Spotřebitel má právo znát skutečnou cenu

 

Ministerstvo financí hodlá zareagovat na nečestné praktiky některých prodejců služeb a uložit jim povinnost uvádět v konečné ceně všechny možné příplatky, daně a další myslitelné přirážky.

Spotřebitelé by se tak pohodlně a okamžitě dověděli skutečnou cenu poskytované služby či produktu a nemuseli by se k ní složitě dostávat sčítáním jednotlivých položek, které často neznají a ani znát nemohou

Všichni tu situaci známe. Plakáty a inzeráty cestovních kanceláří nás lákají na neuvěřitelně levné zájezdy do všech možných koutů světa. Třeba do Egypta za 6999 korun na osobu. Celí nadšení vstoupíte do pobočky se záměrem si takový výhodný zájezd co nejrychleji koupit.

Ale ouha, při podrobnějším zkoumání najednou vychází najevo, že uváděná cena nezahrnuje palivové, letištní a ani bezpečnostní příplatky. A že v případě jejich připočítání naroste i do dvojnásobné výšky.

V některých případech přitom zaměstnanci poskytovatele služeb o dalších příplatcích spotřebitele a kupce ani neinformují, pokud se sám nezeptá. Samozřejmě se tato záležitost netýká pouze cestovních kanceláří. Ty ovšem představují v turistické sezoně nejkřiklavější příklad.

Souhlasím s názorem, že státní regulace máme v této zemi příliš. Zvláště podnikatelé by o ní mohli vyprávět. Neúplné a nejasné uvádění cen však vytváří informační asymetrii, která brání hladkému fungování celého tržního mechanismu.

Spotřebitelé často nejsou objektivně informováni, pokud nejsou přímo klamáni, což jim pochopitelně ztěžuje efektivní rozhodování. V našem případě by regulace skutečně nebyla zapotřebí, pokud by se poskytovatelé služeb chovali čestně - bohužel se tak ale neděje.

Jestliže si chcete koupit zájezd třeba v Německu, na problém neúplných cen nenarazíte. Příčinou bude zřejmě lepší úroveň etiky v podnikání v zemích na západ od nás. Také proto tam není regulace konečných cen u služeb zapotřebí.

V uplynulém roce jsme registrovali podivné stanovování konečných cen, stejně jako stížnosti organizací na úroveň ochrany spotřebitelů. Také jsme očekávali, že v letošním roce budou poskytovatelé služeb následovat příkladu svých západních kolegů, to se však bohužel nestalo. Protože ze strany spotřebitelských svazů žádná legislativní iniciativa nepřicházela, rozhodlo se jednat ministerstvo financí.

Pevně doufáme, že relativně jednoduchou novelu zákona o cenách se nám podaří co nejrychleji prosadit ve vládě i v parlamentu. Nejlepší by bylo, pokud by mohla nabýt účinnosti už v první polovině příštího roku.

Zvažujeme ovšem i rychlejší variantu, která předpokládá využití poslanecké iniciativy. Spotřebitelům by se tak ulehčil výběr. Třeba už zájezdů pro příští letní dovolenou.

Autor je prvním náměstkem ministra financí


Zpracovatel: Anopress IT a.s.