Konkurs a věřitelé

(Usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 29 Cdo 2701/2009, ze dne 29.6.2011)

Z odůvodnění:

Usnesením ze dne 29. července 2008, č. j. 27 K 78/98-1589, Krajský soud v Ústí nad Labem (dále též jen „konkursní soud“) zamítl námitky České republiky - České správy sociálního zabezpečení a Krajské správy sociálního zabezpečení pro Liberecký kraj proti konečné zprávě o zpeněžování majetku z konkursní podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty (dále též jen „konečná zpráva“) jako neopodstatněné (bod I. výroku), zamítl námitky bývalé správkyně konkursní podstaty úpadce Ing. L. Š. jako neopodstatněné (bod II. výroku) a schválil konečnou zprávu (bod III. výroku), podle které:
a/ příjmy z podstaty zproštěné správkyně konkursní podstaty činí 48.951.083,62 Kč,
b/ výdaje z podstaty zproštěné správkyně konkursní podstaty činí 52.620.920,60 Kč,
c/ příjmy z podstaty současného správce konkursní podstaty činí 24.917,- Kč a
d/ výdaje z podstaty současného správce konkursní podstaty činí 8.282,- Kč.

Dále konstatoval, že:

Z výdajů zproštěné správkyně konkursní podstaty bylo uhrazeno na jejích hotových výdajích 825.670,- Kč, vyplacena záloha na odměnu 4.493.557,-Kč, odměna zástupce věřitelů 16.957,- Kč, náklady spojené se správou a udržováním podstaty zaplaceno 11.957.522,- Kč, daně a poplatky 5.870.752,- Kč, mzdové nároky zaměstnanců 23.973.607,- Kč a odděleným věřitelům bylo vyplaceno 5.482.855,60 Kč (bod IV. výroku).

Z výdajů současného správce konkursní podstaty bylo uhrazeno na hotových výdajích 7.908,- Kč a na náklady spojené se zpeněžením podstaty 914,- Kč. Neuhrazeno na nákladech na ukončení konkursního řízení je 3.000,- Kč (bod V. výroku).

Konkursní soud pak:

Schválil hotové výdaje současného správce konkursní podstaty ve výši 7.908,- Kč (ze zpeněžení konkursní podstaty) a jeho odměnu ve výši 45.000,- Kč + 8.250,- Kč jako 19 % daň z přidané hodnoty, celkem 53.250,- Kč (z toho ve výši 13.095,- Kč ze zpeněžení konkursní podstaty, 10.000,- Kč ze zálohy na náklady konkursu, a ve výši 30.155,- Kč ze státního rozpočtu) (bod VI. výroku).

Poukázal správci konkursní podstaty zálohu na náklady konkursu ve výši 10.000,- Kč a dále 30.155,- Kč na odměnu správce konkursní podstaty ze státního rozpočtu (bod VII. výroku).

Konkursní soud měl námitky bývalé správkyně konkursní podstaty za nedůvodné, poukazuje na to, že sama k výzvě správce konkursní podstaty uvedla, že není schopna své finanční nároky vyčíslit.

K odvolání bývalé správkyně konkursní podstaty Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení konkursního soudu.

Odvolací soud - vycházeje z ustanovení § 29 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“) - uzavřel, že i pro bývalou správkyni konkursní podstaty platí patnáctidenní lhůta k podání námitek počítaná od vyvěšení konečné zprávy a že odvolatelka tyto námitky uplatnila až podáním z 28. července 2008, tedy opožděně, takže k nim nelze přihlédnout.

Proti usnesení odvolacího soudu podala bývalá správkyně konkursní podstaty dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítajíc, že je dán dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požadujíc, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil.

Odvolacímu soudu pak dovolatelka vytýká, že patnáctidenní lhůtu dle ustanovení § 29 odst. 2 ZKV vztáhl i na ni, ačkoli ta platí jen pro úpadce a konkursní věřitele.

Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (§ 433 bod 1. a § 434), s přihlédnutím k § 432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007).

V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení konkursního soudu ve výrocích I. a II. o zamítnutí námitek, je Nejvyšší soud odmítl dle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. V této části může být dovolání přípustné jen podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř., ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Důvod založit přípustnost dovolání závěrem, že napadené rozhodnutí má v této části ve věci samé po právní stránce zásadní význam, však Nejvyšší soud nemá. Body I. a II. výroku usnesení konkursního soudu mají totiž ve skutečnosti povahu výroku o předběžné otázce (o důvodnosti, popřípadě včasnosti, námitek proti konečné zprávě), ve vztahu k následujícím bodům výroku téhož usnesení o schválení konečné zprávy. Jinak řečeno, to že námitky proti konečné zprávě a proti vyúčtování hotových výdajů a odměny správce konkursní podstaty nejsou opodstatněné, popřípadě, že jsou opožděné, se projeví ve výroku usnesení o schválení konečné zprávy a hotových výdajů a odměny správce konkursní podstaty.

Odvolací soud sice pochybil, jestliže uvedené výroky jako zbytečné neodklidil (bez náhrady nezrušil), ani tato okolnost však nemění ničeho na tom, že podstatné je, zda došlo ke schválení konečné zprávy a hotových výdajů a odměny správce konkursní podstaty a nikoli to, že konkursní soud řešil výrokem to, co mělo zůstat vyhrazeno (jen) důvodům usnesení o schválení konečné zprávy a hotových výdajů a odměny správce konkursní podstaty (srov. k tomu např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. října 2009, sp. zn. 29 Odo 1802/2006, ze dne 23. února 2010, sp. zn. 29 Cdo 3638/2008 a ze dne 28. dubna 2011, sp. zn. 29 Cdo 1348/2009, veřejnosti dostupných na webových stránkách Nejvyššího soudu ). Bod I. výroku usnesení konkursního soudu se nadto dovolatelky netýká.

Ve zbývajícím rozsahu Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným dle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., když zásadní právní napadeného rozhodnutí přisuzuje řešení otázky, zda lhůta pro podání námitek proti konečné zprávě určená v ustanovení § 29 odst. 2 ZKV dopadá i na bývalého správce konkursní podstaty s nevypořádanými nároky vůči konkursní podstatě.

Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto - v hranicích právních otázek vymezených dovoláním - zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení § 29 ZKV (ve znění účinném k 31. prosinci 2007, pro věc rozhodném) správce podává soudu a věřitelskému výboru zprávy o zpeněžování majetku z podstaty. Konečnou zprávu spolu s vyúčtováním své odměny a výdajů předloží soudu po zpeněžení majetku z podstaty. Odměnu a výdaje vyúčtují i zvláštní správci a zástupce správce, jakož i ti, kdo byli soudem v průběhu řízení funkce správce zproštěni (odstavec 1). Soud přezkoumá konečnou zprávu o zpeněžení majetku z podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů, odstraní po slyšení správce shledané chyby anebo nejasnosti a uvědomí o konečné zprávě a vyúčtování úpadce a konkursní věřitele. Upozorní přitom, že do 15 dnů ode dne, kdy konečná zpráva a vyúčtování byly vyvěšeny na úřední desce soudu, mohou proti nim podat námitky (odstavec 2). Konečnou zprávu a vyúčtování projedná soud při jednání, ke kterému obešle správce, úpadce a konkursní věřitele, kteří podali námitky, a věřitelský výbor, a rozhodne o ní usnesením, které jim doručí a vyvěsí na úřední desce soudu (odstavec 3).

Z ustanovení § 29 odst. 1 ZKV vyplývá, že povinnost podat konečnou zprávu má stávající správce konkursní podstaty, kdežto povinností bývalého (zproštěného) správce konkursní podstaty je podat vyúčtování odměny a výdajů, tak, aby je stávající správce konkursní podstaty mohl zahrnout do jím předkládané konečné zprávy.

Při uplatňování svých neuspokojených nároků má přitom i bývalý správce konkursní podstaty postavení věřitele s pohledávkami za konkursní podstatou (srov. § 31 odst. 2 písm. a/ a b/ ZKV).

Lhůta k podání námitek proti konečné zprávě, určená v ustanovení § 29 odst. 2 ZKV, pak platí i pro věřitele s dosud neuspokojenými pohledávkami za konkursní podstatou. I oni mohou totiž podat námitky proti předložené konečné zprávě a namítat jinou výši odměny a výdajů správce konkursní podstaty, zejména je-li z konečné zprávy zřejmé, že v průběhu konkursu nebyly a ani následně (při rozvrhu) nebudou plně uspokojeny jejich pohledávky. V tomto ohledu jde ve smyslu § 7 ZKV též o „konkursní věřitele“, tedy o věřitele, kteří uplatňují nároky v konkursu, byť nikoli přihláškou (k výkladu uvedeného pojmu v literatuře srov. shodně např. dílo: Zoulík, F.: Zákon o konkursu a vyrovnání. Komentář. 3. vydání, Praha, C. H. Beck 1998, str. 60-61).

Právní posouzení věci odvolacím soudem je tudíž správné.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání zamítl jako nedůvodné (§ 243b odst. 2 o. s. ř.).

( zdroj: www.nsoud.cz )

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz