgr. Kateřina Kyselková,
advokátní koncipientka
Řezníček & Co. s.r.o., advokátní kancelář
U Černé věže 66/3
370 01 České Budějovice
Tel.: +420 386 323 247
Fax: +420 383 839 361
e-mail: recepce@akreznicek.cz
--------------------------------------------------------------------------------
[1] JAKUBKA, Jaroslav: Ochrana osobních a osobnostních práv zaměstnanců, 1. část. Práce a mzda, 2005/12. Wolters Kluwer ČR, a.s., 29 s.
[2] Ustanovení § 11 občanského zákoníku stanoví, že fyzická osoba má právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy.
[3] Viz. ust. § 13 občanského zákoníku.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů , judikatura, právo | www.epravo.cz
