13. 9. 2016
ID: 102968
Recenze na knihu „Rukověť mediátora aneb Co je dobré vědět nejen ke zkouškám mediátora“
Publikace trojice autorů se zaměřuje na praktickou část mediace a její uplatnění. Je věnovaná hlavně praktikům v oblasti mediace, tedy nejen těm, kdo by chtěli absolvovat zkoušku z mediace u ministerstva spravedlnosti.
Je rozdělena na tři části. Část první, zabírající třetinu knihy, se věnuje mediačním stylům. Druhá část se podrobně zaobírá zkouškou mediátorů dle zákona o mediaci a prováděcí vyhlášky. Poslední část je věnovaná přílohám, výňatkům ze zákona, seznamu literatury a věcnému rejstříku.
Před první část je pro čtenáře vložena předmluva, obsahující osobní vyjádření autorů ohledně důvodů pro sepsání knihy a seznam zkratek.
První část je vhodně rozdělena na historii mediace, vysvětluje tři z jejích stylů, kterými jsou mediace facilitativní, transformativní a evaluační. V této části je zřejmý záměr vysvětlit hlavně mediaci facilitativní, s ohledem na to, že je nejrozšířenější a její zvládnutí je základem pro úspěšné absolvování zkoušky. Autoři se netají tím, že je pro ně metoda nejpřínosnější a čtenáře vybízí k diskuzi. Neuzurpují si to, že mají pravdu, předkládají svůj pohled na mediaci a její praxi.
Úvodní část není příliš obsáhlá jako u jiných knih o mediaci, vystihuje však podstatu a základ mediačních činností a zároveň vybízí čtenáře k dalšímu studiu obdobné literatury. V souladu se zaměřením knihy je zaměřena prakticky a neklade si za cíl obsáhnout veškeré teoretické postupy.
Druhá část se věnuje oblasti, která je v ČR relativně nová a je doposud v literatuře nepopsaná. Týká se zkoušek mediátora. Je rozdělena na popis a přehled ústní zkoušky a kategorie hodnocení výkonu uchazeče.
Není to ale sedmdesát stran teoretického nezáživného textu, ale zdařilé sepsaná příručka nejen pro zkoušku mediátora. Čtenář se může rozhodnout, co si z knihy vezme. Může se věnovat přípravě na zkoušku, detailnímu popisu jednotlivých částí, které pomohou k nácviku a k jejímu absolvování. Může tuto část pročítat jako pomůcku pro praktickou práci v mediaci, neboť se nezaměřuje jen na zvládnutí zkoušky, ale rozebírá a věnuje se komunikačním technikám, dovednostem, práci s emocemi, vztahy, vyjednávání apod. Samozřejmě lze knihu číst i jako právně praktickou, obsahující výklad některých částí zákona o mediaci a prováděcí vyhlášky.
Svou část si v publikaci najde jak začínající mediátor pro pomoc a návod jak na to, tak i pokročilý a praktikující mediátor jako reflexi praxe. Autoři i přes výbornou znalost mediačních procesů a dovedností nezastírají, že v mediaci a komunikaci je důležitá nejen znalost teoretických poznatků, zákonů apod., ale i vnitřní a osobní nasazení mediátora.
Poslední část, která obsahuje přílohy, je souhrnem a přehledem nejdůležitějších právních norem, které se mediace dotýkají, a je ideální součástí publikace, neboť čtenář bude vědět při pochybnostech, ke které normě sáhnout a kde ji najít.
Závěrem lze konstatovat, že publikace Rukověť mediátora by rozhodně neměla chybět v knihovničce mediátora, ale ani osob, které se s mediací setkávají, byť ji nepraktikují (sociální pracovníci, soudci, advokáti apod.), protože není nutné o procesech mediace dopodrobna vědět, ale umět vhodně doporučit tento často velmi efektivní způsob řešení konfliktů.
Mgr. Lukáš Herich, DiS.,
vedoucí střediska Probační a mediační služby v Děčíně
Rukověť mediátora aneb Co je dobré vědět nejen ke zkouškám mediátora
Autor: Robin Brzobohatý, Lenka Poláková, Tomáš Horáček
Vydalo nakladatelství Wolters Kluwer ČR, 2016
Publikaci lze objednat >>> zde.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Před první část je pro čtenáře vložena předmluva, obsahující osobní vyjádření autorů ohledně důvodů pro sepsání knihy a seznam zkratek.
První část je vhodně rozdělena na historii mediace, vysvětluje tři z jejích stylů, kterými jsou mediace facilitativní, transformativní a evaluační. V této části je zřejmý záměr vysvětlit hlavně mediaci facilitativní, s ohledem na to, že je nejrozšířenější a její zvládnutí je základem pro úspěšné absolvování zkoušky. Autoři se netají tím, že je pro ně metoda nejpřínosnější a čtenáře vybízí k diskuzi. Neuzurpují si to, že mají pravdu, předkládají svůj pohled na mediaci a její praxi.
Úvodní část není příliš obsáhlá jako u jiných knih o mediaci, vystihuje však podstatu a základ mediačních činností a zároveň vybízí čtenáře k dalšímu studiu obdobné literatury. V souladu se zaměřením knihy je zaměřena prakticky a neklade si za cíl obsáhnout veškeré teoretické postupy.
Druhá část se věnuje oblasti, která je v ČR relativně nová a je doposud v literatuře nepopsaná. Týká se zkoušek mediátora. Je rozdělena na popis a přehled ústní zkoušky a kategorie hodnocení výkonu uchazeče.
Není to ale sedmdesát stran teoretického nezáživného textu, ale zdařilé sepsaná příručka nejen pro zkoušku mediátora. Čtenář se může rozhodnout, co si z knihy vezme. Může se věnovat přípravě na zkoušku, detailnímu popisu jednotlivých částí, které pomohou k nácviku a k jejímu absolvování. Může tuto část pročítat jako pomůcku pro praktickou práci v mediaci, neboť se nezaměřuje jen na zvládnutí zkoušky, ale rozebírá a věnuje se komunikačním technikám, dovednostem, práci s emocemi, vztahy, vyjednávání apod. Samozřejmě lze knihu číst i jako právně praktickou, obsahující výklad některých částí zákona o mediaci a prováděcí vyhlášky.
Svou část si v publikaci najde jak začínající mediátor pro pomoc a návod jak na to, tak i pokročilý a praktikující mediátor jako reflexi praxe. Autoři i přes výbornou znalost mediačních procesů a dovedností nezastírají, že v mediaci a komunikaci je důležitá nejen znalost teoretických poznatků, zákonů apod., ale i vnitřní a osobní nasazení mediátora.
Poslední část, která obsahuje přílohy, je souhrnem a přehledem nejdůležitějších právních norem, které se mediace dotýkají, a je ideální součástí publikace, neboť čtenář bude vědět při pochybnostech, ke které normě sáhnout a kde ji najít.
Závěrem lze konstatovat, že publikace Rukověť mediátora by rozhodně neměla chybět v knihovničce mediátora, ale ani osob, které se s mediací setkávají, byť ji nepraktikují (sociální pracovníci, soudci, advokáti apod.), protože není nutné o procesech mediace dopodrobna vědět, ale umět vhodně doporučit tento často velmi efektivní způsob řešení konfliktů.
Mgr. Lukáš Herich, DiS.,
vedoucí střediska Probační a mediační služby v Děčíně
Autor: Robin Brzobohatý, Lenka Poláková, Tomáš Horáček
Vydalo nakladatelství Wolters Kluwer ČR, 2016
Reklama
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!
