epravo.cz

Přihlášení


Registrace nového uživatele
Zapomenuté heslo
Přihlášení
  • ČLÁNKY
    • občanské právo
    • obchodní právo
    • insolvenční právo
    • finanční právo
    • správní právo
    • pracovní právo
    • trestní právo
    • evropské právo
    • veřejné zakázky
    • ostatní právní obory
  • ZÁKONY
    • sbírka zákonů
    • sbírka mezinárodních smluv
    • právní předpisy EU
    • úřední věstník EU
  • SOUDNÍ ROZHODNUTÍ
    • občanské právo
    • obchodní právo
    • správní právo
    • pracovní právo
    • trestní právo
    • ostatní právní obory
  • AKTUÁLNĚ
    • 10 otázek
    • tiskové zprávy
    • vzdělávací akce
    • komerční sdělení
    • ostatní
  • E-shop
    • Online kurzy
    • Online konference
    • Další vzdělávaní advokátů
    • Konference
    • Roční předplatné
    • Monitoring judikatury
    • Publikace a služby
    • Společenské akce
    • Advokátní rejstřík
    • Partnerský program
  • Advokátní rejstřík
  • Více

    Poslat článek emailem

    *) povinné položky

    8. 9. 2021
    ID: 113450upozornění pro uživatele

    Přenášení důkazního břemene v daňovém řízení ve světle judikatury Nejvyššího správního soudu

    Důkazní břemeno se v daňovém řízení přesouvá mezi daňovým subjektem a správcem daně, přičemž v určité fázi řízení jej vždy může nést pouze jeden z nich. Důkazní břemeno nejprve tíží daňový subjekt, a teprve poté správce daně. Tato specifická koncepce dokazování přímo navazuje na podstatu daňového řízení, v němž je skutkovým základem tvrzení daňového subjektu o jeho daňové povinnosti.[1]

    Předpokladem pro přenášení daňového břemene v daňovém řízení je mj. i správné rozložení důkazního břemene mezi daňový subjekt a správce daně. Právní úprava rozložení důkazního břemene pak vychází především z ust. § 92 odst. 3 a 5 daňového řádu[2]. Podle odst. 3 uvedeného ustanovení daňový subjekt prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v daňovém tvrzení a dalších podáních, přičemž důkazní břemeno jej tíží automaticky od okamžiku zahájení daňového řízení.

    Správce daně pak tíží důkazní břemeno ve vztahu ke skutečnostem vyjmenovaných v ust. § 92 odst. 5 daňového řádu, když prokazuje například oznámení vlastních písemností či skutečnosti vyvracející věrohodnost, průkaznost, správnost či úplnost důkazních prostředků uplatněných daňovým subjektem.[3] Zákonodárce však v uvedeném ustanovení daňového řádu neobsáhl všechny skutečnosti, se kterými se pojí důkazní břemeno správce daně; jedná se toliko o demonstrativní výčet skutečností, které prokazuje správce daně. Nad rámec takto stanoveného správce daně prokazuje třeba účast daňového subjektu na podvodu na DPH. [4]

    Problematika rozložení daňového břemene mezi daňový subjekt a správce daně byla podrobněji rozebrána v článku s názvem „Důkazní břemeno v daňovém řízení ve světle judikatury Nejvyššího správního soudu“.[5]

    Přenášení důkazního břemene z daňového subjektu na správce daně

    Reklama
    Trestní právo daňové (online - živé vysílání) - 10.11.2022
    Trestní právo daňové (online - živé vysílání) - 10.11.2022
    10.11.2022 09:003 025 Kč s DPH
    2 500 Kč bez DPH

    Koupit

    Je-li postaveno na jisto, kdo co v daňovém řízení prokazuje, dostáváme se (v ideálním případě) k druhému předpokladu pro úspěšné přenesení důkazního břemene. Ten již spočívá v unesení důkazního břemene. Z povahy daňového řízení je zjevné, že důkazní břemeno primárně tíží daňový subjekt. Nejvyšší správní soud vyslovil, že na počátku daňového řízení „daňový subjekt dokládá svá tvrzení především svým účetnictvím a jinými povinnými záznamy.“[6]

    Účetnictví a jiné povinné záznamy představují základní důkazní prostředky k prokázání tvrzení daňového subjektu, někdy nazývané také jako tzv. primární důkazní prostředky[7], jejichž předložením dochází ipso facto k unesení důkazního břemene daňového subjektu. Z pohledu daňového subjektu tak předložení těchto účetnictví a jiných povinných záznamů směřuje především k prokázání, že k uskutečnění zdanitelného plnění fakticky došlo právě tak, jak daňový subjekt tvrdí ve svém daňovém tvrzení.

    Je nicméně důležité upozornit, že pokud daňový subjekt v této fázi své daňové břemeno neunese, tedy pokud daňový subjekt neprokáže skutečnosti uvedené v daňovém tvrzení či dalších podáních, nemůže logicky ani dojít k přenesení důkazního břemene na správce daně. Neunesení důkazního břemene pak „umožňuje správci daně uložit [daňovému subjektu] povinnost zaplatit daň ve vyšší částce, než by odpovídalo údajům jím uvedeným v daňovém přiznání.“[8]

    Přenášení důkazního břemene ze správce daně na daňový subjekt

    Pokud daňový subjekt předloží primární důkazní prostředky (účetnictví a jiné povinné záznamy), unáší tím důkazní břemeno, které ho podle § 92 odst. 3 daňového řádu tíží. Vyvstanou-li však správci daně pochybnosti o důkazní hodnotě prostředků, jimiž daňový subjekt prokazuje svá tvrzení, přenáší se důkazní břemeno z daňového subjektu na správce daně.[9]

    V takovém případě má správce daně podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu povinnost nejen vyjádřit „důvodné pochybnosti ohledně věrohodnosti, průkaznosti, správnosti či úplnosti dokladů zachycených v účetnictví, či jiných povinných záznamů“[10], ale tyto současně i prokázat.[11] Správce daně tak tíží „důkazní břemeno ve vztahu k prokázání důvodnosti svých pochyb dle § 92 odst. 5 písm. c) daňového řádu.“[12]

    Nejvyšší správní soud k otázce zpochybnění důkazních prostředků daňového subjektu dále vyslovil, že „správce daně je povinen identifikovat konkrétní skutečnosti, na [jejichž] základě hodnotí předložené účetnictví jako nevěrohodné, neúplné, neprůkazné či nesprávné.“[13] Správce daně není povinen „prokázat, že údaje o určitém účetním případu jsou v účetnictví daňového subjektu zaznamenány v rozporu se skutečností, je však povinen prokázat, že o souladu se skutečností existují natolik vážné a důvodné pochyby, že činí účetnictví nevěrohodným, neúplným, neprůkazným nebo nesprávným.“[14] Vážnými a důvodnými pochybami je pak možné rozumět např. uvedení chybné sazby daně[15], neexistence plnění[16], absence dobré víry[17] či zneužití práva[18].

    V praxi pak leckdy dochází k tomu, že správce daně zakládá své pochybnosti mj. i na skutečnosti, kdy deklarovaný dodavatel nemá reálné sídlo, nýbrž pouze sídlo virtuální. Nejvyšší správní soud k tomuto uvádí, že „využijí-li tito podnikatelé pro účely zápisu ve veřejných rejstřících službu tzv. office house, tedy virtuální sídlo […], neshledává Nejvyšší správní soud tuto skutečnost nijak problematickou a nedomnívá se, že by mělo být bráno k tíži podnikatele, jestliže takové sídlo využívá v případě, že všechny další okolnosti probíhají standardně a v souladu se zákonem.“[19]

    Jak tedy vyplývá z ustanovení § 92 odst. 5 písm. c) daňového řádu i z citované judikatury Nejvyššího správního soudu, aby mohl správce daně kvalifikovaným způsobem zpochybnit věrohodnost důkazních prostředků předložených daňovým subjektem, musí v tomto ohledu také unést důkazní břemeno. Pokud však správce daně jím tvrzené pochybnosti dostatečně neprokáže (např. náležitě neodůvodní proč a jakým způsobem dané skutečnosti vyvolávají dané pochybnosti), je možné takový postup, kterým správce daně domněle přenáší důkazní břemeno zpět na daňový subjekt, označit za nezákonný. Naopak v případě, kdy správce daně dostatečně prokáže své pochybnosti, přechází důkazní břemeno zpět na daňový subjekt a ten je následně povinen prokázat soulad účetnictví či jiných povinných záznamů se skutečností.

    Přenášení důkazního břemene z daňového subjektu zpět na správce daně

    Pokud daňový subjekt a následně i správce daně unesou jejich důkazní břemeno, je ve smyslu ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu na daňovém subjektu, aby následně „prokázal pravdivost svých tvrzení a průkaznost, věrohodnost a správnost účetnictví ve vztahu k danému účetnímu případu, popřípadě korigovat svá tvrzení. Daňový subjekt bude tyto skutečnosti prokazovat zpravidla jinými důkazními prostředky než vlastním účetnictvím.“[20] Takto nově předložené důkazní prostředky mohou „de facto nahrad[it] či dopln[it] nevěrohodné, neúplné, neprůkazné či nesprávní účetnictví.“[21]

    V této fázi může samozřejmě nastat i situace, kdy se ukáže, že důkazní prostředky (zejm. účetní doklady) předložené daňovým subjektem vykazují určité nedostatky. Ty je nicméně možné dodatečně zhojit, a to „pokud daňový subjekt jednoznačně prokáže, že deklarovaný výdaj skutečně nastal, byť za jiných okolností, nežli je uvedeno na daňovém dokladu“.[22] K tomuto Nejvyšší správní soud dále uvádí, že „chce-li daňový subjekt eliminovat důsledky svého pochybení, musí vynaložené výdaje prokázat jednoznačným, transparentním způsobem, tedy uvést a dokázat veškeré skutečné okolnosti týkající se předmětného výdaje, které budou v souladu s ostatními zjištěnými údaji a budou vytvářet přehledný a důvěryhodný obraz o celé transakci. Součástí takového objasnění skutečného stavu věci je i logické vysvětlení, z jakých důvodů došlo k mylnému uvedení některé z podstatných náležitostí účetního dokladu.“[23]

    Důkazní břemeno nicméně nelze pojímat extenzivně a rozšiřovat jej na prokázání všech, resp. jakýchkoli, skutečností, tj. včetně těch, ohledně kterých taková povinnost stíhá odlišný subjekt.[24] Do rozsahu důkazního břemene daňového subjektu potom nepatří zejména „skutečnosti, jež jsou zcela mimo sféru jeho vlivu a jež nemůže, ať již z důvodu zákonných překážek, anebo z důvodu faktického stavu věcí, zjistit a ověřit“.[25] Správce daně proto není oprávněn daňový subjekt vyzvat[26] k prokázání čehokoli, ale pouze k prokázání toho, co daňový subjekt sám tvrdí s ohledem na ust. § 92 odst. 3 daňového řádu.[27]

    V okamžiku, kdy daňový subjekt (podruhé) unese své důkazní břemeno, tedy prokáže, že k uskutečnění zdanitelného plnění došlo tak, jak jej deklaroval svým účetnictvím či jinými povinnými záznamy, již nedochází k přenesení důkazního břemene zpět na správce daně ohledně věrohodnosti, úplnosti, atd. důkazních prostředků daňového subjektu. K tomuto Nejvyšší správní soud uvedl, že „jestliže daňový subjekt prokáže uskutečnění zdanitelného plnění, může správce daně neuznat odpočet DPH jen v případě, že prokáže podvod na DPH, o kterém daňový subjekt věděl nebo měl vědět. Pokud je v této fázi důkazní břemeno uneseno, již dále nepřechází. Jakkoliv daňový subjekt zpochybňuje svou účast na podvodu, důkazní břemeno v tomto případě leží stále na správci daně a pořád se jedná o otázku jeho unesení.“[28]

    Závěr

    Účelem daňového řízení je zjištění, zda k uskutečnění zdanitelného plnění fakticky došlo právě tak, jak je deklarováno na příslušných dokladech předložených daňovým subjektem. Ke správnému zjištění pak slouží právě rozdělení důkazního břemene mezi daňový subjekt a správce daně a též jeho případné přenášení. V ideálním případě by pak daňové řízení mělo být založeno na dialogu mezi daňovým subjektem a správcem daně, přičemž smyslem přenášením důkazního břemena není daňový subjekt „nachytat“ na nejasnostech, jež se v řízení objeví, nýbrž zjistit v potřebné míře rozhodné skutečnosti a případné nejasnosti odstranit, je-li to rozumně možné.[29] Důkazní břemeno je proto nutno vždy aplikovat v zákonných mezích, a to i v případě jeho přenášení.


    Mgr. Lenka Droscová,
    advokátka


    Mgr. Michal Gola, LL.M.
    ,
    advokátní koncipient


    act Řanda Havel Legal advokátní kancelář s.r.o.

    Truhlářská 13-15
    110 00  Praha 1

    Tel.:    +420 222 537 500 – 501
    Fax:    +420 222 537 510
    e-mail:    office.prague@actlegal-rhl.com

     

    [1] Matyášová, L., Grossová, M., E. Daňový řád s komentářem a judikaturou - 2. aktualizované a doplněné vydání. Praha: Nakladatelství Leges, s.r.o., 2015. Komentář k § 92.

    [2] Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů.

    [3] Srov. ust. § 92 odst. 5 písm. c) daňového řádu.

    [4] Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. prosince 2016 (sp. zn. 6 Afs 147/2016).

    [5] K dispozici >>> zde.

    [6] Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. prosince 2016 (sp. zn. 6 Afs 147/2016).

    [7] Rozehnal, T. Daňový řád. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2021. Komentář k § 92.

    [8] Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. října 2007 (sp. zn. 9 Afs 81/2007).

    [9] Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. března 2005 (sp. zn. 5 Afs 131/2004).

    [10] Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. září 2019 (sp. zn. 3 Afs 291/2017).

    [11] Obdobné také rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. března 2005 (sp. zn. 5 Afs 131/2004), rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. září 2019 (sp. zn. 3 Afs 291/2017) a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 7. 2010 (sp. zn. 1 Afs 39/2010).

    [12] Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. září 2019 (sp. zn. 3 Afs 291/2017).

    [13] Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. srpna 2016 (sp. zn. 2 Afs 55/2016).

    [14] Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. prosince 2016 (sp. zn. 6 Afs 147/2016).

    [15] Rozehnal, T. Daňový řád. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2021. Komentář k § 92.

    [16] Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. ledna 2012 (sp. zn. 2 Afs 54/2011).

    [17] Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. června 2015 (sp. zn. 2 Afs 15/2014).

    [18] Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. prosince 2012 (sp. zn. 5 Afs 75/2011).

    [19] Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. srpna 2018 (sp. zn. 9 Afs 216/2018).

    [20] Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. července 2010 (sp. zn. 1 Afs 39/2010). Obdobně také rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. srpna 2016 (sp. zn. 2 Afs 55/2016), rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. prosince 2016 (sp. zn. 4 Afs 179/2016) a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. února. 2015 (sp. zn. 9 Afs 152/2013).

    [21] Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. ledna 2008 (sp. zn. 2 Afs 2/2007).

    [22] Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. ledna 2011 (sp. zn. 5 Afs 24/2010) nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2007 (sp. zn. 9 Afs 30/2007).

    [23] Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. září 2019 (sp. zn. 3 Afs 291/2017).

    [24] Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. srpna 2016 (sp. zn. 2 Afs 55/2016). Obdobně též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. března 2005 (sp. zn. 5 Afs 131/2004) a nález Ústavního soudu ze dne 15. května 2001 (sp. zn. IV. ÚS 402/99).

    [25] Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. prosince 2016 (sp. zn. 6 Afs 147/2016). Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. srpna 2016 (sp. zn. 2 Afs 55/2016-38).

    [26] Zejména pak postupem podle § 92 odst. 4 daňového řádu.

    [27] Nález Ústavního soudu ze dne 24. dubna 1996 (sp. zn. Pl. ÚS 38/95).

    [28] Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. prosince 2016 (sp. zn. 6 Afs 147/2016).

    [29] Srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. ledna 2008 (sp. zn. 2 Afs 24/2007).


    © EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz


    Mgr. Lenka Droscová, Mgr. Michal Gola, LL.M. (act Řanda Havel Legal)
    8. 9. 2021
    pošli emailem
    vytiskni článek
    • Tweet

    Další články:

    • Zdanění kryptoměn pohledem aktuální judikatury
    • Ztráta licence a další osud Sberbank
    • Novinky z oblasti české a evropské regulace finančních institucí za měsíc květen
    • Jak probíhá získání licence od ČNB? Poznatky z praxe
    • Novinky v právní úpravě krytých dluhopisů
    • Rozhodnutí o nerozdělení zisku pohledem judikatury Nejvyššího soudu ČR
    • Novinky z oblasti české a evropské regulace finančních institucí za měsíc duben 2022
    • Investiční arbitráže v roce 2021: Rekordní rok
    • Jaké úkony (ne)smí správce daně provádět v rámci vyhledávací činnosti?
    • Kauza Sberbank a započtení pohledávek
    • Novinky z oblasti české a evropské regulace finančních institucí za měsíc březen 2022.

    Související produkty

    Online kurzy

    • Kryptoaktiva z pohledu veřejnoprávní regulace
    • Aktuality z práva veřejných zakázek (únor 2022)
    • Aktuality z práva veřejných zakázek (leden 2022)
    • Nový stavební zákon - Jak zvládnout přechodné období - 5. díl - Plánovací smlouvy
    • Nový stavební zákon - Jak zvládnout přechodné období - 4. díl - Územní plánování
    Lektoři kurzů
    JUDr. Ondřej Trubač, Ph.D., LL.M.
    JUDr. Ondřej Trubač, Ph.D., LL.M.
    Kurzy lektora
    Mgr. Lukáš Sommer
    Mgr. Lukáš Sommer
    Kurzy lektora
    Ing. Martina Šotníková
    Ing. Martina Šotníková
    Kurzy lektora
    Ing. Roman Burnus
    Ing. Roman Burnus
    Kurzy lektora
    JUDr. Tomáš Nielsen
    JUDr. Tomáš Nielsen
    Kurzy lektora
    Mgr.  František Málek
    Mgr. František Málek
    Kurzy lektora
    JUDr. Mgr. Lukáš Váňa, Ph.D.
    JUDr. Mgr. Lukáš Váňa, Ph.D.
    Kurzy lektora
    Ing.  Klára Sauerová
    Ing. Klára Sauerová
    Kurzy lektora
    JUDr. Mgr. Filip Rigel, Ph.D.
    JUDr. Mgr. Filip Rigel, Ph.D.
    Kurzy lektora
    Ing. Miroslav Skopec
    Ing. Miroslav Skopec
    Kurzy lektora
    všichni lektoři

    Nejčtenější na epravo.cz

    • 24 hod
    • 7 dní
    • 30 dní
    • Nad judikaturou Ústavního soudu v otázce náhrady nákladů v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví
    • Úřední ověření elektronického podpisu (e-legalizace) od 1. července 2022
    • K limitům práva na informace o odměnách statutárních orgánů a zaměstnanců povinných osob podle zákona o svobodném přístupu k informacím
    • Vedlejší činnost zaměstnance
    • Úskalí při zrušení podílového spoluvlastnictví k bytovému domu
    • Právní rizika outsourcingu služeb aneb nehrozí Vám pokuta?
    • Zdanění kryptoměn pohledem aktuální judikatury
    • 10 otázek pro … Aleše Eppingera
    • Úřední ověření elektronického podpisu (e-legalizace) od 1. července 2022
    • Vedlejší činnost zaměstnance
    • Pracovní právo - zbytečné lékařské prohlídky
    • Neorganizované organizační změny aneb kdopak je tu nadbytečný?
    • Úskalí při zrušení podílového spoluvlastnictví k bytovému domu
    • Ztráta licence a další osud Sberbank
    • Návrh zákona o ochraně oznamovatelů je opět ve hře
    • Nad judikaturou Ústavního soudu v otázce náhrady nákladů v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví
    • Darování nemovitosti z pohledu dárce a obdarovaného - Část 2.
    • Úřední ověření elektronického podpisu (e-legalizace) od 1. července 2022
    • Obrat v posuzování právních domněnek a fikcí užitých ve smlouvách ve světle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2022, sp. zn. 23 Cdo 1001/2021
    • Střídavá péče jako postulát, ze kterého není úniku?
    • Náhrada škody způsobené členem statutárního orgánu SVJ
    • Určení (ne)existence zástavního práva jako naturálního práva a jeho výmaz z katastru nemovitostí
    • Ukládání pokut podle GDPR: dosavadní praxe a nová metodika ke kalkulaci pokut
    • Popis pracovní činnosti a jeho role ve vztahu se zaměstnancem

    Pracovní pozice

    Soudní rozhodnutí

    Nemajetková újma (exkluzivně pro předplatitele)

    Osobou, která má po určitou část trestního řízení zákonem stanovená práva a povinnosti, je i osoba, u níž se koná domovní prohlídka (popřípadě prohlídka jiných prostor a...

    Nezabavitelná částka

    Při stanovení nezabavitelné částky, která povinnému nesmí být sražena z měsíční mzdy (§ 278 o. s. ř.), se částka normativních nákladů na bydlení pro rok 2022 (vymezená...

    Advokacie (exkluzivně pro předplatitele)

    Splnění podmínky získání vysokoškolského vzdělání v oboru právo v magisterském studijním programu studiem na vysoké škole v České republice podle § 37 odst. 1 písm. b) bodu 1...

    Pandemický zákon (exkluzivně pro předplatitele)

    I. Aktivně procesně legitimován k podání návrhu na zrušení mimořádného opatření podle § 101a odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 13 zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních...

    Územní a stavební řízení (exkluzivně pro předplatitele)

    Společenství vlastníků jednotek je účastníkem společného územního a stavebního řízení podle § 94k písm. e) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu,...

    Hledání v rejstřících

    • mapa serveru
    • o nás
    • reklama
    • podmínky provozu
    • kontakty
    • publikační podmínky
    • FAQ
    • obchodní a reklamační podmínky
    • Ochrana osobních údajů - GDPR
    • Nastavení cookies
    100 nej
    © EPRAVO.CZ, a.s. 1999-2022, ISSN 1213-189X      developed by Actimmy
    Provozovatelem serveru je EPRAVO.CZ, a.s. se sídlem Dušní 907/10, Staré Město, 110 00 Praha 1, Česká republika, IČ: 26170761, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 6510.

    Jste zde poprvé?

    Vítejte na internetovém serveru epravo.cz. Jsme zdroj informací jak pro laiky, tak i pro právníky profesionály. Zaregistrujte se u nás a získejte zdarma řadu výhod.


    Protože si vážíme Vašeho zájmu, dostanete k registraci dárek v podobě unikátního video tréningu od jednoho z nejznámějších českých advokátů a rozhodců JUDr. Martina Maisnera, Ph.D., MCIArb, a to "Taktika vyjednávání o smlouvách".


    Registrace je zdarma, k ničemu Vás nezavazuje a získáte každodenní přehled o novinkách ve světě práva.


    Vaše data jsou u nás v bezpečí. Údaje vyplněné při této registraci zpracováváme podle podmínek zpracování osobních údajů



    Nezapomněli jste něco v košíku?

    Vypadá to, že jste si něco zapoměli v košíku. Dokončete prosím objednávku ještě před odchodem.


    Přejít do košíku


    Vaši nedokončenou objednávku vám v případě zájmu zašleme na e-mail a můžete ji tak dokončit později.