17. 9. 2000
ID: 121upozornění pro uživatele
Registrace dobrovolného plátce DPH
Procesní postup, který by upravoval okamžik, ke kterému mábýt provedena registrace dobrovolného plátce DPH, zákon 337/1992 Sb. neobsahuje
Procesní postup, který by upravoval okamžik, ke kterému mábýt provedena registrace dobrovolného plátce DPH, zákon 337/1992 Sb. neobsahuje, stanovení tohoto okamžiku nelze dovoditani ze zákona 588/1992 Sb. Z dikce ustanovení § 5 odst. 4zákona 588/1992 Sb. pouze vyplývá, že dobrovolní plátci DPHjsou plátci od data účinnosti uvedeného na osvědčení o registraci.Datum registrace je tak vázáno na údaj vyplývající z osvědčení oregistraci vystaveného správcem daně. Tento akt správce daně,jakkoli je nepřesně označován jako \"osvědčení\", lze považovat zasprávní rozhodnutí.
Z odůvodnění.
Soud zamítl žalobu proti rozhodnutí FŘ, kterým nebylovyhověno odvolání proti rozhodnutí FÚ o dodatečném vyměření daně zpřidané hodnoty.
Žalovaný svým rozhodnutím ve smyslu § 50 odst. 6 zákona 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějšíchpředpisů (dále jen \"zákon 337/1992 Sb.\") nevyhověl odvolánížalobce proti rozhodnutí FÚ, kterým byla žalobci dodatečněvyměřena daňová povinnost, a napadené rozhodnutí tak potvrdil.Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že prvostupňový orgánpostupoval správně, dovodil-li, že ke zdanitelným plněním zestrany žalobce došlo ve smyslu § 9 odst. 1 písm. a) zákona 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějšíchpředpisů (dále jen \"zákon 588/1992 Sb.\"), v době předregistrací k této dani. Na základě provedeného dokazování bylozjištěno, že přejímka i dodávka zboží proběhla v období od15.4.1994 do 27.4.1994, tedy v době, kdy žalobce nebyl jako plátcedaně z přidané hodnoty (dále jen \"DPH\") registrován. Jak sev odůvodnění dále uvádí, v průběhu správního řízení nebylozjištěno, že by žádost žalobce o registraci k DPH byla podána kedni 1.4.1994, jak tvrdí žalobce. I v případě, že by k uvedenémudatu žádost podána byla, nemohla by být (ve stavu tvrzenémžalobcem) ze strany správce daně akceptována, neboť nesplňovalavšechny zákonem předepsané náležitosti a nepředcházela jíregistrace k dani z příjmů fyzických osob. Žalovaný dále uvedl, žežalobce byl rozhodnutím správce daně zaregistrován k pozdějšímudni; jestliže proti tomuto rozhodnutí neuplatnil opravnéprostředky, musel toto akceptovat. Z uvedených důvodů protoneshledalo FŘ důvody ke změně či zrušení prvostupňovéhorozhodnutí.
Toto rozhodnutí napadl žalobce u krajského soudu včas podanoužalobou, kterou se domáhá zrušení rozhodnutí a vrácení věcižalovanému k dalšímu řízení. Žalobce se domnívá, že správce daněpochybil, když přihlášku k registraci ze dne 1.4.1994 neakceptovala prověřením těchto okolností se vůbec nezabýval.
Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízenípředcházející jeho vydání, a to v rozsahu, v jakém bylo žalobounapadeno (§ 249 odst. 2 OSŘ).
Podstatou žalobních námitek v dané věci je tvrzení žalobce,že prvostupňový orgán porušil ustanovení § 33 odst. 12 zákona 337/1992 Sb., když na základě podané přihlášky k registraci k DPHze dne 1.4.1994 neprovedl registraci žalobce k této dani, ač jej ktomuto postupu zavazovalo výše zmíněné ustanovení zákona. Tomutotvrzení žalobce nelze přisvědčit, a to z následujících důvodů.
Úvodem je nutné připustit oprávněnost tvrzení žalobce, že usprávce daně podal dne 1.4.1994 přihlášku k registraci platby DPHpro fyzické osoby, a to jako dobrovolný plátce, s datem registrace1.4.1994. Tuto skutečnost totiž žalobce prokázal úředně ověřenoukopií přihlášky, z níž jednoznačně vyplývá, že originál tétolistiny byl FÚ přijat dne 1.4.1994. Pokud odpovídající listinanebyla v evidenci vedené správcem daně nalezena, nelze než tutoskutečnost přičíst na vrub právě správci daně. Jestliže tedyžalobce tuto tvrzenou skutečnost prokázal listinou, jejíž věcnouči formální správnost žalovaný nikterak nenapadl, nelze nežkonstatovat, že žalobce u FÚ podal přihlášku k registraci DPH profyzické osoby dne 1.4.1994. Z této skutečnosti však nelzedovozovat závěry svědčící ve prospěch argumentace žalobce. Jepředevším nutné konstatovat, že z obsahu správního spisu nikteraknevyplývá, že by správce daně mohl mít - i při zachování nezbytnépečlivosti - povědomost o tom, že by u žalobce byly splněnypodmínky povinné registrace ve smyslu § 5 odst. 1 a 2 zákona 588/1992 Sb. ve znění platném ke dni 30.6.1994. Žalobce přitom sámsebe (a to i ve druhé přihlášce k registraci) označil jakodobrovolného plátce daně. Z těchto skutečností lze učinit závěr,že v případě žalobce se jednalo o registraci dobrovolnou, vesmyslu ustanovení § 5 odst. 4 zákona 588/1992 Sb. Z dikceustanovení § 33 odst. 12 zákona 337/1992 Sb. přitom jednoznačněvyplývá, že toto ustanovení dopadá pouze na případy, kdy daňovýsubjekt nesplní svou registrační nebo ohlašovací povinnost.Citované ustanovení tak upravuje pouze situace, kdy daňový subjektbyl povinen se jako plátce zaregistrovat, přičemž tak neučinil;v takovém případě nastupuje ex offo povinnost správce daně takovýsubjekt zaregistrovat. Lze tak uzavřít, že správce daně ke dni1.4.1994 věděl (nebo vědět měl), že žalobce podal k témuž dnipřihlášku k registraci platby DPH, nic však nenasvědčovalo tomu,že by se u žalobce jednalo o registraci povinnou, se všemidůsledky z toho vyplývajícími. Aplikace ustanovení § 33 odst. 12zákona 337/1992 Sb. tak byla v daném případě vyloučena.
Procesní postup, který by upravoval okamžik, ke kterému mábýt provedena registrace dobrovolného plátce daně, zákon 337/1992 Sb. neobsahuje, stanovení tohoto okamžiku nelze dovoditani ze zákona 588/1992 Sb. Z dikce § 5 odst. 4 zákona 588/1992 Sb. pouze vyplývá, že osoby podléhající dani, jejichžobrat nepřesáhne částku podle odstavce 1 (dobrovolní plátci), jsouplátci od data účinnosti uvedeného na osvědčení o registraci. Tytoosoby mohou předložit žádost o registraci plátce kdykoliv. Datumregistrace je tak, bez dalšího, vázáno na údaj vyplývající zosvědčení o registraci vystaveného správcem daně. V tétosouvislosti se poznamenává, že tento akt správce daně, jakkoliv jenepřesně označován jako \"osvědčení\", lze považovat za správnírozhodnutí. K tomuto závěru vede soud skutečnost, že teprvevydáním tohoto osvědčení vzniká plátci daně právo účtovat v režimuDPH. Je jím tedy zakládáno jisté subjektivní právo, což jeu osvědčení (v pravém smyslu slova) pojmově vyloučeno. Pokud jdeo samotný způsob určení dne, který bude dnem registrace, z mlčenízákona nelze než dovodit, že tato otázka je plně v diskrecisprávce daně. Jde tedy o případ správního uvážení, kdy je pouze nasprávním orgánu, ke kterému dni registraci správce daně provede,přičemž zákon v této souvislosti dokonce nestanovuje ani určitázávazná kritéria jeho postupu.
Je tedy možné konstatovat, že i v případě, kdy soud akceptujetvrzení žalobce, že přihláška k registraci byla podána již dne1.4.1994, jde o okolnost pro posouzení věci bezvýznamnou. Zajedině relevantní lze považovat prokázanou skutečnost, žepravomocným rozhodnutím správce daně byl žalobce zaregistrovánjako plátce DPH ke dni 25.5.1994; do té doby tak nebyl plátcem DPH(§ 5 odst. 4, věta první zákona 588/1992 Sb.) a nemohltak uplatňovat nárok na odpočet této daně.
Podle ustanovení § 250j odst. 1 OSŘ, dojde-li soud k závěru,že napadené rozhodnutí je v souladu se zákonem, vysloví rozsudkem,že se žaloba zamítá. Vzhledem k tomu, že soud tvrzení onezákonnosti napadeného rozhodnutí shledal jako nedůvodná, rozhodltak, že toto rozhodnutí svým rozsudkem potvrdil.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Z odůvodnění.
Soud zamítl žalobu proti rozhodnutí FŘ, kterým nebylovyhověno odvolání proti rozhodnutí FÚ o dodatečném vyměření daně zpřidané hodnoty.
Žalovaný svým rozhodnutím ve smyslu § 50 odst. 6 zákona 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějšíchpředpisů (dále jen \"zákon 337/1992 Sb.\") nevyhověl odvolánížalobce proti rozhodnutí FÚ, kterým byla žalobci dodatečněvyměřena daňová povinnost, a napadené rozhodnutí tak potvrdil.Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že prvostupňový orgánpostupoval správně, dovodil-li, že ke zdanitelným plněním zestrany žalobce došlo ve smyslu § 9 odst. 1 písm. a) zákona 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějšíchpředpisů (dále jen \"zákon 588/1992 Sb.\"), v době předregistrací k této dani. Na základě provedeného dokazování bylozjištěno, že přejímka i dodávka zboží proběhla v období od15.4.1994 do 27.4.1994, tedy v době, kdy žalobce nebyl jako plátcedaně z přidané hodnoty (dále jen \"DPH\") registrován. Jak sev odůvodnění dále uvádí, v průběhu správního řízení nebylozjištěno, že by žádost žalobce o registraci k DPH byla podána kedni 1.4.1994, jak tvrdí žalobce. I v případě, že by k uvedenémudatu žádost podána byla, nemohla by být (ve stavu tvrzenémžalobcem) ze strany správce daně akceptována, neboť nesplňovalavšechny zákonem předepsané náležitosti a nepředcházela jíregistrace k dani z příjmů fyzických osob. Žalovaný dále uvedl, žežalobce byl rozhodnutím správce daně zaregistrován k pozdějšímudni; jestliže proti tomuto rozhodnutí neuplatnil opravnéprostředky, musel toto akceptovat. Z uvedených důvodů protoneshledalo FŘ důvody ke změně či zrušení prvostupňovéhorozhodnutí.
Toto rozhodnutí napadl žalobce u krajského soudu včas podanoužalobou, kterou se domáhá zrušení rozhodnutí a vrácení věcižalovanému k dalšímu řízení. Žalobce se domnívá, že správce daněpochybil, když přihlášku k registraci ze dne 1.4.1994 neakceptovala prověřením těchto okolností se vůbec nezabýval.
Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízenípředcházející jeho vydání, a to v rozsahu, v jakém bylo žalobounapadeno (§ 249 odst. 2 OSŘ).
Podstatou žalobních námitek v dané věci je tvrzení žalobce,že prvostupňový orgán porušil ustanovení § 33 odst. 12 zákona 337/1992 Sb., když na základě podané přihlášky k registraci k DPHze dne 1.4.1994 neprovedl registraci žalobce k této dani, ač jej ktomuto postupu zavazovalo výše zmíněné ustanovení zákona. Tomutotvrzení žalobce nelze přisvědčit, a to z následujících důvodů.
Úvodem je nutné připustit oprávněnost tvrzení žalobce, že usprávce daně podal dne 1.4.1994 přihlášku k registraci platby DPHpro fyzické osoby, a to jako dobrovolný plátce, s datem registrace1.4.1994. Tuto skutečnost totiž žalobce prokázal úředně ověřenoukopií přihlášky, z níž jednoznačně vyplývá, že originál tétolistiny byl FÚ přijat dne 1.4.1994. Pokud odpovídající listinanebyla v evidenci vedené správcem daně nalezena, nelze než tutoskutečnost přičíst na vrub právě správci daně. Jestliže tedyžalobce tuto tvrzenou skutečnost prokázal listinou, jejíž věcnouči formální správnost žalovaný nikterak nenapadl, nelze nežkonstatovat, že žalobce u FÚ podal přihlášku k registraci DPH profyzické osoby dne 1.4.1994. Z této skutečnosti však nelzedovozovat závěry svědčící ve prospěch argumentace žalobce. Jepředevším nutné konstatovat, že z obsahu správního spisu nikteraknevyplývá, že by správce daně mohl mít - i při zachování nezbytnépečlivosti - povědomost o tom, že by u žalobce byly splněnypodmínky povinné registrace ve smyslu § 5 odst. 1 a 2 zákona 588/1992 Sb. ve znění platném ke dni 30.6.1994. Žalobce přitom sámsebe (a to i ve druhé přihlášce k registraci) označil jakodobrovolného plátce daně. Z těchto skutečností lze učinit závěr,že v případě žalobce se jednalo o registraci dobrovolnou, vesmyslu ustanovení § 5 odst. 4 zákona 588/1992 Sb. Z dikceustanovení § 33 odst. 12 zákona 337/1992 Sb. přitom jednoznačněvyplývá, že toto ustanovení dopadá pouze na případy, kdy daňovýsubjekt nesplní svou registrační nebo ohlašovací povinnost.Citované ustanovení tak upravuje pouze situace, kdy daňový subjektbyl povinen se jako plátce zaregistrovat, přičemž tak neučinil;v takovém případě nastupuje ex offo povinnost správce daně takovýsubjekt zaregistrovat. Lze tak uzavřít, že správce daně ke dni1.4.1994 věděl (nebo vědět měl), že žalobce podal k témuž dnipřihlášku k registraci platby DPH, nic však nenasvědčovalo tomu,že by se u žalobce jednalo o registraci povinnou, se všemidůsledky z toho vyplývajícími. Aplikace ustanovení § 33 odst. 12zákona 337/1992 Sb. tak byla v daném případě vyloučena.
Procesní postup, který by upravoval okamžik, ke kterému mábýt provedena registrace dobrovolného plátce daně, zákon 337/1992 Sb. neobsahuje, stanovení tohoto okamžiku nelze dovoditani ze zákona 588/1992 Sb. Z dikce § 5 odst. 4 zákona 588/1992 Sb. pouze vyplývá, že osoby podléhající dani, jejichžobrat nepřesáhne částku podle odstavce 1 (dobrovolní plátci), jsouplátci od data účinnosti uvedeného na osvědčení o registraci. Tytoosoby mohou předložit žádost o registraci plátce kdykoliv. Datumregistrace je tak, bez dalšího, vázáno na údaj vyplývající zosvědčení o registraci vystaveného správcem daně. V tétosouvislosti se poznamenává, že tento akt správce daně, jakkoliv jenepřesně označován jako \"osvědčení\", lze považovat za správnírozhodnutí. K tomuto závěru vede soud skutečnost, že teprvevydáním tohoto osvědčení vzniká plátci daně právo účtovat v režimuDPH. Je jím tedy zakládáno jisté subjektivní právo, což jeu osvědčení (v pravém smyslu slova) pojmově vyloučeno. Pokud jdeo samotný způsob určení dne, který bude dnem registrace, z mlčenízákona nelze než dovodit, že tato otázka je plně v diskrecisprávce daně. Jde tedy o případ správního uvážení, kdy je pouze nasprávním orgánu, ke kterému dni registraci správce daně provede,přičemž zákon v této souvislosti dokonce nestanovuje ani určitázávazná kritéria jeho postupu.
Je tedy možné konstatovat, že i v případě, kdy soud akceptujetvrzení žalobce, že přihláška k registraci byla podána již dne1.4.1994, jde o okolnost pro posouzení věci bezvýznamnou. Zajedině relevantní lze považovat prokázanou skutečnost, žepravomocným rozhodnutím správce daně byl žalobce zaregistrovánjako plátce DPH ke dni 25.5.1994; do té doby tak nebyl plátcem DPH(§ 5 odst. 4, věta první zákona 588/1992 Sb.) a nemohltak uplatňovat nárok na odpočet této daně.
Podle ustanovení § 250j odst. 1 OSŘ, dojde-li soud k závěru,že napadené rozhodnutí je v souladu se zákonem, vysloví rozsudkem,že se žaloba zamítá. Vzhledem k tomu, že soud tvrzení onezákonnosti napadeného rozhodnutí shledal jako nedůvodná, rozhodltak, že toto rozhodnutí svým rozsudkem potvrdil.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
