Daňové řízení - právo klást otázky osobám přezvědným

Odpovídáme:

Koho rozumíme pod pojmem osoba přezvědná?

Podle § 8 odst. 5 daňového řádu   může být jako osoba přezvědná k výpovědi vyzván každý, kdo má znalosti o povšechných poměrech určitého daňového subjektu nebo celé skupiny daňových subjektů nebo oboru činnosti či majetkového vlastnictví, které jsou předmětem zdanění.

V praxi se může  jednat skutečně o kohokoliv -  třeba i  o souseda/dku, bývalého milence/nku, tchýni[i] nebo bývalého zaměstnance. Může jí být i osoba bez občanství ČR.

Dle § 16 odst. 4 daňového řádu má daňový subjekt, u něhož je prováděna daňová kontrola, ve vztahu k pracovníku správce daně právo klást svědkům a znalcům otázky při ústním jednání a místním šetření.

Vraťme se k naší fundamentální otázce – má toto oprávnění  daňový subjekt  i vůči  osobám přezvědným?  Anebo to lze využít jen vůči znalcům a svědkům?
 
Dle i názoru Nejvyššího správního soudu[ii] by zde   použití přísně gramatického výkladu bylo přepjatým formalismem a porušením práva na spravedlivý proces!

Účelem  je zde zajistit řádné zjištění skutkového stavu , a to především kladením doplňujících otázek, které mohou zpřesnit výslech slyšené osoby ve vztahu k jeho předmětu.[iii] Za určitých okolností pak využití tohoto práva může dokonce zabránit znevěrohodnění výslechu těchto osob tím, že vyváží případný jednostranný pohled správce daně na šetřený problém. Pokud tímto pohledem posoudíme rozdíl mezi výslechem svědka nebo znalce a osoby přezvědné, dojdeme k názoru, že toto právo daňového subjektu by mělo být zachováno i v případě osoby přezvědné, neboť její výpověď může mít pro zjištění učiněná správcem daně (a tím i pro daňový subjekt) stejné důsledky jako výslech svědka nebo znalce.

K obdobnému závěru dochází i  populární  „beckovský“  komentář (autorů Kindl, M., Telecký, D., Válková, H)  - Podle analogie, jež je v procesním právu zásadně přípustná, zejména jde-li o ochranu práva subjektu, s nímž se řízení vede, a případně i s ohledem na ustanovení článku 36 odst. 1 LZPS ( z něhož vyplývá právo na spravedlivý ‚fair proces`), by se oprávnění klást otázky mělo vztahovat i na osoby předzvědné, neboť výpověď osoby předzvědné může v mnoha případech ovlivnit důkazní situaci výrazněji nežli třeba výpověď svědka.[iv]

Pro informační komplexnost dodejme, že osoba přezvědná je tak , zcela totožně jako svědek,  povinna vypovídat pravdivě a nic nezamlčet. Osoba přezvědná může též výpověď odepřít jen ze zákonem stanovených důvodů a musí být stejně jako svědek před výslechem poučena o možnosti odepřít výpověď, o povinnosti vypovídat pravdivě a nic nezamlčet a o právních následcích nepravdivé nebo neúplné výpovědi.

Podtrženo a sečteno:

Podle převažujících názorů, má daňový subjekt,  ve smyslu § 16 odst. 4 písm. e) zákona 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve vztahu k pracovníkům správce daně právo klást otázky při ústním jednání a místním šetření nejen svědkům a znalcům, ale i osobám přezvědným.

Souhlasím s názorem NSS, že interpretace zákona , která  by nepřiznala daňovému subjektu právo klást předzvědným osobám otázky, když v případě výslechu znalce nebo svědka  je mu toto právo přiznáno, by porušovala  právo daňového subjektu na spravedlivý proces.

JUDr. Petr Kolman, Ph.D. 
Právnická fakulta Masarykovy univerzity Brno

--------------------------------------------------------------------------------
[i] „Tchýně a domovnice“  patří mezi oblíbené přednáškové příklady  takřka nestora finančního práva a proděkana z PF MU v Brně – Dr .  Petra Mrkývky
[ii] Viz.   rozsudek  Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2007, čj. 2 Afs 194/2006-52
[iii] Speciálně to platí za situace, kdy výslech provádí dožádaný správce daně na základě otázek, které v písemné formě obdržel, jenž nemá o předmětném daňovém řízení žádné bližší informace.
[iv] Cit. Kindl, M., Telecký, D., Válková, H. Zákon o správě daní a poplatků. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2002, s. 127

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz