Správní řízení: právo tzv. jiných osob nahlížet do spisu

Jednou ze základních zásad správního řízení je jeho neveřejnost.[1] Tato zásada se promítá také do dostupnosti správního spisu, jehož obsahem jsou významné informace o účastnících, předmětu a ostatních okolnostech týkajících se správního řízení.

Neomezené právo nahlížet do spisu ve správním řízení mají pouze účastníci řízení a jejich zástupci.[2]

Jiné osoby mají přístup ke spisu značně omezený. Správní orgán může totiž těmto jiným osobám umožnit do spisu nahlédnout pouze na základě žádosti, v níž tyto osoby prokážou svůj právní zájem nebo vážný důvod k nahlédnutí do spisu. Současně tím nesmí být dotčeno právo některého z účastníků, dalších dotčených osob anebo veřejný zájem. [3]

Žádost tzv. jiných osob o nahlédnutí do spisu správní orgán posuzuje ve dvou fázích. V první fázi správní orgán zkoumá existenci právního zájmu nebo jiného vážného důvodu žadatele. Pokud uzná existenci alespoň jednoho z těchto předpokladů, vyhodnotí, zda umožněním nahlédnutí do spisu nebudou porušena práva účastníků řízení, dalších dotčených osob anebo veřejný zájem.[4]

K umožnění nahlédnout do spisu správního řízení nepostačuje, aby tzv. jiné osoby pouze tvrdily, že jim svědčí právní zájem nebo vážný důvod, ale tyto skutečnosti musí správnímu orgánu také prokázat.[5]

Pojem právní zájem dosud judikatura nedefinovala. Podle některých názorů[6] je osobou s právním zájmem např. osoba, která se neúčastnila jednání nebo provedení úkonu, o němž byl sepsán protokol, který se však této osoby bezprostředně dotýká, a která má právo podat proti jeho obsahu stížnost.[7] Podle jiného názoru[8] by tímto právním zájmem mohla být také potřeba žalobce opatřit si ze spisu podklady pro přípravu žaloby (k tomuto přístupu Nejvyšší správní soud nezaujal jednoznačné stanovisko).[9] Názorový nesoulad na právo nahlížet do spisu a pořizovat podklady pro případné další soudní řízení lze vypozorovat zejména v rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu[10] a Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.[11]

Jednoznačně definován není ani vážný důvod, pro který by jiné osoby mohly žádat o nahlédnutí do spisu. K otázce existence vážného důvodu se již několikrát vyjadřoval Nejvyšší správní soud, který v jednom ze svých rozhodnutí[12] například uvedl, že osobě, která oznámila spáchání přestupku, nedává tato skutečnost sama o sobě oprávnění k nahlížení do správního spisu v řízení o tomto přestupku. Takovým výkladem by dle Nejvyššího správního soudu byl obecně rozšiřován okruh osob, kterým je umožněno nahlížet do spisu, aniž by prokázaly právní zájem nebo vážný důvod.

Z rozhodovací praxe lze dovodit obecné pravidlo, že právním zájmem nebo vážným důvodem, který může být správním orgánem považován za dostačující k povolení nahlédnout do spisu, je konkrétní, specifická okolnost na straně žadatele, která se ho bezprostředně dotýká a kterou žadatel správnímu orgánu dostatečně prokázal. (K tomu je nicméně nutno dodat, že Nejvyšší správní soud dovodil, že skutečnost, že právní zájem nebo vážný důvod může svědčit i většímu počtu osob, neznamená automatické odmítnutí žádosti o nahlížení.)[13]

Shora uvedené je nutno doplnit výhradou, že je-li žadatel schopen svůj právní zájem či vážný důvod „ošetřit“ jinak, než nahlédnutím do spisu, lze předpokládat, že správní orgán jeho žádosti o nahlédnutí do spisu nevyhoví, v primárním zájmu na zachování neveřejnosti správní řízení.

Mgr. Bohuslav Matuška

Mgr. Bohuslav Matuška,
advokát

ŘANDA HAVEL LEGAL advokátní kancelář s. r. o.

Truhlářská 13-15
110 00 Praha 1

Tel.: +420 222 537 500 – 501
Fax: +420 222 537 510
e-mail: office.prague@randalegal.com

--------------------------------------------------------------------------------
[1] § 15 odst. 3 a § 49 SpŘ zákona 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „SpŘ“).
[2] § 38 odst. 1 SpŘ.
[3] § 38 odst. 2 SpŘ.
[4] Viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 7 As 20/2014 ze dne 10. dubna 2014.
[5] Rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 8 As 81/2010 ze dne 29. července 2011 či rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 9 As 17/2010 ze dne 22. července 2010.
[6] Jemelka, L., Pondělíčková, K., Bohadlo, D.: Správní řád. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 186.
[7] § 18 odst. 4 SpŘ.
[8] Ondruš, E.: Správní řád. Nový zákon s důvodovou zprávou a poznámkami. Praha: Linde Praha, 2005, s. 154.
[9] Rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 9 Afs 73/2013 ze dne 9. dubna 2014 nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 86/2013 ze dne 23. ledna 2014
[10] Rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 86/2013 ze dne 23. ledna 2014 odkazující na Rozsudek Soudního dvora EU C-536/11 ze dne 6. června 2013.
[11] Rozhodnutí Předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže UOHS R140/2009 ze dne 9. července 2010.
[12] Rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 8 As 81/2010 ze dne 29. července 2011.
[13] Rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 86/2013 ze dne 23. ledna 2014.