Mandátní smlouva

Jak plyne z ustanovení § 566 obchodního zákoníku (zákon č. 513/1991 Sb.), mandátní smlouvou se zavazuje mandatář, že pro mandanta (tedy v tomto případě pro tazatele) jeho jménem a na jeho účet zařídí za úplatu určitou obchodní záležitost.

Touto obchodní záležitostí může v praxi být kupř. obstarání určitých informací či zastoupení při jednání před soudem či správním orgánem. Možností je však logicky mnohem více.

Jde o smlouvu, která se uzavírá v obchodních vztazích. Občanské právo (resp. zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník) obsahuje podobný smluvní typ, a to smlouvu příkazní.

Mandátní smlouvou se upravuje pouze vztah mezi mandantem a mandatářem. Má-li mandatář v rámci zařízení smluvené záležitosti jednat s právními následky s třetími osobami (tedy např. za mandanta uzavřít nějakou smlouvu či za něj podepsat uznání dluhu, tzv. jej zastoupit při nějakém právním úkonu), musí být k tomu mandantem zmocněn. Jinými slovy musí od mandanta obdržet plnou moc.

Samotná mandátní smlouva bez toho, že by v ní byla plná moc obsažena, tedy ještě mandatáře k zastupování mandanta neopravňuje. Není-li plná moc přímo součástí mandátní smlouvy (což může být často nepraktické), lze ji udělit separátně, v podobě zvláštní listiny. Touto plnou mocí se pak mandatář při jednání jménem mandanta prokáže.