18. 10. 2016
ID: 103325upozornění pro uživatele
Nové pojetí odpovědnosti provozovatelů wi-fi sítí
V polovině září 2016 vynesl soudní dvůr EU přelomový rozsudek, který znamenal dobrou zprávu pro všechny majitele obchodů, kaváren, barů a ostatních míst, kde se lidé připojují k veřejně dostupné wi-fi síti. Konkrétně v tomto případe lucemburský soud rozhodoval ve sporu zahájeném již v roce 2010 mezi Tobiasem McFaddenem, což je majitel obchodu se světelnými a zvukovými aparaturami v německém Mnichově a společností Sony Music Entertainment Germany.
Ta žalovala p. McFaddena kvůli tomu, že neznámá osoba využila otevřenou wi-fi sít Tobiášovu obchodu a na internet nelegálně nahrála album německé skupiny "Wir sind Helden". Sony Music samozřejmě v tomto případě vlastní autorská práva k předmětnému albu a domáhala se na majitele obchodu odškodnění za porušení těchto práv z titulu toho, že majitel obchodu s otevřenou wi-fi sítí by měl být zodpovědný za její použití a tedy měl zabránit tomu, aby bylo skrze ní na internet nahráno toho album.
Soudní dvůr se přiklonil na stranu McFaddena (který je shodou okolností mj. členem německé Pirátské strany) a stanovil, že umístění otevřené wi-fi sítě v obchodě představuje "službu informační společnosti", který je evropským právem povolená a podporovaná a že držitel autorských práv není oprávněn se domáhat kompenzace na základě toho, že byla veřejně přístupná síť zneužita třetími osobami. Soud stanovil, že pokud by měl správce přístupového bodu zaujmout aktivní roli ve filtrování a posuzování činnosti na této wi-fi síti, tak by takový přístup nebyl v souladu se statusem správců podle směrnice o službách informační společnosti[1] z roku 2000, která přímo stanoví, že správci wi-fi sítí nejsou odpovědní za to, co se na těchto sítích děje, pokud však nejsou sami zapojení do těchto aktivit.
Rozhodnutí nicméně nepředstavovalo úplné vítězství zastánců informační svobody. Byla dodána podmínka umožňující, aby zejména soudy nařídily vlastníkům těchto otevřených wi-fi sítí, aby v případě opakovaného porušování autorských práv skrze právě jejich síť, aby došlo k jejímu zabezpečení skrze heslo. To by pak v praxi znamenalo, že by se k tomuto heslu (a tedy do sítě) bylo možné ze strany zákazníků připojit až například po prokázání totožnosti (což by logicky vedlo ke snížení počtů ilegálních využití této sítě), případně by byla totožnost prokazována skrze formulář přímo v procesu připojování na tuto síť.
Toto šalamounské rozhodnutí podle názoru soudu zajistí patřičnou vyváženost[2] mezi povinnostmi provozovatele otevřené wi-fi sítě, kterého by nebylo spravedlivé přísně trestat za něco, co nemůže dost dobře ovlivnit a zároveň mezi možností chránit držitele příslušných autorských práv. Samotný Tobias McFadden považuje rozhodnutí za částečné vítězství[3] a domnívá se, že by mohlo sloužit jako překážka dalšímu šíření bezplatných wi-fi sítí po Evropě, což je dlouhodobý ambiciózní plán Evropské unie.
Mgr. Jan Metelka,
advokátní koncipient
_______________________
[1] 2000/21/EC ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti.
[2] Dostupné na www, k dispozici >>> zde.
[3] Dostupné na www, k dispozici >>> zde.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Soudní dvůr se přiklonil na stranu McFaddena (který je shodou okolností mj. členem německé Pirátské strany) a stanovil, že umístění otevřené wi-fi sítě v obchodě představuje "službu informační společnosti", který je evropským právem povolená a podporovaná a že držitel autorských práv není oprávněn se domáhat kompenzace na základě toho, že byla veřejně přístupná síť zneužita třetími osobami. Soud stanovil, že pokud by měl správce přístupového bodu zaujmout aktivní roli ve filtrování a posuzování činnosti na této wi-fi síti, tak by takový přístup nebyl v souladu se statusem správců podle směrnice o službách informační společnosti[1] z roku 2000, která přímo stanoví, že správci wi-fi sítí nejsou odpovědní za to, co se na těchto sítích děje, pokud však nejsou sami zapojení do těchto aktivit.
Rozhodnutí nicméně nepředstavovalo úplné vítězství zastánců informační svobody. Byla dodána podmínka umožňující, aby zejména soudy nařídily vlastníkům těchto otevřených wi-fi sítí, aby v případě opakovaného porušování autorských práv skrze právě jejich síť, aby došlo k jejímu zabezpečení skrze heslo. To by pak v praxi znamenalo, že by se k tomuto heslu (a tedy do sítě) bylo možné ze strany zákazníků připojit až například po prokázání totožnosti (což by logicky vedlo ke snížení počtů ilegálních využití této sítě), případně by byla totožnost prokazována skrze formulář přímo v procesu připojování na tuto síť.
Toto šalamounské rozhodnutí podle názoru soudu zajistí patřičnou vyváženost[2] mezi povinnostmi provozovatele otevřené wi-fi sítě, kterého by nebylo spravedlivé přísně trestat za něco, co nemůže dost dobře ovlivnit a zároveň mezi možností chránit držitele příslušných autorských práv. Samotný Tobias McFadden považuje rozhodnutí za částečné vítězství[3] a domnívá se, že by mohlo sloužit jako překážka dalšímu šíření bezplatných wi-fi sítí po Evropě, což je dlouhodobý ambiciózní plán Evropské unie.
Mgr. Jan Metelka,
advokátní koncipient
_______________________
[1] 2000/21/EC ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti.
[2] Dostupné na www, k dispozici >>> zde.
[3] Dostupné na www, k dispozici >>> zde.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
