Co je účet dlouhodobých investic?

Světová banka ve Zprávě doporučila, aby Česká republika přijala nějakou formu daňově podporovaného „osobního spořícího účtu“ (individual saving account). Zde přicházejí do úvahy dva modely. Na jedné straně může osobní spořící účet fungovat jakožto osobní důchodový účet, ve kterém je výběr prostředků vázán na dosažení určitého (důchodového) věku. Na druhé straně může být tento účet finanční pobídkou podporující dlouhodobější investice, které nejsou nevyhnutelně určeny pro spoření na penzi (například daňovým zvýhodněním investic držených minimálně určitý počet let). Dle Světové banky mělo být hlavním účelem osobního spořícího účtu v České republice zatraktivnění kapitálového trhu pro investory a parciálně tento účet mohl řešit i penzijní otázky.[4] Je proto paradoxem že česká implementace osobního spořícího účtu („účet dlouhodobých investic“) sleduje primárně důchodový účel. Důvodová zpráva k návrhu zákona jasně uvádí, že se jedná o alternativu k již nyní státem podporovaným finančním produktům na finančním trhu (penzijní připojištění, doplňkové penzijní spoření nebo životní pojištění) zaměřeným na kumulaci majetku pro účely zabezpečení v postproduktivním věku.[5]

Legislativní východiska

Účet dlouhodobých investic je souhrnné označení pro daňově podporovaný majetek sloužící k investování a vedený na účtech správců účtů dlouhodobých investic. Zákonodárce stanovuje, že smlouvou o účtu dlouhodobých investic se správce účtu dlouhodobých investic jako podnikatel zavazuje vést účet dlouhodobých investic pro jeho majitele[6] a současně, že účet dlouhodobých investic patří mezi daňově podporované produkty spoření na stáří.[7]

Základními otázkami, které vnímám v souvislosti s vymezením účtu jako klíčové, jsou: i) kdo může být správcem účtu dlouhodobých investic, ii) jaké služby může správce svým klientům poskytovat, iii) jaké výhody účet dlouhodobých investic přináší klientům a iv) zda dochází k prolomení regulatorní praxe zakazující označování investic jako spoření.

Kdo může spravovat účet dlouhodobých investic

V otázce, kdo může být správcem účtu dlouhodobých investic, vládní návrh zákona vychází z toho, že správcem účtu dlouhodobých investic, se kterým lze uzavřít smlouvu o účtu dlouhodobých investic, může být „jen osoba oprávněná vést evidenci investičních nástrojů nebo osoba oprávněná přijímat vklady od veřejnosti podle zákona upravujícího činnost bank“.[8] Osobou oprávněnou přijímat vklady dle zákona o bankách je banka nebo pobočka zahraniční banky. Kdo je oprávněný vést evidenci investičních nástrojů, určuje § 91 an. ZPKT a není rozhodující, zda jde o centrální, samostatnou nebo navazující evidenci. Správci účtu dlouhodobých investic mohou tedy být banky, investiční společnosti nebo obchodníci s cennými papíry, pokud mají oprávnění k úschově, správě nebo evidenci investičních nástrojů. Správci mohou být také srovnatelné zahraniční osoby, jsou-li oprávněny poskytovat investiční služby na území České republiky.

Návrh zákona je poměrně jednoznačný v tom, jaký majetek může správce vést na účtu dlouhodobých investic. Taxativně totiž stanovuje, že na účtu dlouhodobých investic mohou být vedeny peněžní prostředky, investiční cenné papíry, cenné papíry kolektivního investování, nástroje peněžního trhu, a související zajišťovací deriváty (tzv. způsobilý majetek). Není rozhodující, zda jsou přijaté k obchodování na evropském regulovaném trhu nebo nikoliv.

Větší nejasnost však panuje v tom, zda jakýkoli správce účtů dlouhodobých investic může vést na svých účtech jakýkoli způsobilý majetek. Řečeno jinak, otázkou je, zda existuje právní korelace mezi rozsahem oprávnění k vedení evidence a rozsahem nástrojů vedených na účtu dlouhodobých investic takového správce. Konkrétně například není zřejmé, zda investiční společnost, která může vést pouze evidenci cenných papírů kolektivního investování[9], může nabízet pro své klienty nejen účty dlouhodobých investic, na kterých budou vedeny cenné papíry kolektivního investování, ale i další účty, na kterých mohou být vedeny akcie, dluhopisy apod. (např. v rámci služby portfolio managementu[10]). Odpovědí zřejmě je, že pokud navrhovaná právní úprava účtů dlouhodobých investic nerozšiřuje předměty podnikání (licence) správců účtů dlouhodobých investic, tak tito správci mohou na účtu dlouhodobých investic evidovat jenom majetek (peníze nebo investiční nástroje) dle své dosavadní licence. Bez ohledu na to však platí, že každý správce může evidovat peněžní prostředky klienta.[11]  Uvedené pravidlo je dále upřesněno tím, že není-li správce účtu oprávněn vést evidenci investičních nástrojů, mohou majetek vedený na účtu dlouhodobých investic tvořit pouze peněžní prostředky.[12] Uvedená úvaha pak platí i reverzně, což bude relevantní zejm. ve vztahu k některým bankám. Neboť banky, které nemají oprávnění k investiční službě úschova a správa investičních nástrojů, budou moci jako účty dlouhodobých investic vést jenom peněžní účty.

Jaké služby může správce účtu poskytovat

Jak bylo naznačeno, konstrukce účtu dlouhodobých investic není vázána na konkrétní finanční produkt a závisí od podnikatelského oprávnění správce účtu dlouhodobých investic.[13] V praxi se při účtech dlouhodobých investic bude jednat zejména o spořící vklady, investice do investičních akcií nebo dluhopisů na základě investiční služby přijímání a předávaní pokynů, individuální portfolio management nebo kolektivní portfolio management (správu fondů) pro klienty.

Podmínkou však je, aby na účtu dlouhodobých investic byl veden způsobilý majetek.[14] Právě požadované oprávnění k vedení evidence investičních nástrojů slouží k tomu, aby správce účtu dlouhodobých investic mohl sám evidovat způsobilý majetek v předepsané evidenci.[15]

Jaké jsou výhody účtu pro klienta

Klienti účtu dlouhodobých investic požívají především vymezené daňové výhody.

Návrh zákona o dani z příjmu zařazuje účet dlouhodobých investic mezi daňově podporované produkty spoření na stáří.[16] Klient (poplatník daně) si bude moci odečíst od základu daně příspěvky v celkovém úhrnu nejvýše 48 000 Kč za zdaňovací období na své  daňově podporované produkty spoření na stáří[17] a od daně jsou dále osvobozeny i příspěvky uhrazené zaměstnavatelem na daňově podporované produkty spoření na stáří zaměstnance do úhrnné výše 50 000 Kč ročně.[18] Daňová podpora se uplatňuje za předpokladu, že klient má produkty na stáří zjednané alespoň 60 kalendářních měsíců od vzniku produktu a dosáhl 60 let, jinak musí navrátit daňovou podporu.[19] Návrh zákona o dani z příjmu žádné jiné daňové zvýhodnění nepřináší. Účet dlouhodobých investic tedy nemá zvýhodněnou sazbu daně z příjmu a nevztahují se něj státní příspěvky. Na druhou stranu návrh přináší větší flexibilitu odpočtu 48 000 Kč od daně z příjmu, kterou může poplatník uplatnit v plné výši nebo poměrně na jakýkoli ze svých produktů spoření na stáří.

Za další výhodu pro klienta je možné považovat i fakt, že klient bude moci své spory se správcem řešit i u finančního arbitra.[20]

Investice jako spoření?

S investicí na účet dlouhodobých investic, zejména v případě investice do investičních nástrojů, je přirozeně spojené riziko ztráty investice. Aktuální rozhodovací praxe České národní banky striktně zakazuje prezentovat investice jako spoření.[21] Návrh zákona přináší změnu v tom, že přímo v zákonném textu označuje účet dlouhodobých investic jako produkt spoření na stáří.[22] Jinak řečeno, investici na účet dlouhodobých investic není možné dle výkladu ČNB označit jako „spoření“, ale v souladu s návrhem zákona ji bude možné prezentovat jako „produkt spoření na stáří“.  Tím se vytváří schizofrenní situace, kdy správce účtu dlouhodobých investic (resp. jeho distributor) bude při distribuci produktů spadajících pod účet dlouhodobých investic nucený zdůrazňovat rizikovost takové investice, a zároveň bude oprávněný označit danou investici coby produkt spoření na stáří.

S ohledem na dosavadní rozhodovací praxi ČNB vznikají rizika jak pro správce účtů dlouhodobých investic, tak pro orgány dohledu, spočívající ve stížnostech, medializaci či uplatňovaní nároků, pokud investoři investující do produktu spoření na stáří o svoje „spoření na stáří“ přijdou.

V této souvislosti lze jen zmínit, že ČNB se ve svých připomínkách k návrhu zákona nevěnovala diskutovaným aspektům změny v narativu v označovaní investic a zaměřila se téměř výhradně na posuzování oprávněnosti daňové podpory tohoto účtu.[23]

(Ne)nadějné vyhlídky

Účet dlouhodobých investic je obecně interpretován jako státní motivace pro mladé lidi, aby si na penzi naspořili sami.[24] Někteří ekonomové v této souvislosti tvrdí, že jde o zastřenou snahu státu říct svým občanům, že na důstojné stáří jim peníze nezajistí.[25] Ve vztahu k potenciálu účtu dlouhodobých investic však panuje shoda, že zavedením dalšího daňově podporovaného produktu dojde pouze k přerozdělování už investovaných peněz a do důchodového systému to předpokládané nové úspory nepřivede. Lidé, kteří jsou ochotní rizikově investovat a mají z čeho, už tak totiž zpravidla činí. Pro většinu lidí takové investování vzhledem k jejich rizikovému profilu atraktivní není.[26]

Tomu odpovídá i slovenská zkušenost založená na podobném daňovém zvýhodnění nazvaném „dlhodobé investičné sporenie“. Dlhodobé investičné sporenie, zavedené s účinností od 1.1.2016, spočívá v tom, že pokud plátce daně dosáhne příjmy z prodeje finančních nástrojů přijatých na regulovaném trhu, resp. finančních nástrojů, držených na řízeném portfoliu, během alespoň 15ti let, budou tyto příjmy osvobozené od daně z příjmu. Daňově osvobozené jsou zde jenom roční investice do maximální výše 3000 eur ročně.[27] Ukazuje se však, že v rozporu s počátečním očekáváním se slovenské dlouhodobé investiční spoření využívá jen velmi omezeně.[28]

Mgr. Daniel Borsík, Ph.D.,*        
právník

Greats advokáti, s.r.o.

Salvátorská 931/8
110 00, Praha 1

e-mail: law@greats.cz