5. 12. 2007
ID: 51777upozornění pro uživatele

Právní povaha organizační složky podniku zahraniční osoby

Jak vyplývá z ustanovení § 21 obchodního zákoníku, podnikáním zahraniční osoby na území České republiky se pro účely tohoto zákona rozumí takové její podnikání, má-li na území České republiky umístěn podnik nebo jeho organizační složku.

Oprávnění zahraniční osoby podnikat na území České republiky pak vzniká (s výhradou dle odstavce 4. stejného ustanovení) ke dni zápisu podniku této osoby do obchodního rejstříku, případně organizační složky tohoto podniku, a to v rozsahu zapsaného předmětu podnikání.

S ohledem na obecně akceptovanou teorii jednoho podniku, dle níž může mít podnikatel pouze jediný podnik, tak zahraniční osoby - podnikatelé dle § 23 obchodního zákoníku, chtějí-li na území České republiky podnikat bez majetkové účasti na jiném podnikateli, zde zřizují organizační složku svého podniku, který je tak i nadále umístěn v zahraničí.

Při zkoumání právní povahy organizační složky podniku zahraniční osoby je třeba vyjít ze skutečnosti, že jde o organizační složku nikoliv přímo zahraniční osoby, nýbrž jejího podniku.

Dle českého práva je podnik věc hromadná (viz § 5 odst. 2 obchodního zákoníku). Jak vyplývá z ustanovení § 118 odst. 1 občanského zákoníku, věci jsou předmětem občanskoprávních (a tudíž i obchodněprávních) vztahů. Podnik je tak objektem (předmětem) právních vztahů, nikoliv jejich subjektem. Z toho vyplývá, že podnik nemá právní subjektivitu, tj. není právním subjektem.

Důsledkem skutečnosti, že podnik nemá právní subjektivitu, je pak to, že jí nedisponuje ani jeho organizační složka. Lze proto uzavřít, že organizační složka podniku zahraniční právnické osoby není právním subjektem, pročež nemá způsobilost mít práva a povinnosti.

Nemá-li organizační složka podniku zahraniční právni cké osoby právní subjektivitu, nemá ani způsobilost k právním úkonům. Nemůže tak ani vstupovat do právních vztahů jako smluvní strana.

Týká-li se proto smlouva organizační složky podniku zahraniční právnické osoby, uzavírá ji přímo podnikatel, jehož je podnik, resp. jeho organizační složka majetkem. Uvedené však nevylučuje zákonné zastoupení podnikatele vedoucím takové organizační složky ve smyslu § 13 odst. 2 obchodního zákoníku.

Vzhledem k obecnému pravidlu, dle něhož má způsobilost být účastníkem řízení ten, kdo má právní subjektivitu, je s ohledem na výše uvedené zřejmé, že organizanční složka podniku zahraniční právnické osoby nemá procesní subjektivitu a nemůže být tak ani účastníkem soudního řízení.

Obdobně nemá ani způsobilost jednat samostatně před soudem, tj. procesní způsobilost. Důvodem je chybějící způsobilost k právním úkonům.

Účastníkem soudního řízení týkajícího se organizační složky zahraniční právnické osoby proto bude podnikatel, o jehož podnik, resp. organizační složku podniku se jedná. Tuto skutečnost je nutné zohlednit již při psaní žaloby; bude-li jako účastník soudního řízení označena přímo organizační složka podniku zahraniční právnické osoby, hrozí zde riziko, že soud řízení zastaví.



© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz