Velká novela ZZVZ – Oprávnění zadavatele zkrátit lhůtu pro podání námitek proti zadávacím podmínkám
Očekávaná, v tento moment již platná „velká novela“, označená jako zákon č. 166/2023 Sb., mění zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „zákon“) celkem v 321 novelizačních bodech, a nabude účinnosti již 16.7.2023. Na první pohled nenápadnou, ale relativně zásadní změnou zákona, je nové oprávnění zadavatele zkrátit lhůtu pro podání námitek proti zadávacím podmínkám, jak autoři blíže rozebírají níže.
Dle novelizovaného znění ustanovení § 252 odst. 5 zákona, které zní:
„Zadavatel může v zadávací dokumentaci nebo soutěžních podmínkách stanovit, že námitky podle odstavce 3 nebo 4 lze podat nejpozději 72 hodin před skončením lhůt podle odstavce 3 nebo 4; v takovém případě je okamžik, kdy končí možnost podat námitky, rozhodný pro a) běh lhůt podle § 98 odst. 1 nebo § 144 odst. 2, b) posouzení přiměřenosti stanovení délky nebo prodloužení lhůty pro podání nabídek, předběžných nabídek, žádostí o účast nebo návrhů.“
Díky tomuto ustanovení si zadavatel může nově vyhradit, že bude zkrácena lhůta pro podání námitek proti zadávacím podmínkám tak, že bude končit 72 hodin před lhůtou pro podání nabídek či žádostí o účast. Tuto změnu inicioval samotný Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) z důvodu, aby zabránil dodavatelům podávat námitky proti zadávacím podmínkám na poslední chvíli (v praxi i v řádech několika minut před koncem lhůty pro podání nabídek), neboť dle názoru Úřadu ve většině případů již zadavatel neměl šanci na takovéto podání vhodně reagovat a zadávací řízení skončilo jeho zrušením. Lze tedy i dle postoje samotného Úřadu dovodit, že institut námitek by díky novele měl sloužit svému pravému účelu, tedy napravit určitý nežádoucí stav ve vztahu k nastaveným zadávacím podmínkám, nikoliv jako nástroj pro dodavatele šikaně zadavatele. Ostatně dle autorů se jedná o naplnění jedné ze základních zásad, a to Vigilantibus iura scripata sunt.
V souvislosti s uvedeným klasickým římskoprávním pravidlem lze v souvislosti s touto změnou očekávat, že dodavatelé, kteří se v drtivé většině se zadávacími podmínkami seznamovali jen v části technické kvalifikace a spoléhali na svého administrativního „autopilota“ ve formě dříve připravených nabídek a očekávání neměnnosti, budou postupem zadavatele (nemile) překvapeni. Bude tak záležet pouze na pečlivosti dodavatelů, jejich informovanosti o legislativních změnách a skutečnému zájmu o zadávací řízení a jeho výsledek, zda budou důkladně studovat zadávací podmínky do všech podrobností, a s těmito případnými změnami se dokážou v dostatečném předstihu seznámit.
Dle Mgr. Pavla Hermana, který se účastnil celého legislativního procesu novely zákona, a který současně jednotlivé změny, vč. pozměněného ustanovení § 242 odst. 5 zákona okomentoval dne 26.6.2023 v rámci 10. Metodického dne Úřadu, je určitým projevem reciprocity povinnost zadavatele zohlednit výhradu spočívající ve zkrácení lhůty pro podání námitek proti zadávacím podmínkám a současně s tím lhůtu pro podání nabídek přiměřeně prodloužit. Slovy Mgr. Pavla Hermana by se mělo jednat o právě 72 hodin, tedy 3 dny, o které by se lhůta pro podání nabídek měla prodloužit, aby došlo k naplnění smyslu a cíle novely.
Lze tedy shrnout, že se zadavatelé nejspíš budou po určitou dobu po účinnosti novely zákona setkávat s opožděnými námitkami proti zadávacím podmínkám, které budou následně nuceni odmítat z důvodu nedodržení zákonných náležitostí, které stanoví komentované ustanovení § 242 zákona. Na dodavatele je pak tedy nutné apelovat, aby při seznámení se se zadávacími podmínkami věnovali pozornost i této možné změně v jejich procesních právech.
Osobně autoři tohoto krátkého článku tuto změnu vítají a souhlasí s přístupem Úřadu, že je na dodavateli, aby si včas obstaral zadávací dokumentaci, zjistil si potřebné informace a včas brojil proti případným nedostatkům, stejně tak, jako když má pokládat dotazy k zadávacím podmínkám. Naopak by měla být zadavateli tímto konečně dána, ač krátká, tak pevná doba, kdy své zadávací podmínky může považovat za naprosto neměnné. Nelze na dodavatel pohlížet optikou, jako současná národní i evropská rozhodovací praxe pohlíží na spotřebitele. Na dodavatele musíme pohlížet jako na profesionála a lze odkázat na např. rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S0332/2017/VZ-29452/2017/531/ESt ze dne 11. 10. 2017 (cit) „Úřad předesílá, že proces zadávání veřejných zakázek, založený na výběru smluvního partnera, je vysoce odborným procesem, jenž vyžaduje náležitou znalost zákona a dalších souvisejících právních předpisů nejen ze strany zadavatelů či jejich zástupců, kteří plnění předmětu veřejné zakázky poptávají, nýbrž i ze strany dodavatelů či jejich zástupců, kteří mají zájem předmět veřejné zakázky plnit. Obecně lze mít za to, že do zadávacích řízení na veřejné zakázky jsou zapojeny subjekty nadané jistou mírou inteligence. Lze tudíž předpokládat, že dodavatelé, kteří se o získání veřejné zakázky ucházejí, jsou osoby alespoň průměrné inteligence, a to zajisté alespoň v rozsahu, jak je myšleno v § 4 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Jedná se tak o osoby, které jsou nejenom kvalifikované pro danou oblast veřejné zakázky, ale jsou rovněž schopny porozumět běžnému psanému textu a jsou způsobilé zvážit dopady běžného právního jednání na jejich postavení“.
Mgr. Miroslav Kučerka, LL.M.
advokát
Aneta Hourová,
paralegal
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
