Nekopíruj moje graffiti: Autorskoprávní ochrana děl na hraně protiprávnosti podle práva Anglie a Walesu (část I. – graffiti)

Mezinárodní úmluvy

Tento článek předkládá, že copyright by měl být dostupný pro všechna díla splňující zákonné požadavky bez ohledu na jejich (potenciálně nelegální) obsah nebo způsob vzniku (tj. měl by být obsahově neutrální), protože autorské právo by mělo sloužit k ochraně svobodného projevu, podpoře umění a tudíž i rozvoji společnosti. Tento přístup je zakotven mj. v dohodě TRIPS[2] a Bernské úmluvě,[3] které stanoví, že autorskoprávní ochrana vzniká vytvořením díla bez nutnosti jakýchkoli formalit (např. registrace), čímž je vyloučen prostor pro kontrolu a hodnocení díla z hlediska jeho obsahu a/nebo způsob vzniku za účelem jeho autorskoprávní ochrany. Průvodce Bernskou úmluvou[4] navíc uvádí, že hodnota, přínos nebo účel díla nejsou pro požívání a výkon autorských práv relevantní, a zdůrazňuje všeobecnou autorskoprávní ochranu všech děl bez ohledu na způsob nebo formu vyjádření.

Tím, že copyright poskytuje ochranu dílu automaticky, bez jakýchkoli formalit, bez ohledu na jeho obsah nebo způsob vzniku, může podpořit svůj účel ochrany tvůrčího projevu a současně může podpořit svobodu slova (resp. projevu), jak je stanoveno v článku 10 EÚLP,[5] zejména "bez zásahu veřejné moci", a v článku 19 Všeobecné deklarace lidských práv (UDHR). Optikou ustanovení o svobodě projevu a čl. 27 odst. 2 UDHR bylo autorské právo dokonce považováno za "lidské právo rovnající se svobodě projevu".[6] Lze tedy říci, že význam autorského práva jako nástroje na podporu, nebo dokonce jako práva rovnajícího se svobodě projevu prostřednictvím autorského díla byl obecně přijat, zejména v jurisdikcích anglosaského práva (common law).[7]

Hlavními tématy diskusí o dílech s nelegálním prvkem jsou v současné době autorská práva ke graffiti a pornografii. Tento článek se zabývá problematikou graffiti, zatímco autorskoprávní ochrana pornografie bude diskutována v jiném článku.

Reklama

AI pro práci s judikaturou (online - živé vysílání) - 21.1.2026

21.1.2026 13:003 975 Kč s DPH
3 285 Kč bez DPH

Koupit

Graffiti

Graffiti (nejrůznější nápisy, zejména písmena a slova, na veřejných plochách) jsou z velké části vytvářeny nelegálně - konkrétně bez souhlasu vlastníka nemovitosti popř. jiné movité věci ("veřejné plochy"), na níž je dílo umístěno. V nedávné době se objevily případy, kdy korporace (např. módní řetězec) použila graffiti pro svou kolekci oděvů bez souhlasu jeho autora.[8] V takových případech může obsahově neutrální copyright sloužit jako užitečný nástroj ochrany graffiti umělců před neoprávněným užitím (resp. protiprávním přivlastněním) jejich děl a jejich následným komerčním využitím (resp. zneužitím) ze strany korporací.

Takové nežádoucí komerční využití by mohlo být považováno za bezdůvodné obohacení, pokud by se korporace obohatila na úkor umělce do té míry, že by výtěžek z prodeje díla (vyobrazeného na kolekci oděvů) připadl korporaci, která nemá právní titul k dílu, a nikoli umělci, který dílo ve skutečnosti vytvořil a tudíž k němu požívá veškerá autorská práva.

Nečisté ruce

Anglické (a americké) soudy mohou obecně akceptovat ekvitní obhajobu pomocí tzv. doktríny nečistých rukou (unclean hands doctrine), kterou může žalovaná strana – korporace uplatnit v dané věci a tvrdit, že žalobkyně - graffiti umělkyně, jejíž dílo bylo zneužito, se nemůže domáhat náhrady škody z důvodu, že při tvorbě díla jednala protiprávně (např. neoprávněně vstoupila na cizí pozemek nebo způsobila škodu na majetku), a proto by bylo nespravedlivé pomoci žalobkyni, která nepřichází k soudu s čistýma rukama. Je však třeba poznamenat, že protiprávní jednání (vniknutí na cizí pozemek, poškození majetku) v tomto případě přímo nesouvisí s předmětem sporu (neoprávněným užitím díla), tj. žalovaná nebyla obětí daného protiprávního jednání (na rozdíl od vlastníka veřejné plochy). Umělkyně by navíc musela být nejprve uznána vinnou z protiprávního jednání příslušným orgánem (nejpravděpodobněji trestním soudem), aby bylo možné tuto doktrínu uplatnit.

Kromě toho, obhajoba nečistých rukou v případě týkajícího se porušení autorských práv byla odmítnuta rozhodnutím amerického soudu ve věci Mitchell Brothers,[9] kde soud rovněž konstatoval, že "všem tvůrčím dílům (ve formátu podléhajícím autorskému právu) [má být] poskytnuta autorskoprávní ochrana bez ohledu na [jejich] předmět nebo obsah."

Jak bylo uvedeno výše, copyright by měl poskytovat obsahově neutrální ochranu všem dílům, která splňují požadavky na ochranu, a to i v případě, že dílo bylo vytvořeno nelegálně nebo je na hraně protiprávnosti.  Je však třeba uznat, že i vlastníci veřejných ploch mají svá práva a zájmy, které nelze popírat. Jejich vlastnické právo je rovněž chráněno mezinárodními úmluvami o lidských právech.[10] Je tedy třeba vyvážit práva a zájmy zúčastněných stran, kterými jsou samotní umělci, vlastníci veřejných ploch a případně také komerční uživatelé, kteří mají zájem dílo využívat. V tomto kontextu zaznívají návrhy nových přístupů k autorskému právu,[11] které se snaží vyvážit práva zúčastněných stran; i když žádný z nich není bezvadný, lze je vyzvednout alespoň za snahu řešit tuto nevyjasněnou otázku.

Soudy ve Spojeném království se dosud přímo nezabývaly autorskými právy k nelegálně vytvořeným graffiti, a proto neexistuje judikatura, která by se k této otázce výslovně vyjadřovala. CDPA[12] mlčí o tom, zda se copyright k nelegálně vytvořeným dílům uděluje (či nikoli). Uvádí však, že vymáhání autorských práv může být omezeno z důvodu veřejného zájmu. Podobný postoj zaujímá i český autorský zákon, který vylučuje, aby díla, u nichž je veřejný zájem na vyloučení z ochrany, nebyla předmětem autorskoprávní ochrany.[13] Ani ve Spojeném království, v USA, ani v České republice není tedy otázka autorskoprávní ochrany nelegálně vytvořených graffiti dosud definitivně vyřešena. Je však třeba připomenout, že v případě neudělení autorských práv může být dílo volně šířeno, což vyvolává otázku, co je více ve veřejném zájmu - zda volné, neomezené šíření díla na hraně protiprávnosti (při neudělení autorských práv), nebo zasazení takového díla do rámce právních pravidel, který kromě práv zahrnuje také omezení (při udělení autorských práv).

Zatím nejrelevantnějším anglickým soudním sporem je Creative Foundation v. Dreamland Leisure Ltd [2015] EWHC 2556 (Ch), kde soud posuzoval, zda část zdi obsahující nástěnnou malbu vytvořenou graffiti umělcem Banksym a vyříznutou nájemcem patří pronajímateli (vlastníkovi veřejné plochy). Vrchní soud (High Court) rozhodl, že část zdi obsahující Banksyho dílo je movitou věcí patřící pronajímateli, a co je pro tuto diskusi obzvláště důležité, obiter uvedl, že autorská práva k nástěnné malbě patří prima facie Banksymu. Za zmínku rovněž stojí, že se soud nezabýval zákonností díla. To lze tedy považovat za náznak toho, že anglické soudy mohou být otevřené autorskoprávní ochraně nelegálních graffiti. 

Je třeba zdůraznit, že tento článek nepodporuje ani nepodněcuje k nezákonné činnosti jako takové, ale snaží se rozpoznat hlubší hodnoty, které se za diskutovanými záležitostmi skrývají - tj. nenavrhuje se, aby lidé vnikali na cizí pozemky nebo ničili cizí majetek s argumentem, že vytvořili umělecká díla a jsou tedy chráněni autorským právem; smyslem je však zdůraznit základní práva uznaná mezinárodními smlouvami, jako je svoboda projevu, která by měla být dostupná všem členům společnosti bez ohledu na jejich původ nebo schopnost se vyjádřit. Autor se domnívá, že přiznání autorských práv kterémukoliv dílu, které splňuje zákonné požadavky na autorskoprávní ochranu, slouží širšímu účelu podpory svobody projevu a že omezení autorských práv u děl na hraně protiprávnosti nechrání veřejný zájem, neboť umožňuje jejich neomezené šíření.