Home office v Česku, Německu a Rakousku: je česká právní úprava práce na dálku dostatečně flexibilní?

Důležité je však upozornit na to, že ani v současné chvíli nemají zaměstnanci na výkon práce na dálku právní nárok, umožnění home office je dosud plně na rozhodnutí zaměstnavatele. V praxi tak dochází k tomu, že ani zaměstnancům, jejichž povaha práce je s home office dobře slučitelná, zaměstnavatel tuto formu výkonu práce neumožní, a zaměstnanci musí na pracoviště denně dojíždět. Vyvstává tedy otázka, zda je stávající úprava práce na dálku ve vztahu k zaměstnancům dostatečně flexibilní, přičemž zkusíme zapátrat u našich německých a rakouských sousedů.

Česká republika

Ministerstvo práce a sociálních věcí v souvislosti s novelou avizovalo, že jejím záměrem je, aby „zejména rodiče malých dětí nebo pečující měli co nejlepší oporu v zákoně a dobré podmínky pro skloubení rodinného života s prací.“[3] Je sice pravdou, že požádá-li (i) těhotná zaměstnankyně, (ii) zaměstnankyně nebo zaměstnanec pečující o dítě mladší než 9 let, nebo (iii) zaměstnankyně nebo zaměstnanec, kteří převážně sami dlouhodobě pečují o osobu, která se podle zvláštního právního předpisu považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II a výše, písemně zaměstnavatele o umožnění výkonu práce na dálku a zaměstnavatel této žádosti nevyhoví, je povinen své rozhodnutí písemně odůvodnit.[4] I pokud tedy zaměstnanec spadá do jedné z chráněných skupin uvedených výše, jeho žádost o home office je nenároková, tj. i když o ni písemně požádá, nemá právo na to, aby mu ji zaměstnavatel bez dalšího umožnil.[5]

Německo

V Německu v současné době neexistuje jednotná zákonná úprava, jež by se prací z domova zabývala. V praxi je rozlišováno několik forem práce na dálku, mezi hlavní patří tzv. „Telearbeit“ (domácí práce s pevným vybavením a předem určeným místem pracoviště zaměstnance) a „Mobile Arbeit“ (mobilní práce z jakéhokoli místa, které si zaměstnanec zvolí), přičemž pro každou z těchto forem platí odlišné podmínky.[6] Stejně jako v českém právním řádu však ani němečtí zaměstnanci nemají subjektivní nárok ani na jednu z forem práce na dálku. Závisí tak plně na vůli zaměstnavatele, zda zaměstnancům práci na dálku umožní, či nikoli. Zaměstnavatel může odmítnout žádost i bez odůvodnění, není-li sjednáno v pracovní či kolektivní smlouvě jinak. Pouze koaliční smlouva[7] přislíbila, že zaměstnanci na vhodných pozicích získají v budoucnu nárok na projednání práce na dálku, přičemž zaměstnavatelé budou moci tento požadavek odmítnout pouze tehdy, brání-li tomu provozní důvody.

Rakousko

Co se týče rakouské právní úpravy, práci na dálku je věnováno ustanovení § 2h AVRAG[8], kde je práce na dálku definována jako pravidelný výkon práce zaměstnance zejména s využitím nezbytných informačních a komunikačních technologií, doma nebo na jiném místě, které nepatří zaměstnavateli. Na práci na dálku a místě jejího výkonu se však zaměstnanec musí se zaměstnavatelem opět dohodnout. Ani v Rakousku tedy zaměstnanci nemají na práci na dálku automatické právo, neboť její výkon musí zaměstnavatel vždy předem odsouhlasit v rámci dohody se zaměstnancem.

Závěr

Z hlediska nároku na práci z domova (tzv. home office) je úprava ve všech třech zemích obdobná, kdy automatické subjektivní právo na home office neexistuje ani v jednom právním řádu. Lze říci, že český zákoník práce je ze všech posuzovaných nejvíce nakloněn individuálním přáním chráněného zaměstnance, tj. zejména těhotným zaměstnankyním, zaměstnancům pečujícím o dítě mladší než 9 let a zaměstnancům pečujícím o osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II a výše, když odmítnutí žádosti těchto zaměstnanců o umožnění home office podmiňuje alespoň písemným odůvodněním ze strany zaměstnavatele. V ČR, Německu ani Rakousku však až do dnešního dne nemají zaměstnanci, ani za splnění předem daných podmínek, automatické subjektivní právo pracovat pro zaměstnavatele na dálku. V konečném důsledku jsou to tedy ve všech vyjmenovaných zemích stále zaměstnavatelé, kteří rozhodují o tom, zda práci na dálku svým zaměstnancům umožní, či nikoli.             

Reklama

Skončení pracovního poměru (online - živé vysílání) - 9.9.2026

9.9.2026 09:003 975 Kč s DPH
3 285 Kč bez DPH

Koupit

Mgr. Štěpánka Frimlová,
právnička

Roman Prachař,
právní asistent

Valíček & Valíčková, advokátní kancelář