Nad jedním překvapivým rozhodnutím odvolacího soudu, aneb návod na zrušení účinků doručení prostřednictvím datové schránky

V popisované kauze Městský soud v Praze zrušil rozsudek pro zmeškání vydaný Obvodním soudem pro Prahu 5, a to pro údajné nedostatky v doručení předvolání (k prvnímu jednání před prvostupňovým soudem) a žaloby žalovanému. Odvolací soud konstatoval, že prvostupňový soud žalovaného obeslal celkem třemi zásilkami (3 x žaloba, 2 x předvolání), ve všech případech prostřednictvím datové schránky.

Ze skutečnosti, že ve všech případech bylo doručeno tzv. fikcí, neboť žalovaný (obchodní korporace) se ani v jednom případě nepřihlásil do své datové schránky po dobu delší než zákonem stanovených 10 dnů, bylo zřejmé, že žalovaný těžce podcenil následky zanedbání pravidelné kontroly vlastní datové schránky. Tyto následky se žalovaný pokusil zvrátit několika účelovými tvrzeními, včetně údajného onemocnění svého jediného jednatele, které mělo mít tak dlouhodobý a závažný charakter, že mu znemožňovalo navštívit webové stránky s datovými schránkami.

Pro mne jako advokáta zcela překvapivě odvolací soud jednu z účelových námitek žalovaného vyslyšel a ve svém rozsudku, jehož výrokem změnil prvostupňový rozsudek tak, že rozsudek pro zmeškání se nevydává, konstatoval, že „ve všech třech případech nebyl obsah datové zprávy a všech jejích částí uzpůsoben tak, aby se s ním bylo možné seznámit a dále jej zpracovávat bez zvláštních technických znalostí, což je v rozporu s § 20 odst. (3) zákona č. 300/2008 Sb.“

Vyšel přitom ze znaleckého posudku znalce z oboru elektronika a ceny a odhady hardware a software (tj. nikoliv IT), z nějž má odvolací soud za zjištěný závěr o nečitelnosti všech zpráv doručovaných soudem I. stupně žalovanému, k němuž znalec dospěl na základě zkoumání počítače žalovaného provedeného dne 4.2.2014 (tedy rok po doručování první zásilky !) a na základě tzv. zrcadla datových zpráv poskytnutých mu soudem I. stupně. Příčinu nečitelnosti odvolací soud definoval tak, že údajně „informační systém datových schránek nesprávně uvádí v hlavičce http Content Type“ a dále že „byla zpráva osazena parametrem text plain chybně, a proto počítač žalovaného přistoupil ke zkoumání této zprávy a vyhodnotil situaci tak, že má otvírat prostý text a nikoliv formát PDF“.

Odvolací soud se ve svém rozsudku nevypořádal s těmito otázkami:

kde se v počítači žalovaného vzaly datové zprávy, jejich (ne)čitelnost znalec zkoumal, jestliže žalovaný se do své datové schránky v době od února do června 2013 nepřihlásil a poté již v datové schránce nemohly být, když datová zpráva je po uplynutí 90 dnů od dodání do datové schránky příjemce automaticky smazána,
znalec zkoumal zprávy uložené v počítači žalovaného, kam byly uloženy žalovaným, tj. nelze vyloučit úmyslné uložení vadným způsobem, resp. nelze vůbec zjistit, jakým způsobem byly ukládány,
proč tato technická chyba postihla v předmětném období jen a pouze žalobce (a to navíc třikrát, v různých dnech) a žádného dalšího adresáta obesílaného Obvodním soudem pro Prahu 5,

Dle mého přesvědčení navíc odvolací soud nesprávně posoudil právní otázku ohledně nutnosti zkoumání vad dodané datové zprávy při doručení fikcí – nesdílím názor odvolacího soudu, že i v tomto případě je nutno (bez)vadnost datové zprávy zkoumat.

Z důvodů shora uvedených bylo v dané věci podáno dovolání. Pokud Nejvyšší soud ČR tento rozsudek Městského soud v Praze potvrdí, bude tím dle mého názoru posvěcen návod pro všechny, kdo budou chtít zvrátit účinky doručení jakékoliv zásilky zasílané soudem prostřednictvím datové schránky, a to třeba i po letech, a např. tím zastavit i mezitím řádně nařízenou exekuci. Vedlejším efektem pak bude, že se tento znalec se stane velmi žádaným...